STAY✔️

FORTY-EIGHT

"Ahoj, promiň za zpoždění." usmála jsem se, když jsem přišla k pizzerii. Už tam čekala Debbie i s Jaimim. "Ahoj, já jsem Christina, ale říkej mi Chris." podala jsem Jaimimu ruku a on jí přijmul.

"Moc rád tě poznávám, Chris. Jsem Jaimi, ale to ty ž asi víš." usmál se.

"Jo, také tě moc ráda poznávám." přisednu si k jejich stolu a půjčím si lístek. Rozhodnu se pro šunkovou a jakmile přijde obsluha, všichni si objednáme. Chvilku čekáme v tichosti, ale nakonec začne Debbie konverzaci.

"No...tak, Jaimi, řekni Chris o té stáži ve Venezuele." Usmála se na Jaimiho.

"Vážně? No tak fajn...Vzali mě na uměleckou stáž do Venezuely, do jedné z nejlepších galerií na světě. Není to nic velkého, ale je to pro mě úspěch."

"To chápu."

"Jaimi studuje v New Yorku na univerzitě moderních umění." Dodá Debbie.

"Páni, to je vážně působivé." Řeknu své pocity. Vážně je to ohromující.

"No a co ty, Chris?"

"No...my jsme pořád na střední." Zasměju se a oni se ke mně přidají. Ukousnu si ze své pizzy a usměju se.

"Ale co plánuješ potom?"

"No...zajímá mě historie a jazyky. Takže jsem přemýšlela o učení. Vystudovala bych a pak bych učila třeba na univerzitě nebo někde na střední." Popravdě, to byl asi můj jediný plán. Hudba mě bavila, ale mě by se nepovedlo v ní nějak prorazit, navíc to není stálá práce podle mě. Každopádně k tomuhle nápadu jsem se přikláněla nejvíc. "A jiné zájmy kromě umění?" Usměju se a napiju se vody, kterou jsem si objednala s pizzou.

"Miluju sporty, obzvláště hokej a snowboarding, ale také mám rád hudbu a cestování."

"A kde všude jsi už byl?"

"Jižní Amerika, Evropa, Asie, Kanada....s rodiči hodně cestujeme. Nejvíc se mi ale asi líbilo ve Švédsku a Kanadě."

"Kanadský hokej je nejlepší." Usměju se.

"Přesně! Lepší než u nás ve Státech."

"Skvěle! Konečně mi někdo rozumí." Zasměju se. "Chudák Debbie neví o co jde." Usměju se a ona se na mě zašklebí.

"Co ty víš...třeba hraju za okresní ligu." Zasměje se a já se přidám.

"Tomu bych věřila." Zničehonic mi zapípá mobil. "Pardon, už budu muset jít, ale díky moc, bylo to skvělý. Moc ráda jsem tě poznala Jaimi."

"Já tebe. Debbie má štěstí, že má tak super kamarádku.

"Debbie má štěstí, že má tebe." Jakmile jsem to dořekla, začala se ve mně zdvihat vlna žárlivosti. Co by asi bylo, kdyby ten blbec Dylan neměl holku? Byli bychom také takhle šťastní? Z menší žárlivosti se stávala lítost. Lítost z toho, že to asi nikdy nebude. Sebrala jsem svoje věci, naposledy se na ně usmála, chtěla hodit na stůl peníze, ale prý to Jaimi zaplatí a vyšla ven. Hned mě ovanul přijemný letní vánek a já se rozešla směrem do parku. Měla jsem se tam sejít s Alice. Už jsem byla na místě a sedla si na lavičku. Musela jsem počkat, protože tu ještě nebyla. To je také logika psát mi zprávu, že už je na cestě, když tu budete čekat další půl hodiny. Koukám střídavě do mobilu a do parku. Co jí tak trvá? Konečně uslyším kroky, takže se usměju a spustím.

"Tobě to trvá. Kéž bys tu zprávu poslala trochu později a ne, když jsi ještě v koupelně s fénem v ruce." Otočím se na ní, ale pozastavím se. Alice tam stála, ale ne sama. "Co ten tu dělá?" Opadne mi úsměv a já se otočím na tu zrádkyni.

"Chris, promiň. Já musela."

"Jak myslíš to 'musela'?" Zeptám se a stoupnu si.

"Ze všeho co jsi mi řekla i přes ten pitomej skype mi došlo, že se strašně trápíš."

"Prosím? Proč bych se měla trápit? To jeho to napadlo, co?" Střelím pohledem k Dylanovi a zamračím se. "Musíš pořád dolejzat? Kdy ti konečně dojde, co jsi udělal?!" Moje slova mě bodala jako dýka do srdce, ale musela jsem vykřičet ten zbytek vzteku, co v sobě mám.

"Ne, přestaň!" Zvýšila na mě hlas pro změnu Alice. "Sedni si a poslechni, co ti chce říct!" Stála jsem jak opařená, ale z jejího bojovného postoje mi došlo, že by mě nenechala jen tak odejít a přitáhla mě zpátky všemi prostředky. Dylan zatím jen mlčel a koukal se na mě upřeně. Já se ale věnovala Alice a radši si sedla, když ke mně přistoupila.

"Díky a konečně si připusť, že ti prostě chybí. To co řekl mně, to mě dokázalo přesvědčit. Tak si to alespoň poslechni, třeba ti to taky dojde." Sebrala se a odešla. Předtím ale ještě něco pošeptala Dylanovi do ucha, ten přikývl a odešla. Skvělé! Zůstala jsem tu s ním sama....úplně sama!