Dangerous and Unfathomable

17. část

Plazící se těla po sobě v jedné místnosti. V další místnosti jsou opilci, kteří vypadají, že mají dost. Další místnost je plná těch part, které si dávají panáka za panákem. A nakonec místnost, kde jsem já a dalších pár lidí, kteří jen tak klábosí a smějí se svým historkám. Jen mě se ale povedlo tady zůstat sama. Přijela jsem sem autem s Dany, Kimi, Marcusem a Christianem. Ostatní tady už prý jsou. Když jsem se konečně probojovala přes skupinu kouřících a opilých lidí, tak jsem ztratila všechny z dohledu. Došla jsem sem, do místnosti, co připomíná obývací pokoj a zůstala jsem tady.

Popadla jsem jeden kelímek, který se zdál ještě nepoužitý a natočila jsem si do něj vodu z kohoutku. Takhle mi to vyhovuje.

"Ztratila jsi se prdelko?" promluvil za mnou někdo, když jsem si prohlížela, co za alkohol tady vlastně je.

"Ne" odpověděla jsem, aniž bych se otočila.

"Tebe znám. Tu prdelku nejde zapomenout" pleskl mě ten dotyčný najednou po zadku. Nadskočila jsem a okamžitě jsem se na něj otočila.

Hned jsem poznala kluka, kterého jsem si zapamatovala díky tomu, jak komentoval mé pozadí a já mu řekla, ať si nechá zajít chuť.

"Nesahat" upozornil ho najednou někdo.

"Proč ne?" podíval se kluk na Marcuse.

"Protože to patří mě" přimhouřil oči Marcus. Vypadal trochu děsivě.

"Oh. Tak to jo" zvedl kluk ruce do vzduchu, jako kdyby se vzdával a začal odcházet s debilním úsměvem.

"Ztratila jsi se nám" postavil se vedle mě Marcus. Opravdu jsem mu teď byla vděčná, že mě našel.

"To vy jste se ztratili mě" opravila jsem ho.

"I tak se to dá brát" zasmál se. Chvilku jsme jen tak klábosili o ostatních. Tím myslím opilce potácející se po místnosti a nebo jiné opilce, co vedou druhého opilce. Je to hrozné, jak se ty lidi dokážou zřídit. 

Brzy se u nás objevila i Dany s Kimi. Už i já jsem patřila do jedné těch skupinek, co si jen tak nezávazně povídají. 

''Takže takhle to chodí? Všichni se zpijou do němoty a pak zvrací před domem?'' zeptala jsem se.

''Někteří zvrací i vevnitř'' mrkla na mě Kimi a já se začala smát. Smích mě brzy přešel, když do dřezu začala zvracet nějaká holka. Všichni po ní okamžitě střelili pohledem a začali se pomalu vzdalovat. Jen já jsem vyrazila k ní. 

''Nech jí'' chytila mě za ruku Dany.

''Jen se ujistím, že je v pohodě'' usmála jsem se. Mám takový pocit, že bych jí měla nějak pomoc. 

''Hej. Jsi v pohodě?'' šťouchla jsem do ní prstem. Jen se na mě podívala, ale spíš jako kdyby koukala skrz mě a zase začala zvracet. Alespoň jsem jí chytila vlasy, aby si je nepozvracela. Popravdě se mi z toho trochu zvedal žaludek, ale je mi té holky líto. 

''Nechtěla bys jít na čerství vzduch?'' podívala jsem se na ní, když přestala zvracet. Něco zamumlala a napřímila se. To asi znamená souhlas. Rychle jsem pustila vodu z kohoutku, aby se trochu umyl ten dřez a hned jsem tu holku popadla okolo ramen a vedla jsem jí ven. Dany a Kimi na mě divně koukaly, ale nakonec se usmáli. 

'''Chceš s ní pomoc?'' prohlížela si Kimi tu holku.

''Ne ne. Jen ji vezmu na vzduch'' kývla jsem a tím jim dala najevo, že je všechno v pořádku. Dovedla jsem tu holku ven a opřela jsem ji o strom, abych ji nemusela podpírat. Chvilku jsem s ní strávila venku a když už jsem věděla, že to jen tak nevydýchá, tak jsem jí poprosila o telefon. Neměla ho zaheslovaný a tak jsem se lehce dostala do jejích kontaktů a vytočila číslo na její mamku. Chvilku jsem se jí snažila vysvětlit, že její dceři není dobře a jestli by pro ní mohla dojet. Díky bohu její mamka byla normální a řekla, že je tam za pět minut. Odevzdala jsem tu holku její mamce a dostala jsem čokoládu, že jsem se mezitím postarala o její opilou dceru. 

Vrátila jsem se zpět do domu a začala jsem hledat lidi, které znám. Ale to by mi nesměl začít zvonit telefon. Při podívání se na displej jsem se hrozila. Volal mi otec. Hudba tady okolo mě řve a já mu to přeci nemohu vzít, protože by to hned poznal. 

Rozhlédla jsem se okolo sebe a všimla jsem si schodů, které vedly nahoru. Okamžitě jsem po nich vyběhla a hledala místo, kde byla hudba zrovna nejméně slyšet. Vybrala jsem si jeden pokoj a pomalu jsem do něj otevřela dveře. Nikdo tam nebyl a tak jsem vklouzla dovnitř. Hudba byla stále trochu slyšet a tak otevřela další dveře. Byly od koupelny. Naprosto vyhovující ticho. Otec mi stále volal. Určitě už nadává co dělám, že to neberu. 

''Ahoj'' řekla jsem sebevědomě.

''Můžeš mi laskavě říct, co jako děláš? To mě jako nerespektuješ, že mi to nebereš?'' vyjel na mě hned otec.

''Omlouvám se. Byla jsem si odskočit a telefon si sebou rozhodně neberu'' vymyslela jsem první věc. Taky tak trochu, že jsem zrovna koukala na záchod, tak mě to napadlo.

''No dobrá. Učíš se?'' další debilní otázka.

''Ano'' odpověděla jsem.

''Ve škole se doufám chováš vzorně'' tohle spíš znělo jako výhrůžka.

''Samozřejmě otče'' protočila jsem očima.

''Dobře. Jdi se tedy dál učit a opovaž se jít ven. Máš dozor, který mi dá kdykoliv vědět'' upozornil mě. Tiše jsem se zasmála. Žádný dozor neexistuje a on mi s ním vyhrožuje? Jak ubohé na mého otce.

''Jdi se učit'' znovu zopakoval.

''Dobře. Ahoj'' řekla jsem a hned potom to otec položil. Proč by se se mnou vůbec loučil že? I s jeho obchodními partnery se loučí lépe než se svou dcerou.

Vydechla jsem vzduch, který jsem očividně zadržovala a v v klidu jsem vyšla z pokoje.

''Sakra'' vypískla holka. Ztuhla jsem na místě s pohledem upřeným na polonahé dívce.

''No to si děláš prdel'' chraplavý hlas se rozezněl pokojem a já se podívala na kluka, který stál bez trička u postele. NE! Tohle nemůže být pravda.