STAY✔️

THIRTY-ONE

"Aaaaaaaa!!!!!" Zakřičím na celý dům tak, že to museli slyšet všichni sousedi v okruhu pěti kilometrů. Právě jsem se dozvěděla, že má oblíbená skupina přijede jen do pár kilometrů vzdáleného města a lístky se začínají prodávat už zítra. Začnu zběsile pobíhat po celém patře a potom i ze schodů dolů, protože se ozval zvonek a zběsilé bouchání na dveře. Rychle je otevřu a přes můj úsměv skoro nevidím, kdo to je.

"Si v pohodě?!" Zeptá se rychle uřícený Dylan. Jen horlivě přikývnu a skočím mu do náruče. "C-co se děje?" Zeptá se celkem dost překvapeně.

"Oni přijedooooouuuuu!!!" Zapištím asi moc blízko jeho uchu.

"Ježiš neječ tak! A kdo přijede?" Zeptá se a pustí mě.

"No kdo asi?!.....Přeci oniiiii!! CNCO přijdou!!" Pokračuji ve svém 'tanci' dokud neuslyším jeho slova.

"Kdo jsou CNCO?" Zeptá se a já ihned přestanu tančit. Vrhnu na něj můj nejvražednější pohled, který dokážu.

"Ty! Neznáš! CNCO?!?!" Přistoupím k němu.

"Ehm...ne." Vypadne z něj. Řekla bych, že je celkem nervózní. Z mého vražedného pohledu se stane pohled s široce otevřenýma očima a jiskrami.

"Tak ti je ukážu!" Zakřičím nadšeně a už ho táhnu do domu. Rychle vyběhnu nahoru do mého pokoje, ve kterém je mimochodem pěkný bordel, takže to vypadalo tak, že jsem se aspoň třikrát natáhla přes hromadu oblečení, pro notebook. Stejnou cestou se vracím zpátky do obývacího pokoje, kde on už sedí na pohovce.

"Taaady." Zářivě se usměju a postavím před něj notebook, kde už začíná začátek videoklipu Reggaetón Lento. Pozoruju to a pořád se pohupuju do rytmu. Je to úžasná písnička a ti kluci jsou úžasní úplně stejně. Když to skončí, stopnu další přehrávání a kouknu se na něj s čekáváním v očích.

"Tak co?" Usměju se na něj. Koukne na mě, ne počítač a zase na mě. To ticho mě začíná štvát. Už to vypadá, že se mu to nelíbí, když se pak usměje a kývne.

"Ale jo, ujde to." Radostně vypísknu a vezmu si notebook na nohy, které natáhnu dopředu a položím si je na stůl.

"Nemůžu se dočkat! Doufám že mi to rodiče dovolí! Víš jak by bylo skvělý je potkat?!" Melu dál a hledám další španělské písničky, na kterých totálně ujíždím. Melu a melu, když už ho to asi přestane bavit, skočí mi do řeči.

"Chápu, chápu." Usměje se. "Když o tom tak mluvíš, myslím, že jsem něco takového slyšel z Debbiina pokoje.

"Jako fakt?!" Otočím se na něj zprudka tak, že ho praštím a sebe taky. To bolí!

"Jau! Nemůžeš dávat trochu pozor?!" Zavrčí s náznakem smíchu.

"Promiň." Zaskučím. "Dojdu pro led." Zvednu se z pohovky a běžím do kuchyně. Pořád si držím svůj poraněný obličej. Hrabu se v přihrádce s ledem, když konečně najdu dva menší sáčky. Přejdu zpátky do obýváku a jeden mu podám. Když si sednu vedle něho, začne se smát.

"Co je?" Usměju se na něj.

"Ale nic." Dosměje se a sáček, který si snad ani na tu tvář nepřiložil, položí. "Nemáš tam ještě něco?" usměje se.

"Jasně, že mám." Zasměju se a začnu hledat Enriqueho, Shakiru, CNCO ale taky TINI, Daddy Yankee a v poslední době jsem si strašně oblíbila písničku právě od Daddy Yankee a Luise Fonsiho- Despacito.