Dangerous and Unfathomable

6. část

Spát se mi ještě moc nechtělo a tak jsem si v notebooku našla, kde je umístěna má nová vysoká škola na kterou se chystám.
Roehampton University London. Tuto školu mi tu vybral můj otec, jak překvapivé.
Poté, co jsem si našla toto umístění jsem poprvé musela otce pochválit, jelikož to mám zhruba dvacet minut autem z baráku. To není až tak špatné. Otec se zná s děkanem této školy, takže můj zítřejší příchod očekává. Nejsem moc ráda, že se znají, kolikrát kolují fámy, že jsem tam protekční a tak podobně. Takže doufám, že se to nikdo nedozví.
Ještě jsem se podívala na informace o škole, dokud jsem neproladla v hluboký spánek.

Ráno

"Angelo vstávej." křikl na mě otec. Chvíli jsem si myslela, že se mi to jen zdá, dokud ze mě někdo nestrhl peřinu.

"Kolik je hodin? " promnula jsem si oči a snažila se pořádně probrat.

"O to se nestarej. Vstaň, umyj se a jdi se připravit." prskl po mně nepříjemně.

"Dobře." kývla jsem souhlasně a začala pomalu vstávat z postele.

Otec mezitím odešel z mého pokoje. Dneska je v práci až do večera. Nerada to říkám, ale jsem za to ráda, to bude dneska klídek doma. Nikdo mě nebude terorizovat.

Uchopila jsem do ruky telefon a pohlédla na hodiny.

"To si dělá srandu." zavrčela jsem. Bylo teprve pět hodin. Do školy vyjíždím až v půl deváté, ale co, proč bych nemohla vstávat v pět hodin. To přeci dělá více lidí ne?

Zašla jsem do koupelny a pohlédla do zrcadla.

"Holka ty, ale vypadáš." udělala jsem vystrašený výraz na sebe do zrcadla.

Svlékla jsem ze sebe pyžamo, hodila ho na skříňku a vlezla si do sprchy. Pustila jsem vodu a užívala si dopadající kapky na mě nahé tělo.

"Angelo, jedu do práce. Nepřijeď do školy pozdě. " slyšela jsem otce křik. Slyšela jsem ho přes zavřené dveře a puštěnou vodu. Myslím, že tím vzbudil i matku.

Po sprše jsem si vyčistila zuby, jemně se nalíčila, vyžehlila si své dlouhé hnědé vlasy, které končí nad zadkem a šla do skříně pro čisté oblečení.
Po dlouhém vybírání jsem vytáhla, tmavě modrou košili a černé uplé skiny.
Když jsem sešla do kuchyně, nikdo už tu nebyl.
Na stole jsem měla připravenou snídani, což mě velice překvapilo.
Hned jsem se do ní pustila.

Bylo sedm hodin a tak jsem se rozhodla, ze si zatím pustím nějaký film. Nakonec jsem vybrala komedii Někdo to rád blond.

***
Rázem bylo půl deváté a já už byla na cestě ve svém černém Range roveru.
Jela jsem podle navigace, což bylo docela lehké. Takže jsem do školy přijela v pořádku a načas.
Zaparkovala jsem na první volné místo, co jsem viděla.
Před školou bylo několik studentů různého věku. Někteří z nich držely v rukou cigarety a vdechovaly do sebe škodlivý kouř. Jsem nekuřák i kuřák, proti cigaretám nic nemám. Cigaretu jsem si dala pouze tehdy, když otec uhodil mě nebo matku s Mikem.

Zamkla jsem auto a s velkým nádechem se rozešla k hlavnímu vchodu školy. Promotávala jsem se mezi několika lidmi.
Ať jsem hledala, kde jsem hledala, ředitelna nikde.

"Prosím, mohu se tě na něco zeptat?" poprosila jsem malou blonďatou dívku, která byla opřená o skříňku a četla si knihu.

"Ano, jistě. Ptej se. " mile se na mě usmála a už mi věnovala svou pozornost.

"Jsem tu poprvé a potřebovala bych pomoct najít ředitelnu. " koukla jsem na ni s prosebním pohledem.

"Ale jistě, pojd zamnou. " zaklapla knihu, uložila ji do skříňky a vedla mě k ředitelně.

"Kdyžtak já jsem Daniela, ale říkej mi Dany. " podala mi ruku.

"Já jsem Angela, ale říkej mi Angee." obě jsme se zasmály a já ji mile ráda podala ruku. Je velmi milá, jsem ráda, že jsem oslovila zrovna Dany.

"Jakto že nastupuješ v půlce semestru?" zeptala se.

"Včera jsme se přestěhovali z Floridy kvůli práci mých rodičů." usmála jsem se na ní.

"Florida? Bože, vždy jsem se tam chtěla podívat. Jaké to tam je? " zeptala se s rozzářenýma očima.

"Krásné, kdybych mohla zůstanu tam." zasmála jsem se.

"To ti věřím." udělala chápavý pohled.
"Jsme tady. " zastavila před velkými dveřmi.

"Děkuju ti moc. " pohlédla jsem na ni a pak zpět na dveře.

"Nemáš vůbec zaco. Snad se ještě potkáme, ale teď musím na hodinu. Tak zatím ahoj. " než jsem se nadála, zmizela v davu lidí.

Podívala jsem se na dveře a rozhodla se konečně na ně zaklepat.

"Dále." slyšela jsem hlubší a chraplavý hlas.

Pomalu jsem otevřela dveře a vkročila dovnitř. Předemnou stál chlapec. Tmavě hnědé kudrnaté vlasy a v nich zamotaný černý šátek. Pronikavé zelené oči. Na krku šlo vidět, že má spousty tetování, které mu tu končí. Piersing ve rtu.
Typ kluka, kterému se vyhýbám.

Kdyžsi všiml, že si ho prohlížím, protočil očima a při odchodu do mě ještě vrazil.

"Toho si nevšímejte a posaďte se. " usmál se na mě děkan a já usedla do bílého křesla.