Zase jsem s povzdychnutím seběhla schody a otevřela dveře. Kdo byl za dveřmi mě překvapilo.
"A-ahoj Debbie" Řekla jsem se značným zmatením v hlase.
"Ahoj Christie." Usmála se. "Víš no, jestli bys nechtěla jít ven. Ještě tu nikoho neznám, teda až na tebe a chtěla bych si prohlédnout město." Nevinně se usmála.
"Eh, no, ale jo, klidně. Chvilku, jen si-jen si vezmu zezhora mobil." Usmála jsem se.
"Jasně." Usmála se a já jí o oplatila. Rychle jsem vyběhla nahoru a sebrala mobil. K tomu ještě trochu peněz. Třeba na zmrzlinu. Debb už netrpělivě přešlapovala z nohy na nohu.
"Můžem?" Zeptala jsem se.
"Jo." Usmála se a spolu jsme vyšly ven. Šli jsme po chodníku na našem malém předměstí. Je tady moc hezky a jsou tu i milí sousedé. Šli jsme mlčky až nakonec Debb promluvil.
"No a kam chodíš najradši?" Zeptala se. Musela jsem se na chvíli zamyslet. Jedno svoje oblíbené místo mám. Vlastně dvě.
"Nejradši na pláž a potom chodím ráda do parku."
"Oh. Taky mám ráda pláže a moře. Miluju lesy. To jak tě vždycky ovane ten krásný, svěží vzduch." Rozplývala se. Musela jsem se nad tím jen sama pro sebe zasmát.
"Dneska jsem tě vidělas Aidenem." Řekla mi. Po jejím dlouhém monologu o lesích.
"Jo, no jo no. Nabourali jsme do sebe." Pokrčila jsem rameny a dál pokračovala v cestě.
"Proč jsi vlastně tak zamlklá?" Zmateně jsem zamrkala na co se to vlastně zeptala.
"J-jak jako zamlklá?"
"No, moc nekomunikuješ." Nevím co jí na to říct. Ještě se neznáme tak dobře, abych jí chtěla říct, že jsem u pěstounů,
"N-no, j-já nevím." Řekla jsem s nevinným úsměvem.
"Aha, ale jsi strašně fajn."
"T-tak to děkuju. Ty- ty taky." Usmála jsem se. "Nechceš jít na zmrzlinu?"
"Strašně ráda." Oči se jí rozzářily. Vydaly jsme se k mému oblíbenému stánku se zmrzlinou.
"Dobrý." Pozdravila jsem, ale místo postaršího pána, který si mě už pamatoval tam byl mladý kluk. Měl světlé vlasy a oříškově hnědé oči.
"Ahoj dámy." Usmál se na mě. Byla jsem trošku vykolejená, ale vzpamatovala jsem se.
"Ehm, no, ehm- jednu, j-jednu jahodovou z-zmrzlinu." Vykoktala jsem ze sebe, nad čímž se jen usmál.
"Hned to bude a vy?" Podíval se na Debb.
"To samé." Usmála se a její tváře lehce zčervenaly. Podal nám to a my mu zaplatily.
"Počkejte!" Zavolal na nás, když už jsme odcházely. Otočily jsme se s tázavým pohledem.
"Jmenuju se Jimi." Usmál se na nás, nad čímž jsme se musely pousmát. Odešly jsme a pokračovaly dál městem. Došly jsme na hlavní náměstí. Koukaly jsme se po výlohách obchodů a trochu se zbližovaly.
"Podívej na tyhle." Zastavila se Debb nad výlohou s šaty. Koukala na červené šaty do půlky stehen s lehce kemínkovaným korzetem. Vypadalo to, jako když kouká na Svatý Grál. Nad čímž jsem se musela pousmát.
"Líbí se ti?"
"Jo. Strašně!" Vypískla. "Někdy si je koupím." Zasnila se.
"Jo jo, jasně." Usmála jsem se. "Tak pojď." Řekla jsem a za ruku jí táhla od té svaté výlohy. Jen nespokojeně zamručela a já se zasmála. Tentokrát nahlas. Ona se přidala.
"Konečně ses trochu rozmluvila." Zasmála se. Musela jsem se pousmát.
"Tak díky no." Usmála jsem se. Spolu jsme se zase zasmály. Procházely jsme se po náměstí a sem tam koukly do nějaké výlohy a tak.Už se začalo blížit k půl třetí.
"Hele, mám hlad. Nepůjdem domů?" Zaptala jsem se. Debb ke mně stočila svůj pohled od malé fontánky která je uprostřed parku.
"Klidně. Nechceš potom zajít k nám?" Trochu mě tím zaskočila.
"Ehm, no, já-já nevím."
"Prosííííím." Udělala na mě psí oči. "Chris! Prosím! Bude sranda!" Začala prosit.
"Ehm, no-no, tak dobře." Vydechla jsem.
"Jej!" Vypískla Debbie a už mě táhla za ruku směrem domů.
**************
"Tak za půl hodiny!" Zamávala na mě Debbie, když už jsem stála u dveří.
"Jo, jasně." Zamávala jsem jí nazpět. Vešla jsem dovnitř a zabouchla dveře. Klíče jsem hodila do misky, která stála na botníku za dveřmi. Vyzula jsem se a šla do kuchyně. Vzala jsem si z ledničky oběd, co zbyl ze včera. Těstoviny s kuřecím masem. Mňam! Claire umí strašně dobře vařit. Najedla jsem se a šla se připravit k Debb. Nikdy jsem u nikoho doma nebyla. Když už byl nějaký ten projekt, většinou jsme ho dělali ve škole, nebo v knihovně. Nechala jsem si, to, co jsem měla na sobě a o mobil strčila do zadní kapsy kraťasů. Dneska je vážně teplo. Vyšla jsem ven a zazvonila u Debb doma.
ČTEŠ
STAY✔️
RomanceVždycky se mi zdálo, že jsem sama. Že jsem sama, neviditelná, nemilovaná. To se ale změnilo a změní. U každé pěstounské rodiny, kde jsem byla mi dávali najevo, že k nim nepatřím. Že jsem jen zbytečná část. Shazovali mě, chtěli mě vidět na dně. Teď j...