STAY✔️

FOURTEEN

Dnes se koná Amyina oslava. Zrovna jsme u Allenových a přichystáváme vše potřebné. Aiden a Ben staví menší podium pro Alice. Bude na něm zpívat písničku Holding onto Heaven. Je to moc pěkná písnička. Musela se ale zařídit aparatura na to všechno, ale Alicein strýček dělá v nějakém nahrávacím studiu, takže všechno zařídil.

Povzdechnu si. Právě vážu růžovou mašli na konci transparentu, na kterém je napsáno Happy Birthday Amy! Seskočím z malé stoličky a přesunu jí na druhý konec. Zbývá mi ještě udělat asi pět mašlí a to je ještě málo. Před tím jsem jich dělala mnohem víc. Dylan nafukuje modré, zelené, žluté, samozřejmě růžové a fialové balónky. Vypadá velmi zamyšleně, když pumpuje tou pumpičkou. Alice zrovna zařizovala dort. Bohužel se asi opozdí, takže musíme úplně přestavit celý program. Dort bude jahodový s čokoládovou polevou. Jak jsme se domluvili a bude na něm pět svíček. Podle návrhů cukrářky vypadal velmi krásně a lákavě.

Další mašle je hotová. Zase seskočím ze stoličky a přesunu jí na druhý konec altánku do rohu. Poslouchám hovory ostatních a u některých se i zasměji. Je vtipné poslouchat jak se dohadují o blbostech, jako, že tohle je posunuté o dva centimetry víc doleva a tak.

"Chris? Pomůžeš mi prosím? Vím, že toho máš hodně, ale já to neunesu." Řekne přiškrceným hlasem Denise. Nese krabice s různými potřebami a nářadím.

"Jasně." Seskočím ze stoličky a přiběhnu k ní, přičemž jí seberu jednu krabici, která ji zabírá výhled.

"Díky moc." Usměje se na mě a vychází z altánku, kde jsme doteď stály. Krabice postaví na venkovní stůl uprostřed zahrady, kde sedí i Dylan a pumpuje helium do balonků. Hodím po něm pohledem. Vypadá tak zamyšleně a mně se to líbí. Nevědomky ho pozoruji, přičemž si zkousnu dolní ret. Je tak krásný a takhle vypadá roztomile. On ale jako by můj pohled vycítil a podíval se mi do očí. Rychle jsem svůj pohled odvrátil a po chvilce se na něj zase podívala. Pořád mě pozoroval a na tváři se mu objevil úšklebek. Rychle jsem se radši koukla na Denise, která mi něco říkala.

"Zaneseš to prosím Aidenovi?" Usměje se a podává mi šroubovák.

"Jistě." Přikývnu a šroubovák si od ní vezmu. Pokračuju přes celkem velkou zahradu až k malému plácku, kde už stojí základy menšího podia.

"Aidene?" Zeptám se do prázdna. Před chvílí jsem viděla, jak Benny někam běžel, ale Aidena nikde nevidím. Najednou vystrčí svoji hnědovlasou hlavu zpoza dřevěné konstrukci a odhalí řadu bílých zubů.

"Máš ten šroubovák od Denise?" Zeptá se. Jen s úsměvem přikývnu a přinesu mu ho. Podám mu ho a on utáhne pár uvolněných šroubků.

"Díky." Vyskočí na nohy, protože doteď ležel na zemi. Ležel, jako by opravoval auto. Oprášil si kolena a podíval se na mě.

"Nemáš zač." Usměju se. "Promiň, musím jít dodělat tu výzdobu." Řeknu.

"Jasně." Zase se usměje a sám se dál věnuje své práci. Otočím se a pokračuji do altánku. Tam na mě ale čeká nemilé, ale zároveň milé překvapení. Počkat, milé?

Dylan sedí na dřevěné židli a kouká se na mou práci v podobě úhledně poskládaných mašlí. Přejdu dovnitř s hlubokým nádechem. Vezmu jednu růžovou mašli do ruky a přejdu k mé stoličce.

"Potřebuješ něco?" Zeptám se trochu nesměle, ale snažím se nedát najevo svou nervozitu. Tenhle kluk mě vážně přitahuje, ale nevím co si mám o něm myslet.

"Ne, jen se jdu podívat." Řekne, řekla bych trochu posměšným hlasem. Jen nad tím pokrčím rameny a dál se věnuji své práce. Cítím, jak mě pozoruje a vážně mě to znervózňuje.

"Budeš mě pořád tak pozorovat?" Zeptám se, ale hlavu k němu neotočím, protože cítím jak se horko line do mých tváří.

"Řekl bych, že asi ano." Nejspíš se usmál. Nechám to tedy být, ale vážně mě to znervózňuje. Pokračuju dál a snažím se jeho pohledu nevšímat. Z rádia se začne linout melodie mé oblíbené písně a tak si začnu pobrukovat. Po chvilce se ozve uchechtnutí, takže se na něj otočím s nechápajícím výrazem.

"Co?" Zeptám se a on se ještě víc rozesměje. Hodím na něj ještě víc nechápající pohled. Po chvilce se trochu uklidní a pohlédne na mě svýma jiskřícíma očima.

"Jen je vtipný, to jak si tady broukáš." Otočím se na něj celým tělem.

"To jako proč?" Dám si ruce v bok a kouknu na něj. Taky se postaví.

"Jen tak. Je to vtipný."

"To teda není!" Syknu. "Jako kdybys to taky sám někdy nedělal." Řeknu a stále ho pozoruji. Udělá krok blíž a celkově se přiblíží ještě víc.

"Ne to nedělal." Uchechtne se. Jen si povzdechnu a uvědomím si, že už nemám žádnou stužku na mašle.

"Můžeš mi tedy aspoň podat tu růžovou stužku?" Ukážu na stůl.

"Hmm....ne. Pojď si pro ní." Usměje se. Jen poraženecky svěsím ramena, protože se nechci hádat. Chci seskočit ze stoličky, jenže si nevšimnu kousku utržené mašličky a uklouznu. Už cítím, jak spadnu, ale nestane se tak. Na pase cítím silný a teplý stisk velkých dlaní. Z jeho těla vychází uklidňující teplo a vůně, kterou bych chtěla cítit pořád. Je jemná. Po mátě. Své pevně zavřené oči otevřu a střetnu se tak s jeho pohledem. Nohy mám pořád na stoličce a visím zavěšená jen v jeho objetí. Ruce jsem v reflexu obmotala kolem jeho krku a teď na sebe jen koukáme. Nemůžu nic říct. Jako by mi vyschlo v krku a utvořil se tam velký knedlík. Dech se mi zrychlil a srdce bije jako splašené. Jen doufám, že to nepozná. Zničehonic se nakloní blíž k mému obličeji až cítím jeho horký dech. Pořád nemohu nic říct, ale stačí jen málo aby mě políbil. Aby mi vzal můj první polibek. Chci to, ale zároveň nechci. Když už je jen pár centimetrů od mých rtů vzpamatuji se. Rychle se odtáhnu a postavím se na zem.

"D-díky." Vykoktám ze sebe a stále si hledíme do očí. V těch jeho ale nemohu nic vyčíst. Žádný pocit. Nic.

"Za nic." Řekne a s kamennou tváří se otočí a odejde. Stojím na tom samém místě a stále přemýšlím jen nad jednou věcí. Vážně jsem se právě málem políbili?

- - - - - - - - - - -