STAY✔️

THIRTY-NINE

"Christino!" Zakřičí někdo mé jméno až se leknu. Prudce se posadím, ale to asi nebyl moc dobrý nápad. Alkohol ze včerejška se projevil. Položím si ruce na hlavu a hlasitě zakňučím. Těžké kroky dojdou přes schody až k mým dveřím a ty se následně prudce rozletí. Claire nakráčí dovnitř, div se jí nehrne pára z uší. V obličeji má naštvanou grimasu a já se začínám celkem dost bát.

"Můžeš mi říct, kde jsi včera večer byla?!" Založí si ruce na hrudi a probodává mě vražedným pohledem.

"Ehm-já.....doma?" Snažím se nahodit nevinný úsměv, ale zároveň mi dochází, že lhaním to asi nespravím.

"Vážně? Tak proč jde z tvého oblečení cítit alkohol, bolí tě hlava a včera jsi nebyla doma?!" Na poslední části zvýšila trochu hlas.

"Jak víš, že mě bolí hlava?" Zeptám se trochu vykolejeně. To mi jako vidí do hlavy?

"Nejsem slepá Chris." Ušklíbla se. "Tak, kde jsi byla? A nezkoušej mi lhát!" Upozorní mě. Jen si povzdychnu a jdu to teda vyklopit.

"V clubu." Zašeptám potichu.

"A zeptat ses asi neobtěžovala. Takže mladá dámo, víš co to znamená?" Zeptala se. Jen jsem zakroutila hlavou. "Čtrnáct dní zákaz vycházení. Kamarády si sem vodit nebudeš s vyjímkou Dylana, který tě bude chodit doučovat." Při vyslovení poslední věty se mé zorničky rozšířily. To nemyslí vážně!

"Ne! Řekla jsi žádné! Takže ani Dylan!" Řekla jsem.

"Ani náhodou. Už bude polovina prázdnin pryč a na matiku ses skoro ani nepodívala. Takže Dylan přijde už dnes odpoledne! Obleč se, umyj, nasnídej a pak se vrať zpátky do svého pokoje." Zákeřně se na mě usmála. Měla jsem jí ráda, ale jí momentálně vážně bavilo mě takto mučit! Jen jsem si povzdychla a se stálým opakováním v mé hlavě, že Dylan sem dnes přijde, jsem se vydala do koupelny. Osprchovala jsem se, oblečení ze včerejška jsem dala k pračce, ať se to co nejdřív umyje a vydala se obléct se. Vzala jsem si látkové kraťasy, tričko Minnie (já jí miluju) a stejně tak i ponožky s ní. Prostě miluju Disney, no a co. Šla jsem zpátky do koupelny, kde jsem si vyfénovala vlasy a následně rozčesala a nechala je volně spadat na má záda. Podle Claiřiných instrukcí jsem se šla nasnídat. Nasypala jsem si čokoládové lupínky a zalila je mlékem. Sedla jsem si ke stolu a pustila se do jídla. Zničehonic mi však zapípal mobil na znamení, že mi přišla zpráva.

Debbie Hayley: Čau, zlato. Co dneska jít ven? :)

Chris Gomez: Promiň, mám tak trochu domácí vězení. :(

Debbie Hayley: Jak to? :O

Chris Gomez: Ále, šla jsem včera ven a možná jsem to trochu přehnala s pitím....

Debbie Hayley: Tak já se stavím.

Chris Gomez: To asi tak trochu nepůjde....

Debbie Hayley: Jak to?

Chris Gomez: Nikdo sem nesmí. S vyjímkou mého doučujícího.

Debbie Hayley: Aha. Předpokládám, že doučující je Dylan a ten se asi nedostaví.

Chris Gomez: Jak to? Má to s mamkou domluvený...

Debbie Hayley: Jde s Gemmou ven.....

