STAY✔️

TWO

Chris

Bylo půl sedmé a já se začala připravovat na večeři u Debbie. Ještě jsem nezjistila, jaké je jejich příjmení. Asi bych měla. Rychle jsem se vysprchovala. Zase a vyfénovala vlasy. Zase. Jen v osušce jsem přešla ke skříni a vytáhla obyčejné, ale krásné černo-bílé šaty a černé balerínky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, akorát jsem si je párkrát pročísla. Namalovala jsem se jen trošku. Moc se nemaluju, tedy skoro vůbec. Jen na zvláštní příležitosti.

"Chris? Jsi hotová?" Zavolala na mě Claire od schodů.

"Jo, už jdu." Zavolala jsem nazpátek a ještě si přejela leskem přes rty. Vzala jsem si kabát. Je o sice hned vedle ale domů půjdeme nejspíš dost pozdě. Claire i Philip už stáli u dveří a čekali na mě. Claire měla krásné tmavé modré šaty ke kolenům a Phil takový neformální oblek. Usmála jsem se na ně a oni otevřeli dveře. Vydali jsme se hned k vedlejšímu domu, kde bydleli. Zajímalo by mě, jak se tedy jmenují příjmením, takže se podívám na zvonek. 'Hayley' stálo na zvonku. Takže Debbie Hayley. To nezní špatně. Phil zaklepal na dveře. Po chvilce přišla otevřít žena ve středních letech. Měla krásné fialové šaty. Něco jako Claire.

"Ahoj, vy musíte být Gomezovi." Usmála se na nás. Ano, mám příjmení po Claire a Philovi. Bylo by to divné a já nechci všude ukazovat, že nejsem jejich.

"Ano." Usmála se Claire. "Jmenuji se Claire, tohle je můj manžel Phil a dcera Chris." Usmála se Claire, podala té ženě ruku a pak nás představila.

"Těší mě." Podala Claire ruku a po tom i mně a Philipovi. "Jmenuji se Hannah. Hannah Hayley." Usmála se.

"Tak pojďte dál." Pozvala nás a víc otevřela dveře. Vešli jsme do prostorného obýváku. Ani jsme se nemuseli zouvat. Hannah řekla, že to není nutné. Na sedačce v obýváku seděla Debbie pak starší pán. Nejspíš manžel Hannah. Ano, řekla, že jí máme tykat.

"Chris!" Vypískla Debb jakmile mě zahlédla.

"Ahoj Debbie." Usmála jsem se. Přišla mně a objala mě. Chvíli jsem tam stála, protože mě zaskočila, pak jsem jí ale objetí opětovala. Odtáhla se a přešla trochu dozadu.

"Dobrý den. Já jsem Debbie." Usmála se na mé rodiče. Ti jí podali ruku a taky se představili. Potom se přidal i ten pán. Měla jsem pravdu. Byl to manžel Hannah a otec Debbie. Představil se jako Josh.

"Večeře je hotová. Debbie, pojď mi prosím tě pomoct." Zavolala na nás a pak ještě na Debb.

"Jasně mami." Odpověděla jí a vydala se za ní. Josh nás zatím odvedl do jídelny a po chvilce začala večeře.

"No a jak dlouho tu vlastně už bydlíte?" Zeptala se Hannah.

"Asi deset let." Usmála se na ní Claire.

"Aha. A kolik je ti vůbec Chris?" Převedla svou pozornost na mě.

"Šestnáct." Odpověděla jsem jí a dál se rýpala ve svém talíři.

"Stejně jako tady Debb. A abych nezapomněla, to vyznělo trochu špatně." Zasmála se. Tázavě jsem se na ní podívala. Co jako mělo vyznět špatně?

"Náš syn, Aiden. Dneska tu není. Přijede asi pozítří. Je mu sedmnáct." Usmála se.

"Oh, takže máte dvě děti?" Otázala se Claire. Tak né asi. Pomyslela jsem si.

"Ano, tady Debb a Aidena." Usmála se.

"A kde vlastně pracujete?" Takhle nějak pokračovala celá večeře. Řekněme poznáváním se. Některé dotazy padaly i na mě. Já ale odpovídala jen jedním slovem, nebo jednoduchou větou. Nejsem moc sdílný člověk a oni to museli poznat. Je pravda, že s Debbie jsme se trochu sblížili. Asi okolo jedenácté večer jsme se rozloučili a vydali se domů.

"Byl to celkem příjemně strávený večer, co říkáte?" Usmála se před brankou k našemu domu Claire. Jen jsem přikývla šla dál. Už si dál povídali jen mezi sebou. Vyšla jsem do svého pokoje, převlékla se a zalezla do postele. Byla jsem unavená. Ještě jsem ale napsala Ann, jak to dopadlo. Zítra je konečně sobota!