STAY✔️

TWENTY-SIX

Když jsem ho uviděla, myslela jsem si, že mi ta lžička vypadne z pusy. Jen se ušklíbl a já vyndala lžičku z pusy.

"C-co tu děláš?" Zeptala jsem se ho zmateně. Jen se usmál.

"Přišel jsem na návštěvu. Můžu dál?" Zeptal se a já už se chystala zabouchnout dveře, ale on mi to nedovolil a zastavil je rukou. Jen pobaveně zakroutil hlavou a zazubil se na mě.

"Se tedy chováš hezky ke svému hostu." Jen jsem zakoulela očima otevřela dveře, aby mohl vejít. Vydala jsem se do obyváku rozhodnuta, že ho budu ignorovat. Šlo to ale dost těžko, když si sedl hned vedle mě, nohy dal na stůl a rozhlížel se okolo, přičemž se se mnou díval na Krásku a Zvíře.

"Díváš se na Disneyho?" Zeptal se, ale tím způsobem, až se zdálo, že se mi posmívá.

"Problém?" Zeptám se a otočím na něho hlavu. Jen se pousměje.

"Nemáš nějakej horor?" Zeptá se s úšklebkem.

"Na horory nekoukám." Řeknu a jemně zvednu hlavu, aby viděl, že to myslím vážně. Jen se zasměje a podívá se na mě, přičemž mu v očích nebezpečně zajiskří.

"Bojíš se?"

"Ne!" Řeknu rázně a otočím hlavu, aby neviděl pravdu. Pravda je, že se bojím. A to hrozně!

"Jo? Tak se večer na něco podíváme ne?"

"Ani náhodou!" Zareaguji pohotově. Pak si ale uvědomím, že o to mu šlo. "Nebudu se s tebou koukat na horor, protože nechci být mokrá, až se počuráš." Jo, tak tohle bylo mega trapné, ale co jsem mu měla říct? Jen se zasmál a zase se na mě podíval. Přiblížil se blíž. Na můj vkus až moc blízko.

"Ty se mi vyhýbáš?" Zašeptal tak blízko mého obličeje, že jsem cítila jeho horký dech. Já že se mu vyhýbám?!

"No promiň?!" Odtáhnu se od něj a překvapeně zamrkám. "To ty jsi tu ten, co mě celou dobu ignoruje!" Postavím se na nohy a on zareaguje stejně.

"Prosímtě!"

"A ne snad?! Přišla jsem za Debbie a dveře jsi otevřel ty. Ani jsi mě nepozdravil" Vyjedu na něho.

"A kdy?!"

"Nevím, před týdnem?!" Řeknu a zahledím se na něj nechápavě. Chvíli jen stojí a kouká se mi do očí, pak ale udělá dva rychlé kroky a bez mrknutí oka se mi přilepí na rty. Můj původní plán byl se co nejrychleji odtáhnout, ale mé nohy byly jako z želatiny. Nemohla jsem se pohnout. Vůbec. A všechno to způsoboval on. Po jeho jemným polibcích mé tělo doslova šílelo. Nikdy jsem si neuvědomovala, co mi tak schází. Vlastně, v posledních pár dnech. Jeho horké dlaně se dotkly mých tváří. Hřály. Z celého jeho těla vycházelo teplo, které chci cítit. Odtáhl se a podíval se na mě s lišáckým výrazem. Stále jsem stála omámená.

"Pak něco říkej."

"Nenávidím tě!" Vyštěkla jsem, ale samozřejmě jsem to tak nemyslela.

"Před chvílí to tak nevypadalo." Ušklíbnul se. Ten hajzl! Jen jsem uraženě vystrčila bradu a se skříženýma rukama jsem se posadila na gauč. On se rozesmál.

"Něco vtipnýho?" Prskla jsem směrem k němu a on se rozchechtal ještě víc.

"Jo, ty. Chováš se jako malý dítě. Chtělo by to zchladit." Zablesklo se mu v očích a nebezpečně se přibližoval. Rychle jsem se zvedla a začala utíkat. Zareagoval stejně a rozběhl se za mnou. Vyběhla jsem schody a chystala se vběhnout do koupelny, kde jsem měla v plánu se zamknou, ale nestihla jsem to. Dvě silné paže se mi obmotaly okolo pasu a zvedly do výšky.

"Ne! Ne! Ne! Prosím!!" Vřískala jsem. Nesl mě ze schodů a potom ven. Kopala jsem okolo nohama a máchala rukama. Bože můj ne! Nesl mě směrem k sousedovic bazénu.

"To neuděláš!" Řekla jsem výhružně, načež se rozesmál.

"Hezky si zaplavej." Zašeptal mi do ucha a následně jsem se potopila pod vodu. Vyplavala jsem co nejrychleji na hladinu a vlasy si dala z obličeje.

"Ty blbečku!" Řvala jsem na něj. Rozesmál se tak, že se ohnul a já bych byla blbá kdybych toho nevyužila. Rychle jsem vylezla ven a přikradla se mu za záda.

"Hezky si zaplavej." Řekla jsem a následně ho shodila do vody. Vyplaval a probodnul mě pohledem. Vrátila jsem mu to vypláznutým jazykem. Začal vylézat ven a já se rozeběhla k nám domů. Rychle jsem zabouchla a zamkla dveře. Schovala jsem se za závěs, i když ani nevím proč. Chvíli se nic nedělo, ale pak se začaly odemykat dveře. Co to?! A sakra, klíč....ale, ten je schovaný...jak sakra o něm ví?! Někdo vešel do domu. Dělal pomalé, ale jisté kroky.

"Christie....kde pak jsi." Řekl provokativním tónem. Zatajila jsem dech, protože stál na chodbě, přímo mezi průchodem do kuchyně, kde jsem za závěsem byla schovaná. Nakonec ale otočil své kroky do obýváku a já si lehce oddechla, ale když jsem se chtěla dostat víc k menším výklenku v okně, závěs se pohnul a udělal menší zvuk. Uslyšela jsem rychlé cuknutí hlavy a sama si zkousla spodní ret. Naivně jsem si myslela, že se otočí a odejde, ale byla jsem na omylu. Závěsy se roztáhly a pak si jen pamatuju to, jak jsem letěla vzduchem a nakonec skončila na gauči. Samozřejmě v mokrém oblečení. Začal mě lechtat. Myslela jsem si, že se počůrám, ale když jsem mu asi po sté řekla 'přestaň' promísené s 'prosím'. přestal.