STAY✔️

FIFTY

Ulehám s pocitem klidu. S pocitem, že jsem konečně dokázala něco vyřešit. I když...nevím, jestli se tím vůbec něco mění. Máme začít od začátku, já to tak chci, ale moje blbá hlava má zase nějaký problém. Pro dnešek se jí ale rozhodnu ignorovat a vypovědět mozku službu tvrdým spánkem.

- - - - - - 

"Chris? Nechceš už vstávat?" Zacloume mnou Claire a já se zabručením otevřu oči. Pokoj je až moc prosvětlený, takže je ještě jednou trochu přivřu.

"Kolik je?" Zeptám se jí a ona mi odpoví velmi překvapivě. Zdá se, že můj spánek byl doopravdy tvrdý, jelikož už je půl dvanácté. Rychle se vyhrabu z postele a přeběhnu do koupelny. Vyčistím si zuby, učešu se a v pokoji se obléknu do květovaného overalu. Seběhnu dolů kde už je připravený oběd. Kuře se sýrovou omáčkou a brambory.  Mňam.  Najím se a odběbnu do pokoje. Otevřu notebook a najedu na stránky naší školy,  protože už za tři týdny se tam bohužel vracím.  Koukala jsem, jestli se nekoná nějaká akce,  jako je to většinou a nepletla jsem se. Konal se ples na začátek nového školního roku a byly na něj pozvány všechny třídy z mé střední. Ples se konal v poslední pátek prázdnin. Když jsem projížděla detaily,  ozval se zvonek a s ním srdečný hlas Claire. Mohla jsem slyšet až do svého pokoje, jak se zdraví s Dylanem a říká mu, že může jít ke mně do pokoje. Na to jsem zareagovala rychlým úskokem a sebráním všech mých věci z postele a že země a následně jejich hozením do skříně. Jakmile jsem dosedla zpět k notebooku, dveře se otevřely. V nich se hrdě tyčil Dylan a já ještě celá udýchaná se na něj podívala.
"Neumíš klepat? " Obořila jsem se na oko a zamračila se. Na tváři se mu objevil ležérní úšklebek a přešel blíž k mé posteli. Zaklapla jsem notebook a chtěla se odplazit k druhému kraji a následně se zvednout, ale když jsem se plazila chytnul mě za kotník a přitáhnul k sobě. Otočil mě na záda, ruce mi přišpendlil nad hlavou a lehce se na mě položil. Ale ne nijak, však víte jak, prostě mě nechtěl pustit, to je vše. 

"Co momentálně zkoušíš?" Zeptám se přiškrceně, protože cítím jeho horký dech až moc blízko. Nakloní se k mému uchu a zašeptá: "Nic". Usmál se a pustil mě. 

"Víš, tohle si zkoušej na někoho jinýho." Zašklebím se a vezmu učebnici matematiky ze stolu. Posadím se zpět na postel a rozprostřu vše před sebou. "Tak jaká kravina dnes?" Zafuním a on se zasměje.

"Goniometrické funkce." Se zaskučením spadnu do peřin a následně vnímám jen spleť písmen a čísel.

- - - - - - - - - - - 

"Pro dnešek to asi stačí." Zaklapne tu příručku na mučení Dylan.

"Díky bohu!" Zvednu se a rozzářím se úsměvem. "Tak se měj." Usměju se a jdu ho vyprovodit. 

"Jo, zítra se uvidíme." Mávne rukou a rozejde se k sobě domů. Zabouchnu dveře a rozejdu se k sobě do pokoje, odkud slyším vyzvánět svůj mobil.

"Debbie?"

"Dneska se jde do klubu!" Zakřičí mi do ucha její pisklavý hlas, že si ho musím dát trochu dál.

"Cože?"

"Říkám že dnes jdeme do klubu. Jdeme všichni-Benny, já, ty, Dylan a holky."

"Vážně?" Zeptám se pochybovačně.

"JO!" Řekne rázně a já asi nemám jinou možnost.

- - - - - . . . . . . .  .
.