Dangerous and Unfathomable

57. Část

Koukal na mě s vystrašenýma očima a já stále neměla slov. Tupě jsem na něj zírala s upřeným pohledem a úplně beze slova a bez jakéhokoli pohybu.

"No nic, já vás tu raději nechám o samotě. Pa Lásko." Došla k Mikeovi a mě Pohladila po zádech, když odcházela pryč k autu. Když viděla, že já jsem ticho a Mike Koukal tím svým pohledem, pochopila, že potřebujeme být sami.

"Můžeš mluvit?" Jeho výraz byl tvrdší a já zaklepala hlavou. Pořad nevím, jak mu to říct a jestli to nenechat až po škole.

"Pustíš mě dovnitř, abych si tam mohla dat věci prosím?" Řekla jsem sklesle a koukala do země. Byla jsem opravdu v pekerné situaci.

"Věci? Angee sakra, co se děje a proč máš sebou pane bože věci?" Rozhodil rukama a odstoupil ode dveří za co jsem byla teď ráda. Velikou tašku jsem si hodila přes rameno a se sklopenym pohledem prošla mlčky kolem něj.

Položila jsem je v chodbě a za zády si skřížila ruce.

"Tak povidej." Opět na mě naléhal. Ano, jsem hloupá, že nemluvím, ale já opravdu nevím jak teď začít.

"Miku slibuji, že ti řeknu vše jak to bylo a popravdě, ale prosím nech mně ti to vysvětlit hned až přijdu ze školy." Poprosila jsem a čekala na jeho odpověď. Měla bych vyrazit, abych stihla Dany a vůbec školu.

"Ale já potřebuju vědět co se tu stalo." Zvýšil na mě hlas a já se lekla až jsem odskočila dozadu.

"Promiň,nechtěl jsem na tebe řvát. Já jen..." rozešel se zamnou a já mu ucukla. Provlékla jsem se kolem něj a přemístila se rovnou ke dveřím.

"Buď ti to řeknu po škole a nebo to nemusíme řešit vůbec." S těmito slovy jsem odešla pryč. Slyšela jsem jeho křik, jak volá mé jméno, ale to už jsem se neotáčela a kráčela rychle pryč směr škola.

Je mi líto, že ho tam takhle nechávám samotného a bez jakéhokoli vysvětlení, ale chci to potom vyřešit v klidu a chci včas přijít do školy.
Nejsem naštvaná, že na mě zvýšil hlas. Chápu, že má strach a bojí se. Zachovala bych se na jeho místě úplně stejně.

Před školou jsem byla v 08:53.

"Jdeš pozdě holka." Přiřítila se ke mně vysmátá Dany se zapálenou cigaretou v ruce.

"Bože holka co se ti stalo?" Odklonila se ode mě, když mě chtěla obejmout. Tahle otázka je jako zaseklá pohádka. Stále a stále dokola. Myslím, že už mě to trochu začíná štvát.

"Ale, jsem nemehlo. Táta sundaval něco ze střechy a já asi hold neumím chytat a spadlo mi to přímo do obličeje." Ironicky jsem se Zasmála a Dany na mě chvíli zkoumavě hleděla. Tolikrát v životě jsem nikdy nelhala.

"Ty jsi vážně střevo." Hlasitě se Zasmála a hodila přes moje rameno ruku, když jsme se rozešly pomalu ke škole.

"Nazdar Angee." Přivítala mě skupinka mých kamarádů. Marcus mě obejmul a hned po něm mi skočila kolem krku Kim. Ano, opět se mě všichni ptali, co se mi stalo, ale to už za mě Dany převzala odpověď.

"Už ti je lépe?" Chvíli jsem nechápala její otázku a bála se, že něco ví, ale já si vzpomněla, že jsem včera řekla, že jsem byla u lékaře, jelikož mi bylo zle.

"Ano." Zasmála jsem se a obejmutí ji opětovala.

Rozešli jsme se všichni ke svým třídám a ostatní mi říkali, co se dělo včera ve škole. Vnímala jsem je do té doby, než jsem zahlédla Harryho se líbat s cizí dívkou u skříněk.
Cítila jsem, jak se mi spousty slz tlačí do oči a já se je snažím co to jde udržet, aby se nevydraly na povrch.