Dangerous and Unfathomable

97. Část

O rok později

Takže, co se za ten jeden rok změnilo?
Celý první měsíc se mě Harry snažil jakkoli kontaktovat. Nezvedala jsem mu telefon a ani mu neodpovídala na žádnou sms nebo dopis.
Ptáte se jestli mi chyběl? To víte, že ano. Několik nocí jsem proplakala a měla děsivé sny.
Ale pořád ho nosím v srdci a taky tam vždy zůstane.

Už týden jsem opět v Londýně a přespávám u své matky, která se s mým otcem rozvedla. Má nového přítele Johana, který je moc fajn a mohu říci, že i za ten týden mi přirostl k srdci.
Právě teď je tu i Brit, která má se Zaynem miminko, narodil se jim malý Sam. Je krásný a právě teď sedíme u moji mamky s čajem a povídáme si.

"Kruci, píše mi máma jestli za ni nezajedu. Myslíš si, že by jsi mi mohla Sama pohlídat?" Zeptala se mě Brit a já se na ní Usmála.

"Prosimtě jeď." Zasmála jsem a přešla k malému Samovi, abych se podívala, jestli ještě spinká, ale bohužel už ne.

Brit odjela a tak jsem se rozhodla, že se půjdu s malým projít.

Je-li jsme ulicemi, které mi toho hodně připomínaly.
Samé vzpomínky se mi honily v hlavě a já měla jen slzy v očích.

"Angee?" Zaslechla jsem hlas, když jsem stála v parku a malého jen tak lehounce pohupovala.
Otočila jsem se a moje srdce začalo rychle pumpovat, můj koloběh se asi i snad zastavil.
Opravdu to je on a snad ještě hezčí než byl před rokem.

"Ahoj." Nervózně jsem se na něj Usmála a cítila ty motýli v břiše.

Jen stál naproti mně a s jiskrama v očích si mě prohlížel. Pak si ale všiml kočárku a jeho úsměv hned spadl, v jeho očích bylo teď zklamání.

"Koukám,že se toho hodně za tel rok změnilo." Nasadil neutrální hlas a byl najednou tak chladný.

"Ano změnilo, Brit má se Zaynem krásného chlapečka." Usmála jsem se na kočárek a na malého, který se na mě culil.

"Pane bože. To je Sam? Já, já omlouvám se, myslel jsem ze je tvůj." Zasmál se a přistoupil ke kočárku.

"Ahoj chlapáku mrzí mě, že jsem tě hned nepoznal." Zasmál se na něj a Samík ho jen s údivem pozoroval. Je tak sladký. Kdo? Oba dva.

"Rád tě vidím Angee." Svůj pohled přemístil na mě a já nabírala slzy do očí. Pryč, pryč, pryč.

"I já tebe Harry." Na jeho jménu jsem si dala s vyslovením velmi záležet. Jeho vůni jsem cítila i metr od sebe, vracela mě do starých časů.

"Teď musím rychle si něco zařídit, ale chtěl jsem se zeptat, jestli by jsi večer nezašla ke mně na kafe. Rád bych si s tebou popovídal o tom co je nového a tak. Tedy pokud nebudeš proti." Nervózně začal postávat z jedné nohy na druhou.

Angee není to dobrý nápad, prostě není. V klidu to odmítni, že nemáš čas a on to bez problému pochopí. Ano, takhle přesně to udělám, hlavně klid.

"Moc ráda." Proboha, co jsem to řekla? Dej si facku holka. Ani za ten pitomý rok jsi se nenaučila poslouchat svou hlavu.

"Dobře. Vyzvednu tě. Jen mi dej nějakou adresu." Vytáhl telefon z černých skinů.

"Dorazim k tobě. Jen bydlíš pořád stejně?" Pro jistotu jsem se zeptala.

"Ano. V sedm tě budu očekávat." Roztomile se na mě usmál a už byl pryč.
Opravdu jsem ho teď viděla? Nezdálo se mi to? Tohle jsem nechtěla.

Asi po hodině a půl jsem dorazila domu. Byla tu už i Brit a seděla s mamkou na gauči.

"No nazdárek. Spi?" Přiběhla k nám Brit a hned nakoukla do kočáru.

"Spí jak zabitý." Zasmála jsem se a šla si pověsit bundu na věšák. Brit si mezitím převzala malého.
Rozešla jsem se přímo za mámou na gauč a usedla na něj.

