STAY✔️

SEVENTEEN

Otočím se a pohlédnu do těch nádherných očí. Nemyslela jsem si, že zrovna on se mnou bude mluvit. Od té doby, co mě málem políbil se mi vyhýbal.

"Voda stačí." Řeknu a mírně nadzvednu kelímek, jak bych chtěla, aby na něj upoutal pohled. On však stále zrak upíral přímo do mých očí. Byla jsem z toho nervózní. Tenhle kluk má až moc velké ego.

"Co piješ ty?" Zeptám se, abych odvedla pozornost od mé nervozity. Jen se uchechtne a přejde k lince, kde si otevře lahev Jacka Danielse a napije se přímo z ní. Nevím, proč tu stále zůstávám a pozoruji ho, ale...

"Chceš taky?" Zeptá s mírným úšklebkem a zvedne ke mně ruku, ve které drží lahev. Jen zavrtím hlavou a zvednu kelímek s vodou.

"Voda." Usměju se 'mile' a napiju se. Jen se uchechtne a láhev zašroubuje. Opře se o kuchyňskou linku a pozoruje mě.

"Eh..co?" Zeptám se.

"Nic. Nechceš vypadnout?" Podezíravě povytáhnu obočí.

"To jako kam?" Zeptám se a svůj výraz v obličeji neměním.  Jen zakroutí hlavou a znovu na mě upře pohled. Najednou mu jakoby bleskne očima. Odlepí se od hrany linky a přejde ke mně. Na můj vkus až moc blízko. Cítím jeho osobitou vůni a čelem mu hledím do hrudi. Musím zvednout hlavu, protože je o několik centimetrů vyšší. Abyste si uměli představit, aspoň o dvacet. Možná víc. Přiblíží se k mému uchu, až cítím jeho horký dech na tváři.

"Prostě odejít." Zašeptá, až mi z toho naskočí husí kůže. Odtáhne se a nasadí jeho obvyklý výraz. Překvapeně zamrkám a snažím se dostat z omámení.
"Eh-no-eh.." Zakoktám se a aby toho nebylo moc, párkrát otevřu pusu, ale žádná slova nevyjdou. Nad tím se zasměje a díky tomu zčervenám.
"Prostě pojď." Usměje se. On se usmál, ale ne takovým obvyklým způsobem, ale úplně jinak. Upřímně?

Chytne mě za ruku a táhne ven. Šli jsme přes zahradu, takže jsem cestou stihla popadnout svou tašku. A teď? Teď kráčíme po chodníku, za svitu hvězd a oba....mlčíme. Začíná mi být zima. Tohle mi připomíná ten večer, kdy jsme šli poprvé spolu sami. Začínám znervózňovat. Oklepu se zimou. Najednou ale ucítím na ramenou teplou látku a okolo rukou taky. Podívám se na horu a vidím, jak se usmívá. Dal mi svou mikinu! On mi dal svou mikinu!

"D-díky." Řeknu a víc se zavrtám do teplé černé mikiny.

"Nenechám tě přeci umrznout." Zasměje se. Přijde mi jiný. Je jiný. Něco se na něm změnilo. Je to matoucí.

Jdeme pořád dál. Pořád mlčíme.

"Co posloucháš?" Zeptám se se značnou nervozitou v hlase. Už mě to nebaví. Zase začínám konverzaci první já. Jakoby se ten první večer znovu opakoval, ale v příjemnější náladě.

"Tak nějak všechno. Ale nejradši mám asi rock a potom to co se mi prostě líbí. A ty?"

"No-n-no asi tak nějak všechno. Co se hraje, co se mi líbí a tak."

"Oblíbená barva?" Zeptá se po chvilce ticha.

"Zelená a modrá. Nejradši mám modrozelenou." Zasměju se a on se mnou. Je to moc příjemné.

"Tvoje?"

"Taky, zelená a modrá. Ale nejradši mám černou." Pousmála jsem se.

"Co film?" Zeptal se. Nad tím jsem musela popřemýšlet. Mám ráda hodně filmů.

"No, je jich hodně." Zasmála jsem se. "Asi Hunger Games, Thor, ale taky Zápisník jedné lásky." Usmála jsem se. "A tvůj?"

"Nejradši má horory." Zasmál se a já se oklepala. Horory bytostně nesnáším. "Ty ale asi ne." Znova se zasmál. Jeho smích je tak zvučný a nádherný.

"Ale taky mám rád filmy od Marvelu a Hunger Games není špatný, ale moc mě to neoslovilo." Usmál se. Pokračovali jsme v povídání celkem dlouho.

"Pojď, něco ti ukážu." Zasmál se a chytl mě za ruku. Ihned mnou projela vlna tepla. Jeho stisk byl pevný, ale zároveň jemný.

"A co?" Usmála jsem se.

"Uvidíš." Zasmál se.

- - - - - - - -