STAY✔️

THIRTY-FIVE

Když to vyslovil, dech se mi zastavil.

"Promiň? Asi- asi ti nerozumím." Řeknu s nejistým a částečně i hraným úsměvem. Doufám, že jsem se jen přeslechla a nebo, že jsem to špatně pochopila.

"Je tu jiná!" Řekne a konečně se mi podívá do očí. Ty mé se začínají plnit slzami.

"J-jak- jako j-jiná?" Začnu se chvět. Ani nevím proč, ale musím se podsadit a pořádně se nadechnout.

"Prostě jiná holka." Mému mozku trochu déle trvá než se vzpamatuje. Hruď se mi překotně zvedá. Pomalu se uklidňuji a už se ho můžu jasně zeptat.

"Jak se jmenuje?" Řeknu a koukám do podlahy. Nemám chuť se na něj ani podívat. Jeho krásná tvářička se mi momentálně celkem dost hnusí.

"Gemma." Vydechne a já se napřímím. Už jsem to jméno slyšela. Teď to všechno do sebe zapadá. Proto mě chytal za ruku vždy, až tak o ulici dál, než je ta naše. Proto se pořád ohlížel. Nechtěl, aby ho někdo viděl. "Prosímtě, řekni něco!" Řekl po delší chvíli ticha. Soustředila jsem se na své prsty.

"Ty s ní chodíš?" Konečně pozvednu pohled a kouknu se na něj. Tváří se neutrálně, ale řekla bych, že i trochu smutně.

"Christie, promiň. Chodil, teda chodím s ní už dlouho, ale když jsem tě potkal, poznal-"

"Vypadni." Přeruším ho. Nevěřícně na mě kouká. Je sice hezké, že se mi snaží omluvit, ale....

"Chris-"

"Neslyšels?!" Zeptám se trochu nahlas a zvednu se ze židle. "Jak já k tomu přijdu?! Je sice hezké, že jsi najednou tak upřímný, ale celou dobu jsi s někým chodil! Řekla bych, že jsi jí to neřekl. Hádám správně?" Zkřížím ruce na hrudi a probodnu ho pohledem. Nevím, jak se mám cítit. Podváděl! Lhal! Ale....já ho nejspíš miluju. To musí i ona, ne? Když spolu chodí.

"Chris." Povzdychne si. "Co jsem jí měl asi říct. 'Čau Gemm, hele, objevila se tu jiná holka. Nejspíš jsem se do ní zamilovala, tak jsem s ní začal tak napůl chodit. Snad se na mě nezlobíš.'?"

"Klidně! Hele víš co? Vypadni! Až budu schopná přemýšlet, dám ti vědět!" Řeknu ostře, rozejdu se k hlavním dveřím a otevřu je na znamení, že má jít. Chvíli ještě stojí na místě, ale když vidí můj obličej rozejde se. Než ale vyjde ven, zastaví se těsně u mě.

"Chci jen abys věděla, že to celé nebyla žádná hra. Možná si to myslíš, ale mně na tobě záleží." Zašeptá. Chtěl mě pohladit po ruce, ale já s ní rychle uhla. Jen sklopil hlavu a vyšel ven. S velkým bouchnutím jsem dveře zavřela a opřela si čelo o dveře. Vážně mi právě řekl, že všechno co jsme spolu dělali, co jsme prožívali....celou tu dobu byl zadaný? Až teď mi vlastně začala pořádně docházet jeho slova. Je s jinou. Já jsem jen věc na zkrácení času? Takhle to on se mnou myslel? Nebo ta slova, co před chvílí zašeptal, že mu na mě záleží, jsou pravdivá? Střídali se ve mě pocity od vzteku, k lítosti, lásce až k smutku. Opřela jsem se o dveře zády a sjela po nich dolů. Všechno to na mě dolehlo tak moc, že jsem propadla v tichý pláč. Kéž by to byl jen zlý sen a já se probudila.