STAY✔️

FORTY-ONE

"Christie?!" Ozve se zespoda a já zvednu oči od knihy, kterou právě čtu.

"No?!"

"Pojď sem!" Se zakletím se zvednu z postele, přičemž na ní knihu nechám. Navléknu na sebe slabší svetr, protože jsem do teďka byla pod dekou. Seběhnu schody dolů a ocitnu se v obýváku, kde na mě čeká Claire.

"Jo?" Zeptám se a přejdu blíž.

"Který?" Usměje se na mě a vytáhne dvoje šaty. Jedny krvavě červené a druhé královsky modré.

"Uhm- asi ty červený." Ukážu na její pravou ruku. Claire má dokonalou postavu a tyhle šaty jí skvěle zdůrazní. "Kam se chystáš?"

"Půjdeme s Philipem na večeři do města. Zvládneš to tu?"

"Děláš jako bych tu byla sama poprvé." Ušklíbnu se. "Samozřejmě, že jo."

"Dobře. Víš co? Můžeš si sem pozvat Debbie, ať tu nejsi sama." Usmála se na mě a pohladila po tváři.

"Vážně? Díky moc!" Usměju se a obejmu jí. "Jdu jí zavolat.....A večeři nedělej, objednáme pizzu." Houknu na ní ze schodů a rychle je vybíhám do svého pokoje. Vytočím její číslo a za chvilku se ozve její hlas.

"Chris?"

"Nazdar! Máš dneska čas?"

"N-no, vlastně....ne."

"Oh, aha. Já jen, to je jedno."

"Jo no, je mi to líto. Jen s Jaimiem dneska jdeme do kina, takže,....je mi to líto. Někdy jindy."

"Jasně." Usměju se, to ona ale vidět nemůže. "Tak fajn. Někdy jindy. Měj se a užij si to. A hlavně žádný blbosti!" Zašklebím se a úplně cítím, jak protáčí oči a pak slyším její smích.

"Měj se."

"Ty taky." Zavěsím. Nevím co dělat. Možná bych mohla....ale to by mi nedovolili. Za zkoušku ale nic nedám. Sejdu schody a pomalu dojdu do obýváku. Claire tam ještě sedí.

"Ehm..."

"Christie? Co Debbie, přijde?"

"N-no, vlastně.....vadilo by vám, kdyby sem přišel někdo jinej?"

"A kdo?" Zvedne Claire obočí.

"Třeba....kluk?" Zašeptám a kouknu na ní. Ona jen roztáhne koutky úst do potulného úsměvu a mrkne na mě.

"Tak kluk, jo?"

"Prosímtě, Claire! Je to jen kamarád." Protočím očima a zasměju se.

"Tak fajn, no." Ušklíbne se. "Ale žádný blbosti! Na to abys otěhotněla jsi ještě mladá, mysli na svou budoucnost. Doufám, že víš o och-"

"Ježíš! Za prvé, je mi šestnáct, okey? A za druhé, je to kamarád a neboj, se svojí budoucností mám ještě velké plány......takže může?"

"Jo." Usměje se.

"Díky." Usměju se a jdu zpátky do svého pokoje, kde mu napíšu zprávu.

Chris Gomez: Co máš dneska v plánu?

Martin Garrymie: Nic. :)

Chris Gomez: Ať to nevyzní špatně, ale nechceš dneska přespat u nás? :)

Martin Garrymie: Wow, wow....zpomal :D Jdeš na to rychle. :D

Chris Gomez: Jsi blbej! Tak jo, nebo ne?

Martin Garrymie: Jasně, že jo. Přijdu za hodinu.

Chris Gomez: Okey.

Usměju se a mobil položím na stůl. Podívám se po svém pokoji a dojde mi, že ho sem přece nemůžu pustit, když to tu vypadá, jako by tu vybuchla bomba. Rychle se zvednu a začnu házet věci do skříně a celkově se snažit trochu uklidit. Něco v nouzi naházím i pod postel a pak se ještě běžím převléknout a trochu se učesat. Vezmu si černé tepláky, bílé tílko a na to ještě hodím černou krátkou mikinu. Vlasy si spletu do francouzského copu a vydám se do obýváku. Claire už stojí v předsíni před zrcadlem, které tu máme a rty si přejíždí rudou rtěnkou. Philip se obouvá a následně pomáhá Claire do kabátku. Je sice léto, ale večer je chladněji.

"Takže, žádné blbosti, ano?" Koukne na mě Claire přísně, i když se jí pod tím pohledem rýsuje pobavený pohled.

"Prosím tě." Zakoulím očima a usměju se. "Užijte si to."

"Užijem, neboj." Usměje se a políbí mě na čelo. "Buď hodná a my se vrátíme po půlnoci tak nečekej."

"Jasně. Mějte se."

"Ty taky." Usměje se Philip a otevře dveře. Rychle vyjdou a pak už jen vidím jak přijíždí taxi a oni do něj nasedají. Sednu si na gauč a pustím nějaký film. Po asi půl hodině se ozve zvonek.

Párty začíná.