STAY✔️

THIRTY-FOUR

!!!!!!Prosím přečíst dole!!!!!

Ukaž mi to." Koukla jsem na něj před klubem. Jen ale odvrátil tvář a koukal se někam jinam.

"Ukaž mi to!" Trošku jsem zrázněla. Pořád ale koukal jinam. Naštvalo mě to, takže jsem vzala jeho obličej pevně do ruky a otočila ho směrem k sobě. Nebylo to tak hrozné, až na to, že měl roztržený ret a začal se mu vybarvovat pěkný monokl.

"Není to zas tak zlé." Řekla jsem a dál jsem skenovala jeho pošramocený obličej.

"Já vím. Pojďme už." Řekl a chtěl se rozejít, ale já ho zastavila. Pevně jsem svírala jeho dlaň a jedinou útěchou v téhle matoucí situaci mi bylo to, že on mi ten stisk opětoval.

"Nechceš dneska radši přespat u mě? Stačí zavolat k vám a naši se vrátí až zítra odpoledne." Řekla jsem prosebným hlasem. Chvíli váhal, ale nakonec kývnul. Rozešli jsme se směrem domů po ztemnělé ulici. Všude bylo až ohlušující ticho a noc ozařovaly akorát lampy. Všechno tu bylo klidné, ale takovým strašidelným klidem. Naše město bylo krásné. Vcelku uklizené, ale na zemi se stejně válely nějaké odpadky. Sem tam projelo auto, nebo zaštěkal pes. Byl tu klid.

Došli jsme před náš dům a já odemkla. Vešli jsme oba dovnitř. Všude byla tma, takže jsem rozsvítila. Zula jsem si boty a vydala se do kuchyně, kde jsem vzala nějaký led na Dylanův obličej. Za chvíli se objevil v kuchyni.

"Sedni si." Unaveně jsem se na něj usmála a podala mu led.

"Díky." Řekl. Byl...přešlý. Neměl moc náladu a já se mu ani nedivím.

"Dojdu ti pro nějaké oblečení." Řeknu a odejdu po schodech nahoru do ložnice Claire a Philipa. V kuchyni zavládlo takové tíživé ticho a dusno. Cítím, že si budeme muset promluvit, protože se mi to vůbec nelíbí. Z šuplíku jsem vytáhla Philovo triko a kraťasy. Zase jsem sešla dolů a dala to před Dylana na stůl.

"Chceš něco? Čaj?" Zeptala jsem se a stavěla konvici s vodou.

"Čaj by nevadil." Řekl. Nalila jsem do konvice trochu víc vody a postavila jí na vařič. Vyndala jsem dva hrníčky a začala do něj připravovat čaj.

"Jakej? Černej, ovocnej?" Zeptala jsem se a otočila se na něho s oběma pytlíky v ruce.

"Ovocnej." Jen jsem kývla a dál se věnovala přípravě. Bylo tu takové ticho. Štvalo mě to.

"Víš.." Řekla jsem a zapřela se rukama o linku. "Nevím jak reagovat." Vydechla jsem a otočila se na něj. Díval se mi hluboce do očí a já z toho ještě víc znervózněla, ale zároveň mě to jakýmsi způsobem uklidňovalo. "Jsem ráda, že ses mě zastal. Jason byl kamarád, ale teď ho vidím úplně jinak. Nevím, co se s ním stalo." Sklopila jsem pohled do země. Konvice ale cvakla na znamení, že voda je uvařená. Zalila jsem oba hrnky a jeden podala Dylanovi. Sedla jsem si vedle něho na barovou židli. Oba jsme mlčeli. Koukala jsem se do svého hrnku.

"Možná mohl být v pohodě, ale teď se choval jako úplný debil. Být tebou, vyhýbal bych se mu." Řekl. Vypadalo to, že nad něčím úpěnlivě přemýšlí. Ticho by se dalo krájet. Narušovalo jej jen tikání hodin na zdi. Oba jsme mlčeli a koukali do svých hrnků.

"Já už nemůžu!" Vyskočila zničehonic ze židle a s vážným výrazem se mi podíval do očí. Nechápala jsem. "Je tu jiná."

- - - - - - - - -

Ahoj. Moc se omlouvám, že Vás tu tím matu, ale Wattpad si začal dělat co chtěl a poslední úpravy mi jaksi zmizely. Jde o to, že mi WT ukouslo asi tak poslední odstavec. Takže si to prosím přečtěte znovu od toho 'Možná...." Děkuju moc a strašně se omlouvám!!!! Jinak se Vám to snad líbilo a jste trochu napnutí, jak se to vyvine ;D