"Tak jak bylo venku? Všechno v pořádku?" Usmála se máma a přitáhla si mě k sobě blíž.

"Potkala jsem ho." Řekla jsem krátce. Jakmile to Uslyšela má kamarádka, byla v tu ránu i se Samem v náruči v křesle.

"Cože jsi? Harryho? A dobrý? Ptal se na něco? Co jsi dělala? Utekla si?" Milion otázek se na mě začaly chrlit od Britney.

"Neutekla jsem. Večer jdu k němu na kafe." Tikala jsem nervózně pohledem mezi mámou a Brit.

"Zlatíčko, jestli se na to cítíš, tak běž." Řekla mamka a dala mi pusu na čelo.

Večer sedm hodin

Stojím před Harryho barákem a chodím sem tam. Připadám si jako Debil, když nejsem schopná zazvonit na ten blbý zvonek.
No tak, jen trochu hni tím prstem dopředu a bude to. Zazvoníš, on ti dojde otevřít, dáte kafe a půjdeš domu. A nebo prostě sedni do auta a jeď pryč.
A dost. Zazvoním.

Zvonek se ozval po celém domě a během pár vteřin byl u dveří Harry.
Vypadal božsky. Měl na sobě opět černé skiny a bílou košili.

"Ahoj, pojď dál." Jako správný gantleman mi sundal kabát a pověsil ho. Pak jsme se odebrali do obýváku, kde jsem se usadila na gauč.
Harry nám udělal každému kafe a pak si sedl vedle mě, ale v dostatečné vzdálenosti.

"Tak jak.." začali jsme mluvit oba dva najednou a oba se tomu taky hned zasmáli. Tohle bylo dost trapný.

"Tak jak se máš? A co vůbec teď děláš?" Zeptala jsem se Harryho a uchopila do rukou svůj hrneček.

Ze začátku šla vidět ta napjatost mezi námi. Nervozita, strach z každého slova a adrenalin v těle. S Harrym jsme si nejdříve pokládali takové ty trapné typické otázky, ale upřímně i ty mě zajímaly. Zajímalo mě jak se celou dobu měl, zajímalo mě úplně všechno.

Poté jsme se dostali k tématu, kdy jsme si připomínali, jak jsme se poznali a postupně všechno, co jsme spolu prožili. Hodně jsme se nasmáli a atmosféra mezi námi byla krásně uvolněná.

"Chyběla jsi mi." Řekl hned potom, co jsme se dosmáli. Okamžitě jsem ztuhla, slzy do očí se mi hned nahrnuly a já myslela, že se každou chvíli hned rozbrečím.

"Odnesu ti ty hrnky do kuchyně." Vynuceně jsem se Usmála, pobrala hrníčky do rukou a rychlým krokem jsem se rozešla do kuchyně.

"Angee, počkej... já, nechtěl jsem, aby jsi byla smutná." Doběhl mě a já byla otočená k němu zády. První slza se vyřítila na povrch mé tváře a hned za tím se vyřítila druhá, třetí a další a další. Nešly zastavit a já je nechala volné stékat.

Nebyly to slzy smutku, ale radosti. V těch slzách bylo skryto tolika pocitů, že je ani neumím vyjmenovat.
Bylo to tak uvolňující je volně nechat stékat po tváři a jen slyšet jeho dech, cítit jeho vůni a teď dokonce i jeho dotek na mé holé kůži. Husí kůže okamžitě vystoupla na povrch a mé tělo se pod jeho dotykem celé otřáslo.

"Koukni se na mě." Řekl svým chraplavým hlasem a bříškem palce mě hladil po ruce. Držel mě tak lehce, aby mi neublížil.

Ačkoli jsem nechtěla otočila jsem se na něj se sklopeným pohledem do země. Jednou rukou mě Chytl pod bradou a tak mi zvedl hlavu, abych se mu dívala přímo do očí.

"Pořád tě stejně šíleně a bezhlavě miluju." Pošeptal a teď už se i jemu oči leskly.

"Taky tě stále miluju Harry." Řekla jsem tak potichu, že jsem si myslela, že mě ani neuslyší, ale mýlila jsem se.
Hned se mi vrhl na rty. Bylo to tak krásné a tak vášnivé.

"Tak moc jsi mi kurva chyběla, už tě nikdy nenechám odejít."

"Ani já tebe."

The end