Dangerous and Unfathomable

30. část

"Vzala bych si ty tmavě modré." ukázala jsem na šaty, které jsem držela v ruce. Zkoušela jsem si už nejméně šesté.

"Taky si myslím. Slušely ti nejvíce." usmála se a sama se rozhodovala, které si vezme.

"Děkuju. " usmála jsem se na ní s děkovným pohledem.

"Já mám asi jasno. Beru ty rudé. " zbytek šatů jsme vrátily a šly zaplatit.

Potom co jsme s Dany dokoukaly film jsme zajely do centra nakoupit nějaké to oblečení. Jak už jsem zmínila, vybrala jsem si tmavě modré šaty s polovičními rukávy. Délka šatů byla nad kolena. Dany měla rudé šaty s krátkými rukávy a končily těsně pod zadkem.
Pro mě byly už hodně odvážné ty moje. Ale co, když se v nich cítí ať si je veme. Musím uznat, že ji, ale opravdu slušely.

Dovezla jsem ji před její dům a čekala než vystoupí.

"V osm hodin jsem u tebe. " křikla a zabouchla dveře od mého auta.

Okamžitě jsem se rozjela domů. Když jsem zaparkovala do garáže, začal mi vyzvánět telefon. Občas si připadám, jako ústřední linka.

"Ano? " promluvila jsem, jakmile jsem vystoupila z auta.

"Ahoj tady Gemma. Nechceš sennou zajít na kafe? Hrozně se nudím a Mike je dnes do večera v práci. " poprosila mě a já se sama pro sebe usmála.
Gemmu mám moc ráda a čas ještě také mám. Překvapila mě, že zavolala zrovna dnes. Už taky brzy.

"Jistě, půjdu moc ráda. Mám do večera také čas. " řekla jsem klidným hlasem.

"Dobře, za patnáct minut jsem u tebe. Zatím ahoj. " ukončila hovor a já si došla domů, alespoň na toaletu.

Sedíme už asi dvacet minut v kavárně, jejíž jméno jsem si ani nestihla přečíst. Před sebou mám šálek malinového čaje, že kterého jde ještě pára.

"Znáš se s mým bratrem dlouho? " promluvila poté, co jsme se zasmály její historce, kdy chodila ještě na střední školu.
Tomuhle tématu jsem se chtěla vyhnout.

"Vlastně ani ne. První den ve škole jsem ho jen potkala na chodbě a nijak jsme se spolu nebavili. " dořekla jsem a upila ze svého hrnečku. Nechtěla jsem ji vyprávět každou chvíli, kdy jsem měla s Harrym tu čest a jak sekera mně choval.

"Určitě už jsi slyšela, co se o něm říká a jakou má pověst viď? " koukla na mě se smutným výrazem a já nechtěla lhát. Má svého bratra tolika ráda.

"Abych řekla pravdu tak ano. " zkroutila jsem ústa a čekala na to co mi poví dále.

"On není takový. Jako bratr je skvělý a jako kluk věřím, že také. Od té doby, co nám zemřeli rodiče se takto chová. Nikoho si nechce pustit k tělu a dokonce nějaký čas nechtěl i mě. Postupem času se to změnilo. Mám ho hrozně ráda, ještě aby ne, je to můj mladší bratr, ale nikdo ho ještě nechtěl poznat, jaký opravdu je. Vodí si domů holky na jednu noc a pak je vyhodí z domů. Nevím, kde se to v něm bere, ale já vím, že on takový není." dořekla a já nevěděla co mám říct. Mrzí mě, že jim zemřeli rodiče. Tohle nepřeji nikomu, musí to být strašné. A co se týče Harryho, chápu, že je zklamaný, ale odrazovat od sebe lidi také není správné.

"S rodiči mě to mrzí. Dej Harrymu ještě čas. " pohladila jsem ji po ruce.

"To je v pořádku. Je to už pět let od nehody. Tenkrát jsme měli jet já a Harry s nimi, ale táta stále byl názorů, že na tuto sešlost se děti nehodí. A tak nás ten večer hlídala naše teta Greys." napila se ze své sklenky a já věděla, že chce pokračovat.

"Druhý den jsme se nasnídali a smáli se u toho, jako každé ráno. Greys byla úžasná teta. Byla s ní legrace a vždy nás měla ráda. Ale legrace nás přešla v dobu co nám zavolali, že rodiče sjeli autem z mostu. " viděla jsem, jak se jí lesknou oči a tak jsem její ruku dále nepouštěla.

"Nevím proč to říkám, když se ani moc ještě neznáme, ale mám tě ráda a potřebovala jsem si o tom s někým už popovídat." usmála se na mě a já ji podala kapesník, děkovně se na mě usmála.

"Chápu to. A kdykoli si budeš chtít o čemkoli promluvit, stačí napsat nebo zavolat. " uklidila jsem kapesníčky a uchopila svůj hrneček.

"Moc si toho vážím. " upila ze své sklenky a já se snažila změnit téma.

Možná Harry nechce jen žádnou lítost, proto nechce žádnou oporu. Nevím, je těžké se v něm vyznat. Jednou je takový a podruhý je makový.

"Prosím hlavně mu neříkej, že jsem ti o tom řekla. Nechce, aby to nikdo věděl." podívala se na mě starostlivým pohledem.

"Neboj nic mu neřeknu. " ani jsme spolu pořádně s Harrym nikdy nemluvili a neřekla bych mu o tom, když vím, že tohle zůstane jen mezi mnou a Gemmou.