STAY✔️

TWELVE

"Já nevím Alice." Řeknu do telefonu, který držím u ucha.
"Chris! No tak!! Prosiiiiim!" Zaprosí. Úplně si dokážu představit její výraz zpráskaného štěněte.
"Uff." Vydechnu. V hlavě mi právě šrotují kolečka.
"Nikdy jsem nic podobného nedělala."
"Já vím. Ale bude to sranda. Ty děti tě budou milovat. Debbie tam taky jde. Bere tam i Aidena a toho Bena a Dylana. Vážně. Nekaž partu." Nedělá mi to zrovna lehké. Ale tak uspořádat nějakou narozeninovou oslavu s nějakou hrou nebude zas tak těžké.
"Tak.....tak fajn." Vydechnu do telefonu. Z druhé strany se ozve jekot, že si musím mobil oddálit od ucha.
"Ale vážně. Žádný dort, nebo něco podobného dělat nebudu!"
"Neboj. To je zařízené."
"Dobře. Kdy a kde?"
"Tuhle sobotu od jedný."
"A čí to je vlastně oslava?"
"Mé malé sestřenice. Amy."
"Aha. Kolik jí bude?"
"Pět let. Ale je to zlatíčko."
"Budu ti věřit."
"Fajn. Hele Chris, musím jít ještě něco zařídit ohledně té oslavy. Pak se ještě ozvu. Buď na fb. Zatím."
"Měj se." Řeknu naposled a pak už slyším jen pípání, že zavěsila. Mobil hodím na postel a sama se na ní svalím. Do čeho jsem se to nechala zatáhnout? Ale nemuselo by to být zas až tak hrozné. Vždyť tam bude jen pár dětiček. Holčičky s copánky a kluci, co si hrají na letadla. Doufejme.
Po půl hodině mě Claire zavolala na večeři a poté jsem si s Alice psala asi do desíti. Domlouvaly jsme se, kdo udělá výzdobu a tak. Nakonec se to ale zvrtlo v normální holčičí povídání o svém možném. Takže jsme se domluvily, že se to vyřeší ve škole. Pak jsem odpadla.

- - - - - - -

Budík zazvonil. Opakovalo se to samé, jako každé ráno. Sprcha, zuby, snídaně. Oblékla jsem si kraťasy v červené barvě a k tomu černé tílko. V tomto ohledu nejsem moc nápaditá. Vlasy jsem nechala volně.
Dnes mě ale do školy nevezla Claire, takže jsem musela jít pěšky. Naštěstí nepršelo. Do školy jsem došla v půl deváté, jelikož máme od devíti a já mám ráda, když jsem někde dřív a mám dost času. U skříňky jsem si vzala vše potřebné a šla si sednout na školní dvůr. Naše škola je vážně pěkná. Vytáhla jsem si sešit na chemii a začetla se  do poznámek z minulé hodiny, jelikož ji máme hned první hodinu. Najednou mi ale dopadl něčí stín na stránku sešitu. Zvedla jsem pohled a setkala se s brýlatým hnědovlasým chlapcem.
"Promiň. Christina, že?" Zeptal se. Byl mi povědomý. Jen jsem přikývla a on se usmál.
"Promiň, já jsem Jacob. Je mi jasný, že si mě asi nepamatuješ." Zasmál se. "Chtěl jsem se jen pozdravit a no zeptat. "Poškrábal se na hlavě a odmlčel. "Jestli-jestli bys mi nepůjčila zápisky z minulé hodiny." Usmál se. Chvíli jsem jen seděla a koukala, jak se mu tváře zbarvují do lehkého odstínů růžové. Pak jsem se jen usmála.
"Jasně že jo. A z čeho?"
"Z dějepisu." Vyndala jsem sešit z tašky a podala mu ho.
"Tady je a prosím, nezapomeň ho vrátit." Usmála jsem se.
"Neboj, do oběda ho máš zpátky." Odhalil řadu bílých zubů a odběhl někam do útrob školy. Chvíli jsem ještě seděla a pročítala sešit, když konečně přišla Alice. Debb byla u zubaře, takže zatím jsme probírali věci ohledně Amyiny oslavy jen my dvě.
"Ty bys mohla s Dylanem dělat výzdobu. Co ty na to?" Zvedla hlavu od papíru, na kterém měla vše načmárané.
"No, a-asi klidně." Vydala jsem že sebe. Popravdě, Dylan na mě působil divně. Nikdy se mi to nestalo, ale tak. Pár stužek snad dokážu pověsit s.....sexy krásným klukem. Eh, vážně? Právě si nazvala Dylana sexy krásným. Říkalo mi povědomí. V poslední době se vážně chovám divně.