Dangerous and Unfathomable

55. Část

"Jo my víme." Zasyčel Harry na Gemmu a já na Harrym mohla poznat, že je opět naštvaný. Jde vidět, že tohle téma nechce rozebírat.

Žíly mu začaly vylézat na čele a dokonce měl zatnuté i pěsti. Tohle téma se rozebírat opravdu nemuselo, i když chápu Gemmu, nevěděla co se stalo a zalekla se.

"Tak hlavně, že to víš." Ironicky se na něj jeho sestra Usmála a já pokroutila hlavou.

"Jdu si pro věci." Řekl Harry nepříjemně a hned na to odešel. Chápu, že to nechce řešit, ale až takhle nepříjemný být nemusel.

"Je hrozně náladový." Zasmála se Gemma a usedla vedle mě na židli. Jo, to už jsem také poznala.

"Můžeš pro mě něco udělat." Podívala jsem se na ní s prosebným výrazem a ona hned svou pozornost přenesla na mě. Chvíli jsem se rozhodovala, jestli ji o to poprosit a nebo ne, ale nakonec jsem tak udělala.

"Pro tebe cokoli." Usmála se na mě a ruce si položila na stůl.

"Hodila by jsi mě k Mikeovi." Zkroutila jsem ústa a čekala na její odpověď. Nejdřív jsem myslela, že pojedu s Harrym, ale raději ne.

"Ale jistě. Myslím, že je ještě doma, tak pojď ať ho stihneme." Vstala ze židle a zamířila za Harrym do pokoje.

"Nech ho v klidu se připravit. Napíšu mu smsku." Vstala jsem také od stolu a šla si pro bundu.

"No dobře. Šlo vidět, že má špatnou náladu." Zasmála se a rozešla se k hlavním dveřím.

Já si vzala bundu, kterou jsem na sebe navlékla a došla si pro tašky.
Pak jsem se hned vydala za ni pryč z domu.
Chtěla jsem to Harrymu dojít říct, ale myslím, že s Gemmou to bude lepší. Když jsem viděla Harryho výraz, když jsme to řešili zamítla jsem, aby jel semnou on. Chápu, že bude naštvaný, ale musí mě pochopit. Co to plácám,nemusí.

"Děkuji, že mě tam vezeš." Podívala jsem se na ni s děkovným výrazem.

"Angee neděkuj, je to maličkost. A hlavně jsem za nim chtěla také jet." Usmála se na mě a pustila písničky v rádiu.

"Ale stejně děkuji." Opřela jsem se pohodlně o sedačku a zadívala se z okýnka. Z batohu jsem vytáhla pudr a snažila se ještě zamaskovat fialový flek pod okem.

Zavibroval mi telefon v kapse a já ho hned vytáhla. Dvě zprávy.

Dany
Za deset devět před školou.

Me
Ok

Odepsala jsem rychle a koukla na hodiny, jestli to stíhám.
Ano, díky bohu. Mike bydlí docela blízko od mé školy. Rychle jsem rozklikla druhou zprávu.

Harry
Kde kurva jsi?

Me
Gemma mě jela odvést k Mikeovi s věcmi.

Harry
Za prvé jsi mi to mohla říct, za druhé si jako myslíš, že to Mikeovi nedojde, když tam jsi s věcmi?
Měla jsi zůstat ještě u mě.

Me
Omlouvám se. Nedošlo, ale nějak to vyřeším. Jsi hodnej, ale stačí, že jsem otravovala včera.

Harry
Kurva kolikrát ti mám říkat, že neotravuješ. Udělej si to jak chceš...

"Předpokládám, že tě takhle bombarduje můj bratr." Zasmála se Gemma.

"Ano. Napsala jsem mu, že jsem jela s tebou." Pokusila jsem se o úsměv a telefon zandala do kapsy.

"A je nasranej. Zeptala bych se, co spolu máte, ale zatím to slyšet nechci a nechám se překvapit." Udělala na mě šibalský pohled a já hned zakroutila hlavou.

"Ne... my ... my.." kruci, zase koktám.

"Nechci to slyšet zatím." Zasmála se a už stavěla před velikým domem.

"Tak pojď." Řekla a obě jsme vystoupily z auta. Přemýšlela jsem, jak a co řeknu vlastně svému bratrovi, ale k ničemu jsem nedospěla.

"Snad je ještě doma." Zazvonila na zvonek a obě jsme vyčkávaly než sem Mike dorazí.

Najednou se otevřely dveře a v nich se objevil můj bratr v obleku.

"Kruci co to máš pod tím okem." Jeho výraz byl hned naštvaný a ustaraný.

Tak teď byla ta chvíle, kdy jsem nevěděla co říct. Čekala jsem, že si toho třeba ani nevšimne, ale to jsem jen doufala.