STAY✔️

FIFTEEN

Těžce vydechnu. Je asi něco okolo půlnoci a já celou noc nedělám nic jiného než že se převaluji ze strany na stranu. Stále musím přemýšlet nad tím, jak jsme se s Dylanem malém políbili. Jeho horký dech stále cítím na tvářích. Jeho objetí bylo tak pevné, ale zároveň tak jemné a ochranitelské. Je tu jen chvíli a už teď mi popletl hlavu. Nechápu, jak se mi to mohlo stát. Do téhle doby jsem byla jen ta tichá osamělá dívka, co sedí v rohu a teď? Povzdechnu si a dál se snažím usnout. Pořád mám ale hlavu plnou myšlenek o něm.

-- - - - - - - - - - -

Obleču si jednoduché, světle růžové šaty a páskové sandály. Vlasy si nechám volně a dám do nich decentní květovanou čelenku. Dneska mi to celkem sluší. Koná se Amyina oslava. Alice řekla, že nemusíme nosit dárek, protože jsme pomáhali, ale přeci jen nepřijdu na oslavu s prázdnou. Pečlivě zabalený balíček vezmu do ruky a vydám se dolů do haly. Ještě křiknu na Claire, že jdu na tu oslavu a vydám se ven. Je teplo a všude se šíří nálada za chvíli přicházejících dvouměsíčních prázdnin. Debbie se se mnou chtěla domluvit, že bychom jely spolu, ale já se chtěla projít. Je to jen kousek a navíc se projdu parkem. Už jsem byla na rohu ulice, kde stál zmrzlinový stánek. Vzpomněla jsem si na Amy, na čímž jsem se musela pousmát.

Procházela jsem parkem. Vypadalo to tu jako v těch obvyklých filmech. Všude si hrály děti, starší lidé venčili své čtyřnohé miláčky a na skoro každé druhé lavičce seděly skupinky lidí, kteří se zřejmě dobře bavili.

Po necelých dvaceti minutách jsem stála před vchodem do domu Allenových. Zazvonila jsem a nasadila svůj milý úsměv. Tedy, aspoň si myslím, že vypadá mile. Dveře se otevřou a v nich stojí Beatrice. Maminka Amy a teta Alice.

"Dobrý den." Usměju se.

"Ahoj Christino. Pojď dál." Usměje se na oplátku a víc otevře dveře, abych mohla vejít. Mají velký a prostorný dům. Něco jako má Debbie a Aiden. Vejdu do prostorného obýváku, kde se už dolaďovaly poslední detaily. Amy byla do jedenácti v kině na nějakém animovaném filmu a pak se všechno rozjede.

Dort nakonec dorazil včas, takže se nic nestalo. Všude běhali mí přátelé. Dylan a Aiden ještě upravovaly drobné detaily na výzdobě. Měla bych to dělat já, ale nejsem si jistá, jak to teď bude mezi mnou a Dylanem. Nic se nestalo, ale..... Budu se s ním snažit mluvit normálně, i když jsem z něho zmatená a nejspíš vždycky zrudnu. Ach jo!

Alice se rozezpívávala a Debbie s Denise a Holly věšely balónky a připravovaly místo na dárky. Můj dárek jsem položila na stůl, který už byl přichystaný a rozhodla se jim pomoct. Do jedenácti jsme měli všechno dokonale připravené a teď už se čekalo jen na příjezd Amy. Všichni se postavili doprostřed obýváku a s úsměvem na rtech čekali na otevření dveří. Když se tak stalo, tak se všude ozvalo "Všechno nejlepší!" a konfety se rozlétly vzduchem. Přísahala bych, že se v Amyiných očích zaleskly slzy. Byla hodně dojatá. To šlo vidět. Pak se všichni její kamarádi postavili do řady a začali jí třást rukou, podávajíc jí jejich dárky. Byla to moc hezká oslava. Dort byl moc dobrý a jde vidět, že si jí všichni užívali.

- - - - - - - - -

Už je po oslavě a já se chystám k odchodu. Po tom co všechny děti odešly, tedy až na vyjímku Chelsea, která je Amyina kamarádka a přespává tu. Trochu jsme poklidili, aby tu pak zítra neuklízeli jen Allenovy. Po chvilce nám ale Beatrice řekla, ať se rozejdeme domů, a protože byli všichni celkem hodně unavení, souhlasili jsme.

Vyjdu ze dveří a jdu necelých pět minut pěšky. Najednou se ale za mnou ozvou kroky a přibližují se čím dál víc. Trochu se bojím, ale třeba to je jen nějaký rychlokrokař v noci. Nebo něco takového. Oh, really? Rychlokrokař? To je pravděpodobnější růžovej jednorožec. Popovídala jsem si opět se svým podvědomí. To se ale vedle mě srovnal krok nějakého člověka. Podívala jsem se na jeho boty a byly mi dost povědomé. Podívala jsem se mu do obličeje a koho jsem neviděla.

"Bene?" Usmála jsem se.

"Ahoj Chris. Nevylekal jsem tě?" Zasmál se. Jen jsem s úsměvem pokroutila hlavou.

"Potřebuješ něco? Já myslela, že někam jdete."

"No vlastně.." Odmlčel se. "Chtěl jsem se tě na něco zeptat." Poškrábal se na zátylku a zastavil se, takže já taky.

"A na co?" Zeptala jsem se s úsměvem.

"Nehceš jít s námi na jednu párty?"