STAY✔️

THIRTEEN

"Já hlasuju pro čokoládovej!" Bouchnul pěstí do stolu Aiden. Právě se nacházíme u Alice doma, respektive v malém zahradním altánku, kde se bude konat oslava malé Amy.
"Vždyť ty děcka budou všechny špinaví!! Já bych vzala vanilkovou polevou s jahodovým vnitřkem." Založila si ruce na hrudi Debb. Jen tiše sedím a poslouchám jejich hádky o dort.
"Co pistáciovej?" Zeptala se Denise.
"Prosim tě, který dítě ti bude jíst pistáciovej dort?" Zeptal se pochybovačně Ben. Za těch pár dní, co tu jsou zapadli velmi dobře. Až se divím, jak to dokázali. Dohadovali se tak minimálně půl hodiny a já toho začala mít dost.
"Co kdybyste nechali na Amy, ať si vybere?" Zeptám se jich a snažím se tak skončit jejich nesmyslné dohady.
"Vždyť je to tajná oslava, nebylo by to nápadný?!" Zeptá se trochu ostřeji Denise.
"Se jí zeptáme na oblíbenou zmrzlinu né?" Rozhodím rukama, abych ji to naznačila s prominutím jako idiotovi. Den jen pokývá hlavou, a Al volá do domu na Amy. Malá zlatovlasá holčička v růžových šatičkách a s panenkou v ruce přiběhne coby dup.
"Amy? Jaká je tvá oblíbená zmrzlina?" Zeptám se mile.
"Ploč to chceš vědět?" Odpoví mi otázkou a já se jen lehce pousměji.
"Chci vědět, jakou si mám dát cestou domů."
"Hmm....Asi čokoládová a jahodová." Usměje se holčička bez jednoho předního zoubku.
"Děkuji. To je všechno." Usměju se a ona odběhne stejně rychle, jako přiběhla.
"Máme vybráno ne? Jahodová náplň a čokoládová poleva." Zářivě se na všechny usměji a pohodlně se opřu o zábradlí altánku, k němuž je připevněna dřevěná lavička, na které sedíme.
"Fajn." Zvedne ruce do obranného gesta Denise.
"Tak dobře. Dort máme hotový." Odškrtne si další položku na seznamu Alice a koukne se dál.
"Další je nějaké vystoupení...?" Holly se nebezpečně bleskne v očích.
"Já mám nápad." Vykřikne zničehonic rusovláska. " Alice zazpívá." Zářivě se usměje a hodí pohledem po Al.
"Ani náhodou!" Reaguje na to Alice pohotově.
"Ale no tak. Al! Vždyť musíš!" Začala ji prosit a přemlouvat. Upřímně, vůbec nechápu o co tu jde. Podle všeho Alice krásně zpívá a ostatní to vědí.
"Alice no tak! Ty musíš!" Vloží se do toho Denise.

"Holky! Fakt ne! Cokoli, jen tohle ne! Víte, že nezpívám. Nezpívám před lidma." Sklopí pohled k zemi a už sedí potichu.

"Prosím! Aspoň jednu písničku." Zaškemrá Denise.

"Fajn. " Vydechne nakonec Alice pod jejich nátlakem.

"Jej!" Vyjde ze všech radostně. Taky se pousměju. Ostatní jsou rádi a já jsem ráda za ně. Alice si tedy odškrtne další položku.

"Teď výzdoba." Řekne a pohled obrátí na mě a na Dylana. Sedí tu taky s námi. Ještě ale nic neřekl. "Tu má na starosti Chris s Dylanem." Všechna pozornost se přesune na mě. Sedím s otevřenou pusou do o, ale nakonec se tedy trochu vzpamatuju.

"Ehm...no, ještě jsme se moc nedohodli." Řeknu a ruce složím na stůl, při čemž na ně sklopím pohled.

"Jak jako-" Načne větu Holly, ale je přerušena.

"Je to holčičí oslava ně? Stačí růžovej krepák, nějakej nápis Happy Birthday a detaily ještě doladíme." Skočil jí do toho sametový hlas. Uh, vážně? Sametový? Skočil jí do toho Dylan. Oprava.

"Fajn." Řekne Alice, než by se mohla rozpoutat nějaká další hádka. Takhle to pokračovalo až do večera. Stihli jsme asi ještě tři menší výměny názorů, ale nakonec jsme to nějak dali dohromady. Bohužel pro mě, Ben šel ještě s Debbie a Aidenem někam a já tu teď kráčím po temné ulici jen po boku Dylana. Jsem tak trochu nervózní. Cítím, jak mi buší srdce a doufám, že on to nepozná. Jdeme mlčky a já se trochu otřepu zimou. Už mě to začíná štvát. To ticho!

"Ehm...d-díky, žes mě zachránil před Holly." Pousměju se lehce, sotva viditelně. Nic na to ale neodpoví. Je to trochu divné, takže se snažím pokračovat. "Asi by po mě vyjela." Dodám, ale stále nic. Trochu zmateně zamrkám, ale pokračuju v cestě.

"Nejsem zvyklý." Ozve se najednou hluboký hlas vedle mě. Trochu mě vyděsil a z jeho odpovědi jsem zmatená.

"C-co-"

"Nejsem zvyklý. Někomu pomáhat. A nebral jsem to jako pomoc, spíš mě jejich kecy štvaly." Řekl jen tak, zrak upřený pořád dopředu. Ani pohledem o mě nezavadil.

"A-aha." Vydechla jsem a zase se oklepala zimou. Když ono, jít večer jen v tílku a legínách také není zrovna dobrý nápad. Většinou ve filmech kluk nabídne svou bundu dívce, když je jí zima. Tady se to ale nestalo. Došli jsme k jeho domu.

"T-tak, a-ahoj." Řekla jsem a slyšela, jak se uchechtnul.

"Měj se." Odmlčel se a pohled upíral přesně do mých očích. Jeho byly oříškové s tmavě hnědou okolo panenek. I v téhle tmě jsem to dokázala rozpoznat. Jeho oči byly kouzelné. Měl v nich malé zářící jiskřičky.

"Christino." Vyrušil mě z tichého přemýšlení nad jeho přenádhernýma očima. Uh. Vážně? Právě si řekla, že jeho oči jsou přenádherné. Vysmíval se mi ten proradný tenký hlásek v hlavě. Mé jméno si jakoby vychutnával, když ho vyslovoval. Jen se uchechtnul a odešel do domu. Zůstala jsem stát jako přikovaná a pohledem propalovala místo, kde ještě před chvílí stál. Co se to právě stalo? Snad se mi nelíbí. Ale v jeho přítomnosti se cítím jinak. A musím říct, že nevím, co si o tom pocitu myslet.