STAY✔️

FOUR

Dneska je neděle. Zítra zase do školy. Škola samotná mi zas tak nevadí, horší jsou ty lidi tam. Jen si povzdechnu a vylezu z postele. Obléknu si fialové tričko s krátkým rukávem a šortky. Dneska je venku zase teplo. Vlasy si v koupelně rozčešu, smotám do drdolu a ještě si vyčistím zuby. Seběhnu dolů, ale nikde nikdo. Na stole leží lísteček.

Ahoj, musela jsem so práce. Přijedu asi ve tři. A prosím, běž vyzvednout poštu. Přijde mi důležitý dopis. Když už v tom budeš, vynes i odpadky. Miluju tě.

Claire xx

Jen jsem si potichu povzdechla, papírek zmuchlala a vyhodila do koše. Nasnídala jsem se a když jsem si venku všimla poštovního auta, začala jsem se obouvat. Vylezu ze dveří a mířím si to ke schránce. Páni dneska je vážně velké horko. Odpadky, které jsem držela v ruce vyhodím do popelnice hned vedle schránky. V samotné schránce je několik letáků a pak dvě obálky. Vyndám to všechno a cestou do domu si všechno pročítám. Jdu pomalým krokem a čtu nápisy letáků a pak i dvě jména na obálce. Už jsem skoro u dveří, když v tom padám k zemi. Pošta se rozlétne po zemi a je skončím na zadku na našem dlážděném chodníčku. Chytnu se za hlavu, i když jsem se do ní ani trochu nebouchla. Porozhlédnu se okolo a přede mnou sedí nějaký kluk. Hnědé vlasy má perfektně vyčesané nahoru a pod tričkem jde vidět jeho vypracované tělo. Hnědýma očima se vpíjí do těch mých.

"J-já, já promiň. Ne-nekoukala jsem-nekoukala jsem se na cestu." Vykoktám ze sebe. On se na mě podívá pozorněji a lehce se pousměje.

"To je v pohodě. Mimochodem, jmenuju se Aiden, nový soused." Postaví se nabídne mi ruku. Váhavě ji přijmu a on mě postaví.

"Christina." Řeknu nesměle a on se sehne, aby mi pomohl sesbírat poštu.

"D-děkuju." Lehce se začervenám, když mi vše ze země podává do rukou.

"Nemáš zač. Mimochodem, Christina? Nekamarádíš se s Debb?"

"Ehm, jo.....jo, a-asi jo." Dostanu ze sebe a skloním svůj pohled k zemi.

"Máte krásný dům." Podívala jsem se na něj a on se lehce usmál.

"Děkuju." Řeknu tak potichu, že jsem se sama málem neslyšela.

"Debb měla pravdu." Zasmál se, nacož jsem se na něj nechápavě podívala.

"Říkala, že nejsi moc sdílná, ale prej, že jsi moc fajn. No a měla pravdu." Usmál se.

"A-aha." Párkrát jsem zamrkala a usmála se. "J-já, už bych-bych měla jít." Řeknu a pro názornou ukázku ukážu na vchodové dveře.

"Jo, jasně." Usmál se a já mu ten úsměv opětovala.

"T-tak, zatím." Usmála jsem se znovu a rozešla se ke dveřím, kde jsem mu ještě lehce zamávala. On mi to opětoval a pak odešel. Zavřela jsem dveře a poštu hodila na jídelní stůl. Vyběhla jsem schody nahoru. Brala jsem je po dvou a ocitla se v mém zeleně vymalovaném pokoji. Zelená se žlutou, modrou a fialovou jsou moje oblíbené barvy. Vzala jsem sešit na matematiku a začala dělat domácí úkol. Chtěla jsem mít všechno v pořádku a hotové. Někteří lidé mě nazývají perfekcionistou a trochu puntičkářkou, ale já mám akorát ráda pořádek. Začetla jsem se do nějakého příkladu v učebnici a začala ho řešit. Asi v polovině všech úkolů někdo zazvonil. S těžkým vydechnutím jsem se vydala dolů, abych otevřela. V nich stál Aiden.

"A-ahoj." Usmála jsem se nesměle.

"Čau Christie. Jen ti chci dát tohle." Otevřel dlaň a v něm ležel můj řetízek s vločkou. Instinktivně jsem si sáhla na místo, kde by měl být, ale nebyl tam.

"Asi jsi ho ztratila, když jsme se srazili. Má trochu rozbité zapínaní, tak se asi uvolnil a spadnul." Usmál se a dal mi ho do ruky. Ten řetízek jsem dostala od Ann, než se odstěhovala.

"Děkuju moc. Zbláznila bych se, kdybych ho nenašla. Respektive, kdybys ho nepřinesl." Usmála jsem se.

"Nemáš vůbec zač. Je moc krásný." Usmál se a tak odhalil ďolíčky na tvářích.

"Jo, je." Usmála jsem se a koukla na řetízek. Přitáhla jsem si ho k hrudi. "A děkuju. Ještě jednou." Usmála jsem se na něj a chtěla se vydat nahoru.

"Jo a mám tě pozdravovat od Debb." usmál se ještě.

"Jo, děkuju. Taky jí pozdravuj." Usmála jsem se a zamávala mu.

"Budu!" Zakřičel ještě na mě. Usmála jsem se a zavřela dveře. Tak to vypadá, že už mám dalšího přítele. V těle se mi rozlil pocit, který jsem ještě necítila. A to bylo štěstí. Jsem šťastná, že jsem si našla nové přátele. Tedy, snad se dají počítat, jako přátelé. Usmála jsem se sama pro sebe a vyběhla schody nahoru. Dodělat ten zapeklitý příklad z matematiky.