STAY✔️

FORTY-SIX

Dylan's POV

"Jak to myslíš?!" Zakřičím na Gemmu a ona se mi bojovně postaví.

"Jak jsem řekla. Je mi to líto, ale nám to už neklape." Povzdechne si a podívá se do země. "Dylane, víš že tě miluju-"

"Ne, nevím! Kdybys mě milovala, zůstala bys se mnou. Byli bychom pár jako do teď."

"Jo to složitější. Polovinu prázdnin jsi byl pryč a já se s někým seznámila. Nemůžeš mi to mít za zlé. Nebo můžeš, ale není to jen má vinna!" zakřičí pro změnu ona na mě.

"Není?! Ještě včera jsi mi říkala, jak mě miluješ a dneska se se mnou rozcházíš! Dělá tohle normální člověk?! Ne!"

"Víš co?! Já si svoje řekla, balím se a odjíždím!" Zakřičí a vezme si svůj kufr z pod postele. začne do něj házet věci a já se neudržím.

"Máš pravdu. Nemám ti co vyčítat.....sám jsem se totiž zamiloval." Řeknu jí do očí a ona se na mě překvapeně podívá. Všechno zastaví, nebalí, jen na mě kouká. Já si stojím za svým, protože právě teď jsem zjistil, že Christinu doopravdy miluju.

"C-cože....?" jenom tohle slovo, nic víc neřekne. Stále na mě kouká, ale po chvilce se usměje. Usměje se až moc šťastně a najednou mi visí okolo krku. "Přeju ti to! Takže se můžeme rozejít v míru." Usměje se znova a vlepí mi pusu na tvář.

"Hádám, že tohle je sbohem." Odtáhnu jí lehce od sebe a ona se smutně podívá, ale usměje se a přikývne.

"Vážně jsem tě milovala. Vždycky budeš můj první." Políbí mě a já ji pevně sevřu. Naposledy ucítím její teplo, naposledy ochutnám její rty, naposledy ucítím její vůni, naposledy budeme vypadat jako pár.

"Miluju tě a vždycky budu, Gemmo. Nechám tě, ať si sbalíš." Řeknu a pustím jí. Musím pryč. Vezmu si do ruky bundu a jdu ven. Procházím okolo Christinina domu. Myslím na ni. Vážně jsem se do ní zamiloval. Vážně ji miluji víc než Gemmu. Vážně se teď cítím, že ona je ta jediná.

Christina's POV

"Martine....já vážně nevím. Mně se dneska moc nechce, ale dám ti včas vědět." Řeknu do telefonu a on mi odpoví. Po chvilce mluvení už konečně zavěsím. Martin mě zval do kina, ale dnes na něj nemám vůbec náladu. Mám ještě doučování s Dylanem a potom náladu už určitě mít nebudu. Je teprve deset hodin a já před chvílí vstávala, tak se jdu obléknout. Vezmu si bílé tílko, džínové kraťasy a košili na to. Vlasy si rozčešu a nechám, tak jak jsou- dneska je líný den. Sejdu dolů a jdu si pustit televizi, k čemuž si ještě nasypu lupínky. Pohodlně se usadím na pohovce a zapnu televizi, kde přepnu na Spongeboba a spokojeně křupu. Dnešek začal moc hezky. Claire s Philipem jsou sice zase pryč, ale mně to nevadí. Jeli k babičce do New Yorku. Koukám dál, asi na další dva díly, když někdo zazvoní. Se zabručením se zvednu a přejdu ke dveřím. Otevřu je a za nimi stojí Debbie.

"Čau, Debb. Co se děje?" zeptám se. Ona se jen usměje a začne povídat.

"To ti řekne někdo jiný, ale...půjdeme ven? Chci tě seznámit s Jimim."

"Já se s ním ale znám." Řeknu zmateně a ona se lehce zasměje.

"Znáš ho od vidění, ale já bych chtěla, abyste se poznali víc. Nevadí ti to? Ale chci, abys mi ho schválila." Uculí se nevinně a já se na ní usměju.

"To víš, že jo. V kolik a kde? Co si mám vzít na sebe?"

"V jednu na náměstí u pizzerky, jo? A....vezmi si třeba šaty, nebo sukni. U tebe je to vlastně jedno, vezmi si co chceš." Usměje se. "Tak se zatím měj, budeme tam čekat."

"Ty taky, už se těším." Zamávám jí, protože už je na cestě pryč. Zabouchnu dveře a jdu do kuchyně otevřít okno. Mezitím ještě umyji nádobí, vyluxuji a dám si oběd. Moc hezky strávené dopoledne, ale už se těším na odpoledne.