STAY✔️

FORTY-FOUR

Je to pár hodin co Martin odešel a já se válím na posteli. Utápím se ve vlastních myšlenkách, protože do hodiny má přijít Dylan. Nevím co mám dělat, nevím jak se mám chovat. Díky Martinovi a zábavě jsem na chvíli zapomněla, ale teď? Když má přijít? Mám ho ignorovat? Mám si to s ním vyřídit? Mám se mu kouknout do očí? Zvládla bych to vůbec? Tolik otázek a žádná odpověď!

"Christino? Můžeš na chvíli dolů?" Zavolá na mě hlas Claire z pod schodů.

"Už jdu!" Zakřičím a následně zafuním. Zvednu se tedy z postele a sejdu dolů.

"Pojedu nakoupit a Phil má nějakou schůzku. Přijde ten Dylan, tak nezapomeň. Jeden z nás se do dvou hodin vrátí, jo?" Jen přikývnu a ona se usměje. Nazuje si své boty na vysokém podpatku a ještě se na mě otočí. "Kdyby něco, v kuchyni jsou čokoládové sušenky, tak si dejte." Usměje se.

"Není nám sedm, Claire." protočím očima.

"Vždyť já vím." Políbí mě na čelo a vyjde ze dveří. "Měj se." Zavře je a po chvilce už slyším odjíždět auto. A já se jdu vrátit zpátky k mému utápění. Vyběhnu do pokoje a vezmu si telefon, protože mě něco napadlo.

"Debb, mám problém!"

"Povídej." Ozve se z druhého konce.

"Co mám dělat? Dylan tu za chvíli bude. Co si mám vzít, jak se mám chovat, co..?!"

"Klid, zlato." Skočí mi do řeči. "Vem si něco normálního, to za prvý." Jen si pro sebe odkývnu a poslouchám dál. "A chovej se.....odměřeně? "

"Ale co když to nedokážu?" Řeknu zoufale a spadnu do křesla.

"Dokážeš. Chris, jen se vždycky nadechni a ber to jen jako doučování, okey?"

"Jasně. Tak já se jdu připravit."

"Běž. Ty to zvládneš. Pa."

"Ahoj." Típnu hovor a jdu do skříně. Nevím, co si mám vzít. Stejně jsem strašně nervózní. Co mám dělat? Mám udělat to, co říkala Debbie? Jen doučování. Prostě jen doučování. Rozhoduji se, než nakonec zvolím legíny a dlouhé bílé triko s nápisem: My brain is 80% song lyrics. Vlasy si nechám rozpuštěné a jdu si vytáhnout všechny učebnice a sešit. Přesně, když si to všechno připravím, tak zazvoní zvonek. Trochu se oklepu a s velkou nervozitou seběhnu schody. Pomalu se blížím ke dveřím. Dělám z toho asi moc velké drama, ale...! Zhluboka se několikrát nadechnu a v hlavě si pořád přehrávám větu 'Je to jen doučování'. Nakonec tedy vezmu za kliku a s posledním nadechnutím otevřu dveře. Jakmile ho uvidím, chce se mi brečet, ale musím se ovládnout, takže nasadím kamenný výraz. On na mě kouká svýma velkýma nádhernýma očima. Vlasy měl v jemném rozcuchu a na tváři mu seděl nervózní úsměv.

"Ahoj." Řekne, ale já mu neodpovím. nechám otevřené dveře a jdu dovnitř. Snad pochopí, že má jít dovnitř. Přejdu do obýváku a sednu si na sedačku. Po chvilce dorazí i on a sedne si vedle mě v dostatečné vzdálenosti. Chvíli sedíme v tichosti, nakonec se ale nadechne a vysloví.

"Chris, hele. Nechci aby to bylo takhle, takže bychom si asi měli něco vyříkat. Gemma je-"

"Já nic slyšet nechci. Je to JEN doučování." Skočím mu do řeči a slovo 'JEN' zdůrazním. Jeho hlava poklesne a nakonec přikývne.

"Ukaž mi co berete." otočí se nakonec na mě a já mu podám učebnici.

Dylan's POV

Gemma přijela asi před týdnem. Nevím proč přijela, ale v tom týdnu se něco změnilo. Změnilo se to už předtím, ale až když jsem byl s ní jsem si to uvědomil. Každý den jsme trávili spolu. Spali jsme v jedné posteli, v jedné místnosti. Je nádherná jako vždycky, vždycky byla nádherná, ale já mám v mysli jen jedinou osobu. Nevím proč. Myslel jsem si, že to byl jen úlet, chvilka slabosti, ale.....

Gemma je všechno. Dokonalá holka pro každého kluka. Je krásná, chytrá, vtipná a nevím co ještě všechno, ale Christina je jiná. Před pár dny jsem byl ještě přesvědčen že Gemmu stále miluji, ale začínám o tom dost pochybovat. Snažím se vystupovat normálně, ale nedaří se mi to. Snažím se dál si hrát na toho bezstarostného kluka, ale poslední dobou jsem nějak moc emocionální. Je to dost blbé slovo, ale jinak to říct nejde. Navíc musím jít dnes Chris doučovat. Musím jí to vysvětlit, ale je mi jasné, že ode mě nebude chtít nic slyšet. Chce to čas a já to chápu. Zklamal jsem jí....sakra! Co se to se mnou děje?! Chovám se jak holka......chová se tak každý, když je zamilovaný, nebo....jen já? Jsem jen já tak slabý? U mě doma jsem za toho 'co na něj holky letí' a tady? Jsme jak ufňukané děcko! Můžu si ale pomoct? Ne....

- - - - - - - - - - - -