Dangerous and Unfathomable

21. část

Dneska jsem se dohodla s Dany, že každá půjdeme po škole domů. Jí totiž není příliš dobře a já jsem vyčerpaná a chci si prostě užít svobodu, kterou teď doma mám. To znamená tepláky, popcorn, volné tričko a nějaký romantický film. Konečně nebudu nucena koukat na psycholigické melodramata, která mě tak trochu nudí. A nebo snad koukat na operu. I to už mě dávno přestalo bavit, ale dívat se na to prostě musím. 

Teď bych byla ráda, kdybych mohla alespoň poklidit dům, ale jelikož máme i uklízečku, tak to bohužel nejde. Dům je čistý, jako že škatulky.

Začal mi vyzvánět telefon a já pro něj rychle doběhla.

"Ahoj Miku." pozdravila jsem svého bratra a usedla na pohovku v obýváku.

"Ahoj sestřičko. Mám na tebe takovou malou prosbu." začal povídat. Tak to jsem zvědavá, co po mně může chtít zrovna můj bratr.

"Povídej, jsem k dispozici. Nestává se totiž často, že po mně něco chceš." zasmála jsem se.

"No víš. Chtěl jsem tě poprosit, jestli by jsi dnes nepřišla ke mně na večeři, chce tě poznat má přítelkyně." slyšela jsem, jak je nervózní.

"Ano, budu moc ráda, když ji poznám i já. " usmála jsem se, ačkoli to nemohl vidět.

"Opravdu?" v jeho hlase šlo vidět překvapení.

"Ano." znovu jsem se zasmála.

"Dobře, vyzvednu tě v šest." řekl a ukončil náš hovor.

Tak to bylo opravdu rychlé. Nechápu proč se bál. Snad, že odmítnu?  To snad ne. Jsem hrozně ráda, že mám tu čest poznat Mikovo přítelkyni. Doufám, že si s ní budu rozumět.
Je víkend a tak jsem ráda, že nemusím ráno nikam vstávat.

Kruci to je půl šesté?  Vždyť jsem nic nestihla. Vyběhla jsem do pokoje a začala jsem se připravovat, nesmím Mikovi udělat ostudu.

Nevím, co konkrétně bych si měla vzít na sebe. Asi zvolím jen sukni s košilí. Tímhle nemůžu nic zkazit. Ale co s vlasy? Že bych si je dneska nechala rozpuštěné? Kdy zase budu mít příležitost mít ty vlasy rozpuštěné. Udělala jsem všechno, jak jsem si naplánovala a docela i v rekordním čase. Teď už jen počkat, až pro mě přijede Mike. 

Možná bych se mohla i trochu více namalovat. Třeba linky. Vím, že mi sluší, ale otec mi je zakazuje.

Zbývá patnáct minut, než mě Mike vyzvedne, takže se ještě prohlížím v zrcadle a pokouším se se upravit tak, aby všechno vypadalo dokonale.

Uslyšela jsem svůj telefon, jak vydal zvuk příchozí zprávy. Okamžitě jsem pro něj vyrazila. Uviděla jsem Mikeovo jméno a tak jsem si zprávu hned přečetla. 

Angee promiň, že takhle pozdě. Ale je prý zamluvený stůl v Aqua Shard. Je to trochu luxusnější, tak si vezmi na sebe nějaké šaty. Za deset minut jsem u tebe. Zatím sestřičko

Přečetla jsem si zprávu a hned mi naskočilo, jaké šaty bych si mohla vzít na sebe. Okamžitě jsem zabrouzdala do svého šatníku a vytáhla schované šaty. Ještě jsem je ani jednou neměla na sobě. A to z jednoho prostého důvodu. Otec by mě zabil. 

Byly naprosto dokonalé. Jejich délka byla nad kolena. Rukávy byly do půlky rukou, ale za to nezakrývaly ramena. A nejlepší na tom bylo, že byly černé barvy. Hned jsem si je na sebe oblékla a popadla stříbrné boty na podpatku a k tomu jsem vybrala i stříbrné psaníčko. Začala jsem se prohlížet v zrcadle a všiml jsem si, že ty šaty hodně zobrazují mé křivky. Ale vůbec to nevypadá špatně.

Rovnou jsem seběhla schody dolů a vzala jsem si na sebe ještě černý kabát. Vyběhla jsem před dům a uviděla Mikeovo auto. Vyrazila jsem k němu a hned si do auta sedla. 

''Vypadáš skvěle'' prohlédl si mě Mike. 

''Velice děkuji. Ty taky'' složila jsem mu také kompliment. 

''Tak jedeme'' rozjel se a oba jsme byly zticha. On je očividně nervózní z toho jak budu na jeho přítelkyni reagovat. A já jsem nervózní z toho, jak mě jeho přítelkyně vlastně přijme. 

''Jak se vůbec jmenuje?'' podívala jsem se na něj, když už jsme jeli výtahem nahoru do restaurace. Já vážně ani nevím její jméno!

''Gemma'' vydechl a vystoupil z výtahu. Okamžitě vyrazil k nějakému stolu, kde už jsem uviděla blonďatou dívku. Je hrozně moc krásná. Hned mě upoutaly její zvláštně zelené oči. Jako kdybych už snad někdy viděla. 

''Ahoj. Já jsem Gemma'' postavila se a natáhla ke mě ruku.

''Ahoj. Já jsem Angee'' také jsem jí podala ruku. Potřásli jsme si a posadili jsme se.

''Vypadáš velice krásně. Ještě lépe než tě Mike popisoval'' řekla hned a mile se na mě usmívala.

''Děkuji'' dala jsem si nohu přes nohu a trochu jsem se narovnala.

''Omlouvám se, ale budeme ještě chvilku vydržet. Můj bratr ještě nedorazil. Zase přijde pozdě jako vždy. Asi bych mu měla říkat, ať chodí o půl hodiny dříve. A podle mě by tady byl stejně jako my. Nemluvím moc. Omlouvám se, ale jsem trochu nervózní. Vůbec ani nedokážu odhadnout situaci'' mluvila rychle Gemma. Umlčel ji až Mike, když jí položil svou ruku na tu její a usmál se na ní. Vydechla si a pohled přemístila někam za mě.

''Už konečně jde'' oznámila nám a já si uvědomila, že nejspíše mluví o svém bratrovi.

Vzhlédla jsem k osobě, která už byla u nás a vykulila jsem oči. Stejný reakce byla i z jeho strany. Chvilku si mě prohlížel a pak se podíval na Gemmu.

''Posaď se. Už si konečně můžeme objednat'' usmála se na mě Gemma a mrkla na mě. Úsměv jsem jí opětovala, i když jsem měla trochu sucho v ústech. Usadil se vedle mě. Super. Proč ho posadili zrovna vedle mě?

''No tohle do prdele ne'' zašeptal vedle mě naštvaně Harry a probodl mě pohledem. Tohle bude tedy večeře.