Dangerous and Unfathomable

86. Část

Ležíme s Harrym v posteli a já přemýšlím nad vším, co se odehrálo za poslední dobu.
Nevím proč, ale mám menší depku...

Nebyli jsme s mou rodinou zrovna nějak výjimeční, ale byli jsme rodina. Spíše já, matka a můj bratr. Byli jsme stále spolu a užívali si ty chvíle, které teď jsou pouhou vzpomínkou. Vzpomínkou, která mě bude doprovázet po zbytek mého života.
Nikdy to nebude takové jaké to bylo, nikdy už neuvidím, ty krásné úsměvy, které jsme měly všichni po hromadě. Nikdy to prostě nebude stejné, protože můj otec to musel celé zkazit, musel to všechno rozbít... kdo teď má chodit a slepovat k sobě ty rozbité kousky? Nikdo, protože bohužel mezi těmi krásnými vzpomínky jsou i ty špatné, ty špatné na které už nikdy nezapomenete. Ty, které se stanou vaši noční můrou, která vám nedá ani spát.

"Proč nespíš? Děje se něco?" Zeptal se mě ospalý Harry a já se na něj jen Usmála. Setřela jsem si slzu ze své tváře a Pohladila ho v jeho kučeravých vlasech.

"Spinkej, dojdu si jen pro vodu." Zvedla jsem se a on mi dal pusu na paži. Pak si zamlaskal a otočil se na druhou stranu.

Zvedla jsem se z postele a hodila na sebe huňatý župan, ve kterém jsem měla mé nouzové cigarety.
Vydala jsem se potichu z pokoje a cupitala rovnou před barák. Opatrně jsem za sebou zavřela vchodové dveře a posadila se na studené kamenné schody.
Vítr příjemně pofukoval a já nachvíli zavřela oči.
Nesnáším tyhle nálady, kdy musím přemýšlet nad věcmi, jako je můj otec.

Vždycky jsem si říkala, že se mám nejhůř, ale nemám. Teď vím, že jsou i horší věci.
Mám milující matku a toho nejlepšího bratra na světě.
A dokonce mi bůh seslal i kluka, který mě má rád.

Holka? Co tobě chybí? Nic...

Vytáhla jsem krabičku škodlivých tyčinek a přiložila si ji k ústům, pak ji zapálila a vychutnávala si dým, který mě teď příjemně uklidňoval..

Dívala jsem se do temných uliček, když v tom jsem pod lampou zahlédla osobu, která v ruce držela jakousi flašku a dívala se přímo na mě. Chtěla jsem vědět, kdo to je, ale bohužel strach mě po chvíli, kdy se osoba rozešla k našemu domu přemohl a já se rozeběhla zpět do domu. Zamkla jsem za sebou dveře a utíkala co nejrychleji to šlo do pokoje rychle za Harrym.