STAY✔️

FORTY-FIVE

Ležím v posteli, na notebooku sleduji PLL a k tomu chroupám své oblíbené sušenky. Přikrytá přikrývkou se ani ději seriálu nevěnuji. Pořád přemýšlím, jestli jsem udělala správně, jestli jsme si to přeci jenom neměli vyříkat....ale já nic slyšet ani nechtěla. Nechtěla jsem vědět, co chtěl říct, chtěla jsem se ušetřit bolesti. Koukám, chroupu a najednou se Hanna políbí s Calebem a moje myšlenky se zase vrátí a mě chtě-nechtě po tváři sjede slza. Rychle ji utřu, ale těm dalším se už neubráním. Propuknu ve velký pláč a to ani nevím proč. Vlastně vím- on mi zlomil srdce. Zlomil ho na milion kousíčku a když se už část z něho spravila, vrátil se a zlomil ho znovu, tentokrát mnohem víc. Sejde z očí, sejde z mysli. Co oči nevidí, srdce nebolí. Už tomu rozumím. Kéž bych ho už neviděla. Možná bych se mohla víc scházet s Martinem...ale to nepůjde. Měla bych ho jen jako náplast a to já nechci. Navíc ani nevím, jestli mě má rád v tomhle smyslu. Třeba má holku, nebo je na kluky, co já vím.

Kašlu na to! Notebook zaklapnu, natáhnu se pro balení papírových kapesníků a začnu si sušit mokré tváře.

"Christin? Nepůjdem nakupovat?" Otevře dveře Claire, ale ihned se zarazí. "Zlatíčko, copak se stalo?!" Vyjekne a přispěchá ke mně.

"To- to nic." Řeknu a rychle zahodím kapesník. Claire si ale přisedne ke mně na postel a obejme mě kolem ramen.

"Mně to můžeš říct. Je v tom kluk?" Zeptá se a já už to nevydržím. Propuknu v obrovský pláč a schoulím se k ní. Obejme mě a já se ještě více natisknu. Něžně mě víská ve vlasech a já jí brečím na rameno. "Tak, kdo v tom je? Nemusíš mi to říkat, ale jestli mi to řekneš, přísahám, že mu nakopu prdel!" Řekne a já se trochu zasměju.

"To je dobrý. Ono se to spraví." Usměju se a vezmu si další kapesník.

"Co kdybychom šly nakupovat? Dáme si kávu, přijdeme na jiný myšlenky, nakoupíme...Philova kreditka sice bude smutná a hladová, ale....co ty na to?" Usměje se.

"Jo...jdeme." Usměju se. "Za půl hodiny? Zatím se upravím."

"Jasně, jdu se připravit." Usměje se a pohladí mě po vlasech. "Zlato, on za to nestojí, věř mi." usměje se ještě ode dveří a zavře je. Nezahálím a seberu všechny kapesníky, co se kde válí. Poté přejdu k zrcadlu a musím se zhrozit. Mám pěkně zarudlé oči a trochu opuchlou tvář. Snad do korektor spraví. Přejdu do skříně, kde si vezmu černé džíny s dírami na kolenou a k tomu vytáhnu bílé triko s kapsičkou na pravém prsu. Vlezu do koupelny a dám si rychlou sprchu. Usuším se a jdu se namalovat a udělat vlasy. Vlasy si zatím sepnu a namaluji se. Konektor, trocha make-upu na zamaskován pár nedokonalostí, udělám si i linky, nanesu řasenku a vezmu si růžovou rtěnku. Není to moc, ale je to hezké a upravené. Obleču se a jdu na vlasy. Vyžehlím si je a nechám je rozpuštěné. Vyjdu ven a sejdu dolů. Claire se ještě obléká nahoře, takže se jdu ještě do kuchyně napít. Naliju si sklenku vody a čekám. Nakonec Claire sejde. má na sobě černé skinny jeans a k tomu kostičkovanou košili. Vlasy jí spadají ve vlnách pod ramena a celkově je zase krásná. Vždy jí to sluší.

"Tak jedeme?"

"Jo, jedeme." Usměju se a jdu se obout. Vezmu si tenisky a na sebe ještě hodím černou džínovou bundu. Claire vezme jenom kabelku a vyrážíme k autu. Cesta do nákupáku je v tichosti se zapnutým rádiem. Dnes hrají celkem dobře. Claire zaparkuje na parkovišti s mnoha auty. vejdeme dovnitř a jdeme nakupovat. Projdeme pár obchodů, koukneme na pár věcí, ale až po tom začne ta pravá jízda. V každém obchodě se zastavíme, zkusíme si mnoho kousků a odcházíme ověšeny mnoha taškami. Koupila jsem si nové boty, několik triček, jeanů, košil, ale mám tam i nějaké šaty a asi jednu bundu. Nakonec se zastavím na kávu v nějaké útulné kavárně. Objednáme si a sedneme si hezky do rohu.

"Christie, já vím že o tom asi nechceš mluvit, ale víš že tu jsem pro tebe, že jo? Vždycky tu pro tebe budu." Usměje se a chytne mě za ruku.

"Já vím Claire, jen si to musím trochu srovnat v hlavě. Víš....těžko se to vysvětluje, ale já vím, že tu jsi a vždycky budeš. Miluju vás." Usměju se a on se neudrží a přes stůl mě obejme.

"Tak....jdeme na něco jiného. Řekni mi něco. V poslední době jsme dost pracovali, tak nějaké novinky? Něco nového v hudebním světě?" Zasměje se a usrkne si ze svého hrníčku s kafem.

Zbytek dne jsme si vážně užili a jakmile se vrátíme domů, jdu si vše uklidit. Překvapivě usínám s lehčí myslí a žádnými starostmi. Ty ale přijdou hned ráno.

- - - - - - - - - - -