STAY✔️

SIXTEEN

Jeho otázka mě zaskočila. Nikdy jsem na žádné párty nebyla, tedy pokud se nepočítají dětské oslavy a školní diskotéky.

"Ehm no....já-já." Zakoktala jsem se.

"Prosím. Chris! Užijem si to. Jdou tam všichni." Zamrkal na mě a udělal psí oči.

"Když já nevím." Vydechnu a sklopím pohled.

"Neboj se. Do půlnoci budeš doma." Usmál se. Ještě chvíli jsem přemýšlela nad vším možným a nemožným, co by se tam mohlo stát, ale nakonec jsem souhlasila.

"Fajn." Řeknu a jemu se rozzáří oči. "Ale musím se jít domů převléct. V tomhle jít nemůžu." Řeknu a kouknu na své šaty. Někdo by řekl, že jsou až moc dětské, ale mně se líbí.

"Jasně. Jdu stejně s tebou, takže okolo půl osmé tě vyzvednu." Usměje se a pomalu se rozejde směrem k našim domovům.

"A co je to vůbec za párty?" Zeptám se, těšně před prahem mého domu.

"U jednoho našeho spolužáka. Tedy, Aidenovo. Ale známe se." Zasměje se. "Takže v půl osmé." Znovu se usměje a rozejde se k němu domů.

Otevřu dveře a vstoupím do nich. Claire i Philip sedí na gauči v obýváku, v pevném objetí a koukají na nějakou romantickou komedii.

"Ahoj." Usměju se na ně. Oba otočí hlavu a taktéž se usmějí.

"Ahoj zlato. Jak bylo?" Zeptá se Claire.

"Bylo to dobrý, ale chci se vás na něco zeptat." Řeknu a nervózně přešlápnu z nohy na nohu.

"Povídej." Usměje se znovu Claire.

"No, no, byla jsem pozvaná na jednu párty a chci se vás zeptat-"

"Jistě že můžeš jít." Přeruší mě Philip. Překvapeně zamrkám.

"Tak-tak díky." Usměju se a už chci vyběhnout do pokoje se jít převléct, ale ještě mě zarazí Claireřin hlas.

"Počkej! V kolik přijdeš?" Zeptá se a já se tedy pozadu vrátím ještě do obýváku.

"Do půlnoci?" Zeptám se. Chvilku přemýšlí, ale nakonec souhlasí. Vyběhnu do pokoje a hned otevřu skříň. Je sedm, ještě půl hodiny. Nechám skříň skříní a jdu si dát ještě rychlou sprchu. Po sprše si vyfoukám vlasy a nechám je volně. Nad oblečením se ale pozastavím. Ještě jsem na žádné takové párty nebyla, a tudíž nevím, co si mám vzít. Bezradně koukám do plných polic s oblečením a přemýšlím. Nakonec si ale vezmu jen černé děrované džíny a takový svetřík. Prostě jednoduše. Obuju si boty. Líčení jsem nechala jen jednoduché. Jak jsem říkala, moc se nemaluju, takže jsem nechala jen lesk na rty, řasenku a oční linky. To stačí.

Vzala jsem si ještě malou kabelku přes rameno, abych do ní dala mobil a klíče. Přesně v půl osmé jsem vycházela ze dveří a Ben už čekal před brankou.

"Připravená?" Zářivě se usměje. Jen kývnu. "Mimochodem, sluší ti to." Mrkne a rozejdeme se. Trochu se začervenám, ale jinak nic.

- - - - - - - - - - -

Stojíme před honosnou vilou s černým oplocením okolo. Ti co tu bydlí musí být vážně bohatí. S Claire a Philipem na tom taky nejsme zrovna špatně, ale tohle....páni!

Brána je otevřená a z domu se už line hudba. Venku se válí už teď pár opilích studentů, řekla bych. Některé jsem poznávala. Byli to lidé od nás ze školy. Vešli jsme dovnitř, kde už byla párty v plném proudu. V obývacím pokoji je udělané něco, jako taneční parket, na kterém se už několik těl vlní do rytmu hudby. V kuchyni byly postavené věžičky z kelímků a vedle toho pití. Nějaké limonády, ale i tvrdý alkohol.

S Benem jsme prošli celý dům a dostali se na zahradu, kde už tolik lidí nebylo. Na houpací sedačce jsem poznala mě už moc dobře známé obličeje.

"Jej! Tak si taky přišla!" Vyjekla Alice, která na sobě měla zlaté flitrované šaty. Vlasy se jí vlnily podél obličeje až na záda. Moc jí to slušelo. Jen jsem se usmála a posadila se k nim. Po chvilce se ale pár našich člen odebralo si zatančit. Zůstala jsem tu jen já, Debbie a Ben.

"Zajdu si pro pití. Jdete taky někdo?" Zeptala jsem se a oba záporně zavrtěli hlavou. Zvedla jsem se tedy a sama se vydala cestou, kterou jsem si pamatovala do kuchyně. Proplétala jsem se mezi lidmi. Někteří si povídali, někteří se líbali a někteří se jen tak pohupovali do rytmu. Došla jsem do kuchyně a hledala kelímek. Když jsem ho našla, šla jsem ke kohoutku si napustit vodu. Alkohol nepiju a v té limonádě? No, řekněme, že si raději dopřeju čistou vodu. Když už jsem si tu vodu točila do svého kelímku, za zády se mi ozval povědomý hlas.

"Voda? Nechceš se trochu odvázat?"