Ou, tak tohle zabolelo. Snažím se na něj nemyslet, ale myšlenka na to, že mě vlastně odkopl kvůli ní, že s ní chodil a teď s ní jde ven....To vážně bodne do srdce.

Chris Gomez: Aha....dostala jsem nápad! Tobě matika jde, ne?

Debbie Hayley: Jo, asi jako jediná věc. Na rozdíl od chemie, že?

Chris Gomez: Tak bys to mohla vzít místo Dylana. :)

Debbie Hayley: Skvělý! Za chvíli jsem tam =D

Usmála jsem se, mobil položila vedle na stůl a dojedla svou snídani. Když jsem odnášela misku do dřezu, zazvonil zvonek. Slyšela jsem kroky a následně Claiřin hlas. Nakonec se v kuchyni zjevila rozesmátá Debbie.

"Ahoooj!" Vyjekla jsem a šla jí obejmout. Neviděli jsme se celkem dost, na t, že bydlí hned vedle.

"Nazdar!" Usmála se a odtáhla. "Proč je tvoje máti tak napružená?" Kývne směrem do obýváku a jemně se usměje.

"No....to tak úplně nevím, ale je to jedno" Zasměju se. "Jdeme nahoru?"

"Jo." Vydáme se tedy nahoru po schodech a nakonec zabouchneme dveře mého pokoje. Usadíme se na posteli a Debbie vytáhne učení. Moc se mi do toho nechtělo, ale ten reparát musím udělat. Začali jsme se učit, ale dlouho to nevydrželo. Nakonec to skončilo povídáním si a pouštěním písniček. Claire odjela před půlhodinou, takže nám to mohlo vyřvávat, jak chtělo.

"Chris? Můžu mít otázku?" Zeptala se zadumaně.

"Hmm, copak?" Usměju se na ní.

"Stalo se mezi tebou a Dylanem něco?" Koukne mi zpříma do očí a mě se slova zadrhnou v krku. Mám jí to říct nebo ne? Ztěžka polknu.

"N-no. Ne, v-vůbec nic." Falešně se usměju, ale ona na mou hru neskočí.

"Nejsem slepá, děvče. Vyklop to." Jen jsem si povzdychla a po chvilce jí začala všechno vyprávět. Od krásných chvílí až po jeho nemilé odkopnutí. Koukala na mě s otevřenou pusou.

"Ehm, Debbie? Řekneš něco?"

"Wow." Vyšlo z ní a nic víc. Sklopila jsem pohled a koukala na svou modrou peřinu. "Chris, víš. Ona Gemma není zlá, ale mě jistým způsobem leze na nervy. Nevím proč, ale ať se stane cokoliv, jsem při tobě." Chytne mě za ruku a já se na ní vděčně usměju.

"Řekneš mi něco o ní?" Zaškemrám. Když nic, tak chci alespoň vědět jaká je. Neberte to špatně, ale já se prostě musím dozvědět, proč...to se těžko vysvětluje.

"Má dlouhé, tmavě hnědé vlasy, hnědé oči. Je hubená a celkem hezká. Není zlá, ale je takovým způsobem otravná. Je ale celkem zábavná a musím říct, že i tak trochu roztomilá. Jestli ti to ale nějak pomůže, jsi lepší." Mrkla na mě. "Stejně nemůžu uvěřit, že prostě....udělal ti tohle, jí vlastně zahýbal a...no prostě. Tohle jsem od něj nečekala." Zakroutila hlavou.

"Chápu. A díky, že jsi mi tak pomohla." Usmála jsem se.

"Pro tebe všechno." Objala mě. "Nepůjdeme zase radši na tu matiku?"

"Asi jo, ale počkej! Tohle je skvělá písnička a po ní jde ještě lepší!" Zazubím se a dám volume ještě víc.

Nutno přečíst =D: Napadlo mě, že bych mohla udělat menší Ask. Ať už na postavy, tak na mě. Co vy na to?????? :)