#1. misto FanFikce#
Můj život, úplná katastrofa. Chování mého otce přesahovalo snad přes všechny hranice. Dívka, která doma chodí pouze ustrojená a pěkně načesaná. Ano, tohle jsem přesně já. Alkohol, kluby nebo snad drogy? Ne. Tohle se v mém živ...
"Ano, představil se mi, ale ty jsi mi před chvilinkou slíbil, že už nebudeš dělat žádnou scénu." Ukázala jsem na něj prstem, jako upozornění.
"Jak mám být v klidu, když tam po tobě jede nějakej krypl." Snažil se utlumit svůj zuřivý hlas, ale moc se mu to nevedlo.
"Harry, uvědom si že o nic nejde. Rozčiluješ se tu nad totální prkotinou a já se s tebou o tomhle nehodlám už dále bavit." Odvrátila jsem od něj svůj pohled a přemístila ho k okýnku. Jestli jsem naštvaná? Docela ano, protože tohle se mi zda opravdu dětinské. Řešíme tu hroznou hloupost.
"Fajn." Naštvaně odfrkl a já nad tím jen protočila očima a zakroutila hlavou.
Cesta byla rychlá a plná tichosti. Ani jeden nic neřekl. Harry zastavil u nás před barákem a já hned vystoupila.
"Díky." Bylo jediné, co jsem řekla a pak se rozešla k Mikeovu domu. Za sebou jsem slyšela rychlý odjezd Harryho auta za doprovodu pískaní gum. Vešla jsem dovnitř a po chvíli zjistila, že jsem doma sama. Rozhodla jsem se uvařit a pak si jít připravit věci do školy.
Převlékla jsem se do tepláků a volného trička, vlasy jsem si svázala do drdolu, ze kterého vypadávalo pár neposedných pramínků a pak šla k lednici, co tu vlastně je.
Bože, je tu snad všechno, můj bratr je velice pečlivý.
** Navařeno jsem měla. Vyžehlila jsem oblečení, trochu poklidila a pak se šla učit.
Harry V šest tě vyzvednu. Buď připravená.
Stálo v smsce, která mi teď přišla. Upřímně jsem čekala, že už se mi dnes Harry neozve, ale nejspíš jsem se spletla. Je půl šesté a tak jsem se začala připravovat. Mike ještě stále nepřišel a tak jsem mu napsala rychlou zprávu.
Me Miku, jdu s Harrym ven. Uvidíme se až přijdu. Angee
Odeslat a hotovo. V koupelně jsem si upravila jen make-Up a pak šla do skříně se převléknout. Vůbec nemám představu, co si vzít na sebe, jelikož nevím, kam mě Harry vezme.
Nakonec jsem na sebe vzala obyčejné věci. (Obrázek.)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Je šest hodin a já z okna zahlédla přijíždějící černé auto. Popadla jsem kabelku a rozešla se rovnou ven z domu za tím mým žárlivkou.
