STAY✔️

TWENTY-FIVE

"Chris..." Říká někdo potichu a přitom mě hladí po vlasech. Jen zamručím ze spánku a otočím se na druhou stranu.

"My jedeme. Pak se ozveme." Řekne znovu ten někdo. Je to Claire. Jen znovu zamručím, ale tentokrát na to, že jí rozumím. Pak už jenom slyším vzdalující se kroky. Pootevřu oči a kouknu se na hodiny na mobilu. Musím trochu přivřít oči nad oslňujícím světlem obrazovky. 3:38. Jen zapadnu do peřin a víc se zachumlám. Znovu usínám.

- - - - -

Na tváři mě šimrají teplé sluneční paprsky z odtáhnutého okna. Jen se unaveně posadím a protřu si oči. Chvíli se jen tak rozhlížím po pokoji. Nakonec se ale vykopu z postele a zavřu se v koupelně. Nejdřív sprcha, zuby a vlasy. Zase je nechám volně. Vylezu a přesunu se ke skříni. Vytáhnu si vínové, možná až růžové džíny a černé tričko s potiskem. Sejdu dolů, ale vyruší mě vyzvánění mého mobilu. Mobilu,který je nahoře.

"Uh." Zakňučím a vyběhnu schody.

"Haló?" Řeknu do telefonu, protože jsem ho zvedla tak rychle, že jsem si nepřečetla, kdo volá.

"Chris? Jsme na letišti. Jen ti volám, abys to zvládla."

"Jo, nemusíš. Je mi šestnáct." Řeknu a nasadím otrávený výraz, i když vím, že to nemůže vidět.

"Já vím, ale i tak. Pamatuješ si, co jsem ti včera říkala?"

"Neboj, tvoje hodinová přednáška se nedá zapomenout." Ušklíbnu se.

"Hodina to nebyla." Brání se, ale já jsem si to schválně měřila.

"Byla, chceš důkaz?" Usměju se a posadím na svou postel.

"Ne, to je dobrý." Už asi vytušila, že by jí to neprošlo. "Nezapomeň teda, že oběd-"

"Oběd na dnešek mám v ledničce a potom, si buď mám vařit, něco objednat, nebo jednou začas se jít naobědvat k Haylyovým." Skočím jí do řeči otráveným hlasem.

"Fajn, všechno si pamatuješ. Kdyby něco, hned volej!"

"Jasný."

"A-" Nedořekla to, protože se ozvalo vyzvání pro cestující jejich letu.

"A nic. Běžte, nebo to nestihnete." Usměju se a zvednu se z postele.

"Ale, ne! Pamatuješ si všechno?"

"Jo prosimtě, mějte se tam. Pa." Měla ještě nějaké připomínky, ale já jsem jí to típla. S úsměvem se vydám zase dolů na snídani. Když tady Claire není, tak zkusíme...palačinky! Vyndala jsem si vše potřebné a za pár minut už mi jedna palačinka ležela na talíři. Celkem mi to šlo.

Usmála jsem se nad talířem palačinek, poskládaných do Mickey Mouse. Jestli je tu někdo, kdo nemá rád Disneyho a obzvláště Mickeyho a Minnie, tak ať radši nic neříká! Pustila jsem se do toho uměleckého díla, a protože mi toho bylo líto, pořídila jsem ještě pár fotek a dala je na Instagram. No co, ostatní musí vědět, jak se někdo má. Po tom, co jsem si tak moc pochutnala jsem se rozhodla podívat na něco.

Doslova jsem skočila šipku na náš veliký gauč a pustila nějakou Disney pohádku. Asi si zrovna říkáte, že v šestnácti letech se kouká na Ledové Království, Popelku, nebo Krásku a Zvíře, což je asi pro většinu lidí divný, ale já jsem takový dětský člověk. V půlce příběhu, když jsem si zrovna šla pro velké balení Nutelly se domem rozezněl zvonek. Se lžící v puse a Nutellou v ruce jsem šla otevřít dveře. Kdybych věděla, kdo tam bude stát, tak za prvé určitě vyndám tu lžičku z pusy a za druhé, kdybych se něčeho napila, tak bych to teď jistojistě na toho dotyčného vyprskla.

- - - - -- - - - - - -