Dangerous and Unfathomable

8. část

Zamkla jsem za sebou hlavní dveře a klíče uklidila do kabelky.
Otočila jsem se,  že sejdu schody, ale všimla jsem si, že dole stojí drobná postava. Stála ke mně zády, ale já doufala, že už tu na mě čeká ta, která to slíbila.

"Ahoj. " pozdravila jsem Dany, která dokuřovala cigaretu. Pořádně jsem si ji prohlédla, abych porovnala jestli mám vhodné oblečení, přeci jen nevím,kam mě vezmou.  Myslím, že jsem jí, ale i trochu vyděsila, jelikož mě neviděla přicházet a pořádně se při mém pozdravu zadusila kouřem, který do sebe právě mohutně tahala.

Dany měla pod ramena červené vlasy a v nich zamotaný červený šátek a aby to mělo s čím ladit, měla i červené rty, které jí krásně zvyraznily obličej. Na sobě měla bílé ohrnuté kalhoty, černý svetr, který byl s dlouhými rukávy a jedno ji jemně padalo z ramene. A jako doplněk černý kecky a černo-zlatou kabelku.

"Máte krásný barák nebo vilu?  Nebo je to snad nějaká firma?" bylo vidět, že je naším domem opravdu ohromena a dá se říci, že i mile unešena. Alespoň někomu se líbí tyhle předražený věci. Jak jsem říkala, tohle všechno jen ukazuje, jakou bohatou rodinou jsme.

"Je to barák." usmála jsem se jejímu výrazu, který z něj nezpouštěla. Ani nevěděla, kam koukat dřív, oči ji tikaly na zahradu a pak zase na dům.

"Je fakt nádherný." prohlásila a já se už musela zasmát.

"To už jsi říkala a já ti děkuju. Někdy tě sem vezmu, ano? " poplácala jsem ji po rameni.

"Dobře " udělala smutný výraz a já ji ho opětovala, dokud jsme obě nepropukly ve smích.

Rozešly jsme se od našeho domu a já se pro jistotu snažila zapamatovat každou uličku, co už jsme prolezly. Na Floridě to také není samá rovina, ale taky to není každá ostrá a úzká ulička. Ačkoli neříkám,  že se mi to nelíbí, naopak je to takové útulné i na ulici. Ale pořád jsem naštvaná, že jsem v Anglii a ne na Floridě.

"Pověs mi něco o sobě." usmála se na mě a zapalovala si další cigaretu, kterou už měla sevřenou ve svých červených ústech.

"Není o čem moc mluvit, normální a pohodový život." snažila jsem se ze sebe dostat upřímný úsměv.

"Dáš si cigaretu?" podala mi krabičku, kde už čouhala jedna cigareta.

"Ne,  děkuji." usmála jsem se a krabičku jí zavřela.

"Nekouříš? " zeptala se a natáhla  do sebe dým s cigarety, který se táhl za námi.

"Jen když potřebuji." uculila jsem se.  Nemám chuť kouřit, dala jsem si jen v případech, kdy jsem to opravdu potřebovala.

"Bylo těžké opustit Floridu viď?" pohlédla na mě se smutným výrazem.

"Bylo a pořád je. Kor, když tam máš přátelé, které znáš od dětství." úplně se mi teď vybavily vzpomínky a chvíle s Vanes. Zajímalo by mě, co teď asi dělá.

"Nezažila jsem to, ale věřím, že to bylo těžké. Měla jsi tam i přítele? " ptala se dál. Nemyslím si, že je zvědavá, jen se toho o mně chce dozvědět,co nejvíce. A já o ní také, protože mi Dany opravdu padla do oka.

"Nemám přítele a nikdy jsem, nevím jak to říct,  no neměla." teď jsem se bála, co odpoví. Odsoudí mě za to, že jsem takhle pozadu? Že za sebou nemám to, co ostatní holky?

"Neměla? Musí po tobě slintat každý chlapec o kolo kterého projdeš." zasmála se, ale koukala stále s chápajícím a vnímajícím výrazem.

"Děkuju, ale to asi ne." zasmála jsem se.  Je opravdu hodná, ale trochu to i přehání. Nemyslím si o sobě, že  jsem hezká, otec mi vždy snižoval sebevědomí až ho nakonec nemám vůbec. Vždy mi jen nadával, že ze mě nic nebude a že jsem k ničemu.

"Ale ano.  Jsi nádherná. Máš postavu,  kterou ti bude každá dívka závidět, vlasy máš přímo dokonalé, lesk, barva a jejich délka. A tvůj obličej? Jsi jako panenka. " usmála se na mě a zahodila zbytek cigarety.

"Děkuji." myslím, že jsem se začala i červenat.

"Ty máš přítele?" zeptala jsem se opatrně.

"Ne.  Měla jsem chlapce rok a půl, dokud jsem ho nenačapala s Molly na záchodcích." šlo vidět, že ji to opravdu naštvalo, ale také jsem viděla, jak ji to stále mrzí.

"Omlouvám se. Já... " chtěla jsem se omluvit, protože je to nejspíš citlivé téma.

"Ne, to je v pořádku a pojď už jsme tady." popadla mě za ruku a táhla k baru do kterého jsme mířili. Nikdy jsem v baru nebyla, takže doufám, že se neponížim.  The Porter bar.  Tak vítej můj první bare.