STAY✔️

THIRTY

Ústa se mi toztáhla do širokého úsměvu, když jsem ho spatřila. Oči mu zajiskřily a já se vrhla do jeho objetí. Teď to vypadá jak z nějakého romantického filmu, kdy hlavní hrdinka po deseti letech opět spatří svou životní lásku vystupovat z vlaku, ale tohle se dělo teď a v reálném světě.

"A kam chceš jít?" Zeptala jsem se ho, po tom, co jsem se odtáhla na vzdálenost jeho rukou. Zdál se mi divný. Pořád se ohlížel, jakoby nechtěl, aby nás někdo viděl. Ale přešla jsem to s tím, že se nic neděje a je to něco jako jeho 'tik', ale to byla velká chyba.

"Vyber si." Usmál se a mrknul na mě. "Zmrzlina nebo pizza."

"Uuh, těžká volba. Beru obojí." Zasměju se a už ho táhnu ven, cestou k pláži, kde příhodně prodávají oboje. Procházeli jsme se a čeho jsem si všimla bylo, že mě chytnul za ruku až o ulici dál, než byl jeho dočasný domov. Byla jsem dost hloupá, když jsem si myslela, že o nic nejde.

"Takže, co první?" Zeptal se a já se na něj otočila.

"Hmm, beru, asi první pizzu. Mám hlad." Usměju se a přiblížím se k němu blíž. Nejspíš si myslel, že ho políbím, ale já se na poslední chvíli odtáhla a rozeběhla se ke stánku s pizzou. Následoval mě a dohonil mě až když jsem byla těšně před vchodem.

"Jakou si dáš?" Zeptal se. Mám ráda hodně druhů, ale dneska jsem se rozhodla pro šunkovou.

"Šunkovou." Usměju se a chytnu ho za ruku, kterou má svěšenou podél těla. Přitáhne si mě blíž a sám si objednává sýrovou. Vyjdeme ze stánku, každý ukusujíc ze své pizzy se rozejdeme podél stezky, která vede podél pobřeží. Dlážděná stezka je vyhřátá, takže si sundám boty a jdu bosa.

"Chceš ještě tu zmrzlinu?" Zasmál se, když viděl, jak jsem stěží dojedla tu pizzu.

"Ani ne." Zazubím se na něj. "Podívej!" Rozzáří se mi oči, když prstem ukážu na dětské hřiště.

"Co? Hřiště?" Zeptá se a já přikývnu.

"Pojď na houpačku!" Zasměju se a táhnu ho směrem k té dřevěné konstrukci. Jen zakroutí hlavou a než se naděju, tak stojíme před klouzačkou. Skočím na vedlejší houpačku a začnu se houpat. Cestou se celkem ztemnělo. Kouknu se na hodiny na protější budově a ....cože?! Ono už je půl deváté. Oblaka se už zbarvovala do temně modré a kolem nikdo nebyl. Nikde nikdo, jen bouřící vlny, vrzající houpačky a pomalu se rozsvicející lampy v okolí. Miluju ten pocit na houpačce. Nahoře a dole. Vítr vám čechrá vlasy a ten pocit, že jste volný. Najednou mě něco rozhouplo ještě víc. Koukla jsem se a za mnou stál Dylan. Smál se a jeho oči zářily. Jeho ruce mi přistávaly na mých zádech, takže jsem získala ještě větší rychlost a houpala se výš.

"Stačí!" Křikla jsem a snažila se nejrychleji zabrzdit. Seskočila jsem z houpačky, když už byla dost nízko a rozeběhla se ke klouzačce. Dylan mě následoval. Vyšplhala jsem po tom hradu, nebo co to mělo připomínat a sklouzla se. Myslela jsem si, že Dylan šel za mnou, ale převapení mě dostihlo dole. Stál tam a chytal mě. Jeho ruce mi přistály na pase a on se sklonil ke mně. Jeho postojem mi znemožnil útěk a já se teď s úsměvem na rtech dívala jen do jeho zářících očí.

"Pustíš mě? Potřebuju čůrat." Řeknu mu a rozesměju se. On se mnou. Nakonec ustoupí a já vylezu.

"Zahrajem si na babu!" Vypísknu a plácnu ho po rameni na znamení, že on jí má.

"Vždyť jsi potřebovala na záchod." Zasměje se a rozeběhne se za mnou. ¨

"To bylo jen proto, abys mě pustil. To ti ještě nedošlo?" Zasmála jsem se a vběhla do toho hradu. Bylo to tam celkem prostorné. Skvělé místo na schovávání.

"Zas tak blbej nejsem." Chodil okolo. Z naší baby se stala schovka. "A doneslo se mi, že potřebuješ doučování z matiky." Věděla jsem, že nesmím odpovídat, protože by mě našel.

"Nechceš s tím teda pomoct? Určitě se ti doneslo, jak jsem skvělej v matice a přírodních vědách." Řekl mírně povýšeným tónem, ale ne tím arogantním, ale takovým tím ironickým. Zabrala jsem se tak do přemýšlení nad jeho slovy, že jsem si nevšimla, že se přiblížil nebezpečně blízko mě.

"Mám tě!" Vykřikl vedle mě a já se tak moc lekla. Moje zapištění se neslo prostorem a nakonec se smíchalo se šťastným smíchem. "Nechceš jít teda už domů? Už je skoro deset." Ukázal na hodiny, když mi pomáhal vylézt z mého úkrytu.

"Asi bysme měli." Usměju se a ruku v ruce se vydáme cestou domů.

- - - - --