STAY✔️

FIFTY-TWO

Řekněme, že jsme to vážně ten večer roztočili. Sklenice s alkoholem se jen míhaly a náš rozumem se víc a víc vytrácel. Nikdo z nás nevěděl, co pořádně dělá, ale přesto jsme pokračovali. Nebyli jsme úplně na mol, ale na mol jsme byli. Ať už se jednalo o "seznamování" s cizinci, tančení na stole, či jen opilé "spaní" na stole. DJ hrál dobře, takže bylo jen logické vstávat při každém druhém remixu. Střídali jsme se, tančili jsme spolu, sami, s cizími kluky i holkami. Nikdy ve svém životě jsem neudělala něco jako tohle, ale na jednu stranu se mi to líbilo, na druhou ne. Vím jistě, že tohle pravidelně vyhledávat nebudu.
Minulá noc
Mé tělo se hýbalo do rytmu jednoho neznámého remixu, když se na mém pase objevily dvě velké dlaně. S přiopilým úsměvem jsem se otočila a zahleděla se do Dylanových jiskřivých očí. DJ změnil písničku a začala hrát "I don't dance without you" od Enriqueho. Dylan si mě přivinul blíže k tělu a jemně se se mnou začal pohybovat do rytmu. Mé tělo bylo těsně nalepeno na jeho a já tak mohla cítit každý jeho pohyb. Jeho srdce tlouklo rychle a jeho dech se mísil s mým. Kouzelná chvilka, jiskry v očích,  podlamování nohou...  Snad na to měl vliv alkohol v krvi, ale stejně jsme to cítili oba. Jiskření nad námi. V tu chvíli bychom mohli osvětlit celý Springfield. Zničehonic se Dylan lehce odtáhl. Zvedla jsem hlavu a on se mi hluboce zadíval do očí. Svůj obličej přiblížil k tomu mému, jeho horký přerývaný dech jsem cítila na svém obličeji. Lehce jsem přivřela oči a nechala se unášet. Jeho rty přiložil k mým. V tu chvíli jako by se svět zastavil. Už jsem dál nemohla začít úplně od začátku. Nemohla. Ten polibek ve mně probudil novou vlnu pocitů. Nemůžu se od něj držet dál. Nemůžu.
Nyní
Probudím se s velkou bolestí hlavy. Vážně jsem to přehnala. Vlastně... Co se včera stalo? Nepamatuju se! Jediná věc je... Oh, do háje! Vždyť jsem si řekla, že to neudělám! Přeci začínáme od znova a já to takhle podělám! Ale.... Já si prostě nemůžu pomoct! Proč se mám vlastně od něj držet dál.. Zatím? Ano, v podstatě mě podvedl, ale...
Au! Takovéhle myšlenky mi na bolesti neubírají, spíš přidávají. Chytnu se za hlavu, a pomalu se zvednu z postele. Jak jsem se sem vůbec dostala? Jdu se zavřenýma očima, když najednou o něco zakopnu a svalím se na zem. Co to do háje je?! Otevřu oči a můj zrak zůstane na spící tváři, která nepatří nikomu jinému, než Dylanovi. Leží na zemi na jednom polštáři, který chybí v mé posteli, a pod jeho bundou. Vypadá sladce... Vezmu deku z postele a hodím ji na něj poté, co z něj sundám jeho bundu. Potichu odejdu z pokoje a malátně se rozejdu po schodech dolů. V kuchyni cinká nádobí pod náporem vzteku. Opatrně vejdu do místnosti a vidím dost naštvanou Claire.
"Ehm...?" Odkašlu si opatrně a ona se naštvaně na mě obrátí.  Ve tváři jde vidět obrovský vztek, který je dost určitě směřovaný na mě.
"Ehm?! Už ses vyspala?! To jsem moc ráda! Teď přejdeme k té důležitější části! Co jsi to do háje včera vyváděla?! A co Dylan?! Co ten tady kruci dělá?!"