STAY✔️

THIRTY-SEVEN

Jak jsem poznal vaší matku, Simpsonovi, nějaký zahrádkářský průvodce, či co, romantická slaďárna....prostě nic nedávají. Náplň mého dopoledne bylo bezmyšlenkovité přepínaní programu. To se tedy vážně skvěle bavím. Nakonec to tedy nechám na Jak jsem poznal vaší matku a u toho jím lupínky zalité mlékem. Nic nedělání, tupé zírání na běžící kanál a kousání. Všechno co dělám za dnešní dopoledne. Kdybych mohla změnit minulost, udělala bych toho tolik. Lépe bych si zapla sukni, aby mi na předávání vysvědčení ve třetí třídě nespadla. Neřekla bych ani slovo. Když tak vzpomínám, řekla jsem tolik věcí, kterých lituju. Když mě sem přivezli, řekla jsem Claire a Philovi, že nikdy nebudou má rodina. Že je nikdy nebudu milovat jako rodiče. Ale věci se přeci změnily. Ty věci, které jsem řekla nikdy nezapomenou, ale snad ví, že jsem je nemyslela vážně a že je miluju víc, než si dokážou představit. Milovala jsem i jeho, ale....já ho stále miluju. Vždyť....první láska se nezapomíná, ne? On byl a možná stále je. Měla bych si s ním promluvit, ale já to nedokážu. Dívat se do jeho očí, cítit jeho vůni, být v jeho přítomnosti. Ze srdce mi tím co řekl odpadl jeden velký kus, ale samotné je velké, ještě snad dost. A tu díru po Dylanovi- věřím že jí zaplní přátelství a láska ze strany mé rodiny. Mohla bych mu napsat. To by šlo. Neuvidím ho, neuslyším ho...ale co když to bude horší? Navíc, kdyby chtěl něco napravit, sám by už dávno napsal. Nebo mi možná dává čas.? Argh...co já vím? Nikdy jsem v takové situaci nebyla. Asi bych měla dát věcem volný průběh a vyhýbat se Dalynovi co nejvíc. To ale nepůjde, protože mi dělá doučování. No do.....!

Rozvalila jsem se na gauči, ruku dala na čelo a zavřela oči. Jak mile je ale zavřu vidím zase jeho. Nemůžu už ani pořádně spát, protože je jako duch. Jako noční můra. Narušitel nočního klidu. Narušitel klidu v mé mysli. Seberu se z gauče, misku odnesu do dřezu a vydám se do svého pokoje. Lehnu si na postel a rozhodnu se, že napíšu Ann. Dlouho....už dlouho jsem jí nepsala. Divím se, že ani ona mi nenapsala.

Ahoj, potřebuju pomoct!

Co se stalo?

Něco hroznýho

A co?

To je na dlouho....

Já mám času dost...

Ale mně se to nechce psát. Prostě.... si pojď povídat :)

Fajn...stejně to z tebe dostanu ;)

Takhle nějak vypadala naše konverzace. Strávila jsem povídáním s ní celé odpoledne. Potom jsem si četla knihu, potom jsem si kreslila, zpívala (nikdo nebyl doma) a pak zase jen čuměla na bednu, dole v obýváku. Můžu vám připadat, že jsem v pořádku, ale po pravdě nejsem vůbec. Za celý den jsem do sebe dostala jen ráno snídani od Claire a pak už jen tu misku lupínků. Nemám vůbec hlad. Spíš nemám na hlad pomyšlení. Pořád přemýšlím nad ním. Když ne nad jeho chováním, tak nad jeho vzhledem. Krásné oči. Hluboké a plné tajemství. Vždycky když jsem byla s ním, když jsme byli spolu, hořel mu v nich oheň. Úsměv. Tak nádherný......Pane Bože! Co to tady zase dělám? Nemůžu to vydržet! Jdu mu napsat! Nebo radši ne....ne, psát mu nebudu! Co bych mu asi napsala? Vyrušilo mě pískání brzd, takže jsem vykoukla za závěs. Vedle k Haylyovým přijelo nějaké auto. Celkem luxusní. Je tma...buď jelo dlouho, a nebo...no to je jedno. Každopádně z vozu vystoupil nějaký muž a hned za ním nějaká holka. Černé vlasy pomalu splývaly s oblohou, ale rozeznala jsem to, že jsou celkem dlouhé. Vysoká a štíhlá. Měla na sobě sluneční brýle, ale byla tma. To taky nechápu, když někdo nosí sluneční brýle a je zataženo, nebo tma. Byla oblečená celkem lehce. Jen kraťasy a tílko. Od pohledu byla ale vcelku krásná. Z kufru auta vyndal ten muž kufr a spolu šli před dveře domu Haylyových. Vyšel z nich...Dylan a.....objal ji a políbil.

Tohle je ona?!

-- - - -