STAY✔️

NINE

Ten jeden týden co Aiden s Debbie nastoupili do školy utekl strašně rychle. Řekla bych, že oba skvěle zapadli. Aiden se přidal do plaveckého a basketbalového týmu no a Debbie začala chodit do dramaťáku. Zrovna sedím v lavici a opisuji si zápisky z chemie. Chemii nemám zrovna moc ráda. Máme na ni staršího profesora. Takový ten starší mužíček s bílými vousy a brýlemi jako Harry Potter.

"Třeba Hayley. Jaká je rovnice štěpení kyseliny sírové?" Zeptal se kamarádky, která sedí hned vedle mě. Debb si jen povzdechla. Za ten týden co se známe jsme se hodně sblížily a já poznala, že přírodní vědy jí zrovna moc nejdou.

"Ehm, no-no." Zakoktala se. Tuhle věc jsem zrovna věděla. Na papírek jsem jí to napsala a nenápadně podstrčila, zrovna když se pan profesor Adams podíval do učebnice.

"No, tak nám to tedy pojď napsat na tabuli." Řekl a zvedl k ní pohled. Jen se zvedla a došla k tabuli i s papírkem s rovnicí. Napsala ji a děkovně se na mě podívala. Jen jsem se na ni mile usmála a podívala se po třídě. Všichni buď pozorovali tabuli, nebo si četli v sešitě a třídní lajdáci hráli na mobilu, nebo si tiše povídali.

"Výborně. Dneska máš za jedna. Doufám, že to takhle bude dál." Řekl ten děda Debb a dál pokračoval ve vysvětlování látky. Debbie se posadila a zářivě se na mě usmála.

"Děkuju ti moc! Jsi nejlepší! Bez tebe bych měla další kouli a to by už mamka asi nezvládla." Řekla potichu a oči jí zazářili.

"To je v pohodě. Ty mi taky pomáháš." Usmála jsem se.

Po dalších třiceti minutách konečně zazvonilo na přestávku. Byla obědová pauza. Zašly jsme ke skříňkám, kde jsme nechaly a zase si vzaly potřebné učebnice na další tři hodiny.

V jídelně jsme si sedly na naše obvyklé místo v rohu místnosti. Sedíme tu já, Debbie, Alice a další dvě holky, se kterýma jsme se seznámily. A abyste věděly, známe je jen díky dobrým komunikačním schopnostem Debbie. Denise a Holly. Jsou super. Jedna je menší zrzka, to je Holly a Denise je tmavovláska se zelenýma očima. Jsou moc pohledné a kluci se za nimi jen otáčí. Bohužel pro ně, ony o ně nejeví zájem.

Posadily jsme se a po chvíli k nám přišla Alice.

"Ahoj holky." Zářivě se usmála.

"Čau Alice." Usmála jsem se a Debb se mnou.

"Jak to chutná?" Zeptala se a hlavou kývla na můj oběd. Měla to být nějaká omáčka s těstovinami.

"Ujde to. Na to, co tu vaří obvykle." Pokrčila jsem rameny. Vykulila oči. "Co tak koukáš? Lepší než jejich známé lasagne." Zasmála jsem se a zhnuseně se oklepala. Ty lasagne nejsou zrovna oběd podle mého gusta.

"Oh." Jen řekla a zvedla se, aby si došla taky pro oběd. Po chvilce se k nám přidaly i Holly s Denise. Seděly jsme a povídaly si. Bylo zajímavé poslouchat, jak holky mluví o novém matikáři. My měly štěstí, že jsme ho nedostaly. Slečna Grey byla moc milá a nebyla ani tak stará, jako polovina učitelů na naší škole. Z přemýšlení mě vytrhl Debbiin hlas.

"Za týden přijede Benny a Dylan." Usmála se zářivě a koukla na mě. Jen jsem tázavě zvedla obočí.

"Ježiši Chris! To jsou Aidenovi prátelé. Pamatuješ?" Řekla a vrhla na mě nechápající pohled. Chvíli jsem pátrala v paměti a pak jsem si vzpomněla.

"Jo ahá." Luskla jsem prsty na znamení, že to vím. Jen se povzdychl a dál si povídala s ostatními. Jednou kolem nás prošel Aiden a nemohlo mi uniknout, jak se na sebe s Alice podívali. Že by se tady něco dělo a já nevím co?

- - - - -- - - -