Dangerous and Unfathomable

50. Část

"Takhle semnou mluvit už nikdy nebudeš." Křikl po mně a chtěl mi vrazit další.
Tak hrozně moc mě bolí hlava a pod okem. Myslím, že budu mít pěkný monokl a naražený nos.
Včas jsem chytla jeho ruku než mi přistála další rána.
Myslím, že tu bych asi neustála.

"Máš pravdu, já už s tebou nikdy mluvit nebudu. " Prskla jsem po něm a rozešla se ke své skříni.

Slyšela jsem jak mi vyzváni telefon, ale na ten jsem teď ani nemyslela. Myslela jsem jen na to jedno.

"Co si myslíš, že jdeš jako dělat?" Křikl po mně.

"Odcházím od tebe!" Řekla jsem mezi vzlyky.

"Odcházíš? Jsi stejná jako tvůj bratr. Oba dva jste k ničemu. Jste nuly, bez mých peněz jste hovno." Křikl naštvaným hlasem a odešel z mého pokoje. Nezapoměl bouchnout dveřmi.

Na nic jsem nečekala a ze skříně vyndala svou velkou tašku. Naházela jsem do ní tolik věci, co se mi tam vešlo. Všechno je mi tak líto.
Taška byla opravdu veliká, takže toho mám dost.
Z koupelny jsem si naházela potřebné věci do menší kapsy a tašku zavřela.
Slzy mi stékaly po tváři a já je nemohla zastavit. Chvátala jsem, kdyby náhodou přišel a nechtěl mě pustit.
Kapesníkem jsem si setřela rozteklou řasenku a chytla se za bolavé oko po kterém jsem tvrdě přejela. Vzala jsem si na sebe černé skiny, bílé triko a hodila na sebe černou bundu. Obula jsem si bílé conversky, školní batoh si dala na záda a obří tašku jsem si hodila přes rameno.
Porozhlédla jsem se po pokoji jestli mi ještě něco nechybí a myslím, že mám všechno. Ještě jsem se vrátila pro notebook a pak se rychle odebrala pryč.
Kam chci jít?
Tak na to se mě také neptejte.

Seběhla jsem dolu schody a měla co dělat, abych tašku utáhla. Podle toho co mi ukázalo zrcadlo, jsem měla oko pěkně fialové.
Máma seděla na gauči a plakala.

"Holčičko neodcházej." Přiběhla ke mně máma, jakmile mě uviděla.

"Mami, musím jít. Kazí mi život a jestli nechci, aby mě zabil, musím odejít." Další slza mi ukápla.

"Zlatíčko...." nemohla ani mluvit, jak plakala.

"Mami už musím." Pevně jsem ji objala a bylo mi tak strašně líto, že ji tu nechávám s tím hajzlem.

Cítila jsem, jak mi něco dala do kapsy, ale toho jsem si teď nevšímala a užívala si její pevné objetí.

"Jen ji nech. Stejně skončí jako kurva." Uslyšela jsem jeho odporný hlas. Otočila jsem se za nim, i když se mi z něj zvedal akorát tak žaludek.
Stál opřený o futro a v ruce držel flašku ani nevím čeho.

"Musím jít. Sbohem otče." Podívala jsem se na něj nenávistným pohledem a naposledy Pohlédla na mou matku.

"Odejdi mami co nejdřív prosím." Pohladila mě po tváři a já se otočila a rychle zmizela z tohoto domu.
Na schodech před barákem jsem Pohlédla na náš dům a cítila se hrozně.
Můj otec mě opravdu nechal odejít. Zmlátil mě a jen tak mě nechal jít. Tohle není táta, bolí to, tak strašně to bolí.
Seběhla jsem schody a když jsem vylezla za branku uviděla jsem jeho, jak stojí před svým autem a sápavě do sebe tahá kouř z cigarety. Jeho výraz byl kruci naštvaný, ale byla v něm i starost.

Jakmile mě zahlédl jsem se vydala na druhou stranu než byl on a přidala na svém kroku.
Nechci, aby mě takhle viděl.

"Kurva stůj už." Křikl za mnou o něco blíže. Nic jsem neřikala a šla dál. Najednou mě jeho ruka chytla a otočila mě na něj.

"Kurva, co ... co se stalo?" Měl vyděšený výraz a ani se mu nedivím, vypadám opravdu děsně.

"Neřeš to prosím." Řekla jsem a chtela se rozejít pryč.

"Byl to tvůj fotr co?" Prskl po mně nepříjemně.

"Co? Kruci , jak o tom něco víš?" Pustila jsem svou tašku na zem a koukala opravdu překvapeně a vystrašeně.

"Zabiju ho!" Zavrčel dost děsivě. Jeho oči byly rázem tmavé a plné zlosti. Musím říct, že se ho teď bojím.

"Harry ne, prosím." Chytla jsem ho pevně za ruku, když se rozešel k nám domu.

Tak tady máte ten díl, jak jste si přáli :)