STAY✔️

THIRTY-TWO

"Nechceš pomoct s tou matikou?" Zeptá se zničehonic Dylan. Sedíme naproti sobě na gauči a já mám přes něj přehozené nohy.

"Mně se nechce." Zakňučím. Jen se uchechtne a zvedne se, takže rychle musím skrčit nohy.

"Tak pojď. Čím dřív se to naučíš..."

"Tím to dřív zapomenu." Skočím mu do řeči a usměju se na něj. Zasměje se, ale už mě tahá na nohy. "Vážně musím?" Zakňourám na schodech do mého pokoje.

"Jen pojď." Usměje se na mě a tahá mě dál do schodů. Zabouchnou se za námi dveře a já si s protesty sednu na postel, zatímco on vytahuje můj sešit s učebnicí a sedá si ke mně.

"Co nechápeš?" Zeptá se mě a já na něj pochybovačně pohlédnu.

"Všechno?" Zakřením se na něj a on si jen povzdychne.

"Tak jo. Začneme od začátku..." Začal a já se ho snažila poslouchat.

- - - - - - -

"Už tomu rozumíš?" Zeptá se snad po třech hodinách snahy naučit mě matiku.

"Nějak jo."

"Fajn, tak zase zítra?" Zeptá se a já kývnu, i když se mi nechce.

"Pozítří už přijíždí rodiče." Řeknu. Doufám, že si to tam Claire a Philip užili.

"Už? To to rychle uteklo." Usměje se a zvedá se z mé postele. "Nezajdem někam?" Zeptá se a nabízí mi ruku.

"Ale jo." Zazubím se na něj a ruku přijmu. Ještě se stavím u skříně, kde si vezmu mikinu a vyrážíme ven. Je to jako předtím. Zase až za rohem mě vezme za ruku a mně to přijde vážně zvláštní, ale nechávám to být. Dojdeme na pláž, kde pozorujeme vlny, jemně se pohupující na vodní hladině. Ono se to nezdá, ale zase se tu pomalu stmívá a slunce pomalu zapadá. Voda se zbarví do žluta, oranžova, červena a všechno se to promíchá tak, že nezachytíte všechny barvy najednou.

"Je to tu krásné." Usměju se a podívám se na něj. Stočí svůj pohled směrem do mých očí a usměje se.

"To jo." Přiblíží se a chytne mě za ruce. "Víš, nikdy.....nikdy.." Nedokončí větu.

"Nikdy co?" Usměju se.

"Ale nic." Pozvedne koutky a zahledí se zpátky na moře. "Půjdeme, nebo se ještě někde stavíme?" Usmál se.

"Stavíme? Domů se mi nechce." Usměju se.

"Fajn." Pustí jednu mou ruku a jdeme směrem z pláže. Procházíme se městem až dojdem k jednomu místnímu klubu. Je to takový ten živý klub, kde se každou noc koná nějaká diskotéka, ale nikdy to nebylo nějak špatné.

"Co sem?" Poukážu ke dveřím.

"Ty to tady znáš?" Zeptá se a já jen kývnu. "Ale klidně." Usměje se a společně vejdeme do klubu. Nejsem zrovna oblečená na tuhle akci, ale čert to vem. Vzpomněla jsem si na tu noc na pláži v sousedním městě. Je to tu trochu podobné, až na to, že nejsme venku, a....je to tu celkově jiné, ale zároveň hodně podobné.

"Zatancujem se?" Zašklebím se na něj a už ho táhnu k tanečnímu parketu. Začneme se pomalu pohupovat do rytmu hudby, když skončí jedna písnička. Začala hrát jiná, kterou jsem moc dobře znala. Little Mix- Secret love song. Ruce jsem položila Dylanovi okolo krk, on mi je položil na pas a přitáhl si mě blíž. Miluju tuhle písničku a v tenhle moment, kdy světla byla ztlumená, diskokoule odrážela stříbrné odlesky a okolo se lidé na sebe dívali zamilovaně.....přála jsem si, aby tahle chvíle nikdy neskončila.