Dangerous and Unfathomable

53. Část

Potom, co Harry odešel jsem se opět pořádně zachumlala do měkoučkých peřin a snažila se usnout. Cítím se hrozně vyčerpaná.
Během chvíle jsem propadla hlobokému spánku.

"Angee vstávej." Cítila jsem, jak semnou někdo cloumá ze strany na stranu. Otevřela jsem oční víčka a pořádně si je promnula. Celé oči jsem měla od slz a některé ještě stékaly po mých tvářích ˇ.

"Já, já... omlouvám se." Pověděla jsem se vzlykami v hlase.

"Měla jsi noční můru?" Zeptal se mě ustaraným hlasem a já kývla na souhlas.

"Asi ano." Pokusila jsem se o úsměv, i když musel vidět, že je falešný.

"Nechceš něco donést?" Zeptal se mě a přešel ke mně blíž.

"Nene děkuji." Prohrábla jsem si své vlasy a zadívala se na něj.

"No nic, já půjdu. Zkus ještě usnout." Usmál se na mě a pomalu odcházel z mého pokoje.

To je snad zlý sen. Ne jen, že mě viděl v trapné situaci, když jsem dostala seřezáno a odešla z baráku, on mě musí vidět i brečet.
Padla jsem hlavou na polštář a snažila se opět usnout.

Nevím, jak už dlouho se tu převaluji, ale myslím, že sakra dlouho.
Klikla jsem na svůj telefon, který ukazoval dvě hodiny ráno.
Možná téhle věci budu litovat, ale něco mi říká ať to udělám.
Vstala jsem z postele a přeběhla v pyžamu do vedlejšího pokoje.
Opatrně jsem za sebou zavřela dveře a potichu se rozešla k jeho posteli.

"Harry?" Zašeptala jsem, ale žádná odezva se mi nedostala.

"Harry." Přešla jsem blíž k němu a Pohlédla na něj.
Je tak nevinný, když spí. Vypadá hrozně roztomile a já se na něj nemohu vypodívat, dokázala bych na něj koukat i celý den. Teď momentálně vypadá, jako kdyby v životě neublížil ani mouše, přitom si neumím představit, kolik zlomených srdcí má Harry na starost.

"Děje se něco?" Uskočila jsem o krok dozadu, protože jsem se jeho chraplavého hlasu opravdu lekla. Jak jsem si mohla nevšimnout, že má otevřené oči?

"Ne, já jen ... já jen, že nemůžu usnout." Sklopila jsem pohled a stoupla si jako malé dětsko.

"To jsi doteď nespala?" Zvedl se do sedu a já se lekla jeho změny nálady.

"Ne. Chtěla jsem se zeptat jestli si mohu lehnout k tobě." Podívala jsem se do jeho oči a čekala na jeho odpověď. Když dlouho nic neříkal, bylo mi hrozně trapně.

"Nebo ne, zapomeň na to." Otočila jsem se a rychlým krokem se rozešla ke dveřím. Angelo ty jsi, ale kráva.

"Stůj." Křikl a já tak udělala, ale pohled jsem na něj nepřemístila.

"Pojď, ale slib, že už budeš spát." Zasmál se a já se rozeběhla do jeho postele na kterou jsem hned skočila a zalezla si pod peřinu, nacož se začal smát.
Jo, tak teď jsi se předvedla, jako dospěla žena blbko.

Otočila jsem se čelem k němu a i v té tmě jsem mohla vidět každý rys jeho obličeje, jak byl u mě blízko.

"Angee, nechci ti ublížit." Pošeptal a já cítila jeho mentolový dech.

"Tak mi neubližuj." Zašeptala jsem snad ještě potišeji než on a hleděla do jeho očí i přesto, že jsem neviděla jeho krásnou barvu.

Na to, že jsem nic takového ještě nezažila si připadám docela odvážná.
Že bych se bála usnout, aby nepřišla další můra?
Nebojím, protože teď se cítím nejvíce bezpečněji za celý svůj život. Jeho kolínská, která mě uklidňuje při usínání, myslím že tuhle vůni nikdy nezapomenu. Jeho mentolový dech, který mám chuť do sebe všechen natáhnout.
Mám po celém těle husí kůži a přitom je mi horko. Stádo motýlů soupeří v mém podbříšku a já začínám pomalu usínat.