STAY✔️

FORTY-NINE

Hlavou mi běhalo tolik myšlenek. A všechny se týkaly jen jednoho. Dylana. Nechápu, jak mě donutila zůstat a poslouchat jeho řeči. Zatím teda nic neříkal, ale brzy to asi přijde. Popošel a opatrně si sedl vedle mě na lavičku, já se však odsunula. Povzdechnul si a začal se nadechovat, aby už začal povídat.

"Než něco řekneš," Skočila jsem mu do řeči. "Uvědom si, co jsi udělal. Uvědom si, že jsi mi doslova a do písmene zlomil srdce. A nevím, jestli ti vůbec budu moc odpustit." Řeknu s těžkým dechem a očima upřenýma do země. Látka zašustí a já ucítím horký dotek na mých rukách. Pozvednu zrak a střetnu se s jeho pronikavým pohledem. Sedí u mě tak blízko až cítím jeho horký dech na tvářích. Pevně mě svírá a stále na mě upřeně dívá. Srdce se mi rozbušilo tak, že si myslím, že mi za chvíli vyskočí z hrudi. Topím se. Topím se a zároveň ožívám. Nahne se ještě blíž, takže se nosem dotýká toho mého. Nevím, co se stalo, ale je to jako před nějakou tou hodinou, když mě políbil. Přestala jsem myslet, celý svět se zastavil a já měla pocit, jako kdybychom na tom světě byli sami. Jen my dva, v tuhle chvíli. Nemyslím, jen cítím. Minulost je pro mě teď prostě minulost a nad budoucností nepřemýšlím. On je všude. Nahne se blíž a to jsem si myslela, že už to nejde. Jeho rty se pomalu a opatrně dotknou těch mých, jako by se bál, jestli vůbec může. A já, jako bych mu dala svolení, jsem se víc přivinula a prohloubila tak polibek. Už nemůžu dál popírat. Miluju ho. Ale stále nevím, jestli on miluje mě. Odtáhnu se, ale jsem stále blízko u něho.

"Miluju tě." Zašeptám. Bojím se to říct. Bojím se, že si teď z toho udělá srandu, vstane a zase odejde. Nechá mě tu s mým opět zlomeným srdcem. Tentokrát by to však bylo zlomené na trilion kousíčků, které by se už nedaly opět spojit. Doopravdy bych už umírala. Pevně stisknu víčka a čekám. Čekám, co se stane. Jestli se vyplní mé nejtemnější obavy, nebo....nebo se všechno vymaluje růžově. Cuknu, když se mé tváře dotkne horká dlaň. Otevřu oči a pohlédnu do těch jeho. Kouká na mě....zamilovaně? Je to asi jedna z prvních emocí, u kterých si nejsem jistá, že vidím. Nakonec otevře pusu, ale já jsem tak omámená, že vidím, jak se jeho rty hýbají, ale neslyším, co říká.

"Cože?" Zeptám se a lehce se začervenám.

"Miluju tě." Řekne a mně se zatají dech. Řekl to. Řekl to nahlas. Oči mi zajiskří, ale stále si udržuji svůj lehký odstup. Nemůžu mu přeci jen tak padnout okolo krku jako by se nic nestalo. Stalo! Konečně přicházím k rozumu. Stalo se toho hodně. Odtáhnu se, setřesu jeho ruce a stoupnu si. Otočím se zády a rukama se obejmu.

"Stejně se ptám, jak ti můžu po tom všem věřit?!" Zaháním slzy. Nevím, proč brečím, jestli tím, že jsem šťastná, že to konečně řekl, nebo zklamáním, že řekne něco, co nechci slyšet. Slyším, jak se postaví. Setřu si slzy hřbetem ruky, ale stále stojím nehnutě na místě. Udělá krok blíž ke mně a vydechne. Jako by zadržoval dech. Lehce natočím hlavu na stranu, i když mi stejně pořád nevidí do obličeje.

"Nemůžeš." Odpoví mi a jeho odpověď mě překvapí. "Nemůžeš mi jen tak zase věřit, ale jedno ti povím. Miluju tě a to platí. A já doufám, že si ke mně zase najdeš cestu, ať je jak je dlouhá." Přistoupí ještě blíž a přitáhne si mě k hrudi. Otočí a do jeho horkých dlaní vezme můj uslzený obličej. "Můžeme začít od začátku. Jako by se nic nestalo. Jako bychom se znovu potkali. Pochopím, když budeš chtít víc času a pochopím, když mi prostě řekneš "ne", ale jedno ti garantuji. Já nepřestanu, dokud si neuvědomíš, že tě miluju a že bych pro tebe udělal všechno." Mé srdce s každým z jeho slov rozmrzalo víc a víc a já si to uvědomila. Už nemůžu dál popírat. Bez něj si nedokážu život představit, ale stále potřebuji nějaký čas. Přiblížím se k němu, vyzdvihnu se na špičky a jeho hlavu si přitáhnu blíž.

"Po tomhle jsme cizí lidé. Po tomhle si mě musíš získat znovu úplně od začátku. Miluju tě." Dořeknu to a dlouze ho políbím. Jeho rty jsou jako droga, ale teď se jí budu muset vzdát. Začínáme od začátku, úplně od začátku. Odtáhnu se a usměju. Přejdu k lavičce, kde si vezmu svou tašku a na odchodu řeknu: "Uvidíme se zítra na doučování." Usměju se, otočím a nechám ho za sebou. Stejně jako naší minulost.

- - - - - - - - - - - - - - - -