STAY✔️

TWENTY

Ráno mě probudí zase ten otravný zvuk budíku, ale dnes mi to zas tolik nevadí. Je poslední den školy! Zvednu se z postele a prstem přejedu po displeji mého mobilu, aby se ten kravál konečně utišil. Večer jsem si připravila oblečení, takže jsem si zalezla do sprchy a pak si to všechno oblékla. Postavila jsem se před zrcadlo a chvíli na sebe jen koukala. Rozmýšlela jsem se, co udělat s vlasy a co líčení. Ano, už několikrát jsem říkala, že se nemaluju, ale dneska udělám vyjímku. Nakonec jsem si jen vyžehlila vlasy a nechala je volně. Přidala jsem k tomu lehký make-up, řasenku, oči obtáhla linkami a doladila to jen leskem. Na někoho je to málo, na mě moc. Usmála jsem se na sebe a vyrazila dolů na snídani. Cestou jsem si ještě vzala malou tašku přes rameno, do které jsem hodila mobil, sluchátka, peněženku, klíče a desky na vysvědčení.

"Ahoj." Usmála jsem se, když jsem sešla schody.

"Ahoj zlato, sluší ti to." Mrknul na mě Philip.

"Děkuju." Usmála jsem se a posadila se k němu ke stolu. Claire přede mně postavila vafle s čokoládovou polevou a šlehačkou. Každý rok na závěrečný den dělá tu samou snídani a já to miluju. Snědla jsem je a už se stavěla na nohy.

"Chceš svézt?" Zeptala se mě Claire, když sklízela talíře ze stolu.

"Ne děkuju. Projdu se." Usmála jsem se a vydala se do chodby. Nazula jsem si hnědé balerínky a vyšla ze dveří. Slunce příjemně pálilo a já si nandala sluneční brýle. Do uší dala sluchátka a vydala se na cestu do školy za doprovodu mého oblíbeného playlistu.

Přešla jsem silnici a šla dál přes park. Líbilo se mi, jak je naše město upravené. Všude chodili i ostatní studenti, malé děti, prvňáčci, prostě všichni školou povinní. Najednou mi ale na rameni přistála něčí ruka, takže jsem se zastavila, vyndala sluchátka a podívala se na dotyčnou osobu. Byl to nějaký kluk. Brýle jsem dala z očí a koukla na něj s jemným úsměvem a mírně povytaženým obočím.

"Ahoj." Usmál se.

"Ehm- ahoj. My se známe?" Zeptala jsem se a koukala na něj zvídavým pohledem.

"Ehm, ne." Zasmál se. "Jsem Jason" Podal mi ruku.

"Christina." Přijala jsem ji, potřásli jsme si a já ji hned stáhla zpátky.

"Víš, budu tu na konci prázdnin nastupovat do školy, akorát si ještě dneska musím něco zařídit. No a, tak trochu nevím kde ta škola je." Zasmál se a jeho tváře nabraly trochu červenější barvu. Taky jsem se zasmála, pak ale na něj pohlédla.

"Není problém. Dovedu tě tam." Usmála jsem se. "Tak pojď." Kývla jsem hlavou směrem ke škole a rozešla se. Hned srovnal svůj krok s tím mým.

"Do jaké třídy vůbec jdeš?" Zeptala jsem se.

"Budu nastupovat do třeťáku." Usmál se. "A ty jsi v jaký třídě?"

"Teď jsem v prváku. Příští rok druhák." Usmála jsem se.

"Aha." Usmál se. Povídali jsme si celou cestu a já si ho mohla trochu více prohlédnout. Světlé vlasy, svítivě zelené oči a vysportovaná postava. Hraje baseball a plave. To jsem zjistila z našeho rozhovoru.

"Jsme tady." Usmála jsem se, když jsme stáli před školou.

"Díky moc Chris. Bez tebe bych to nenašel." Usmál se.

"Jo, nemáš zač." Opětovala jsem mu úsměv a koukla se na školu. "Hele promiň, ale musím jít." Řekla jsem.

"Jasně v pohodě." Otočila jsem se a už se chtěla rozejít směr školní parčík, kde si předáváme vysvědčení, ale ještě mě zarazil Jasonův hlas.

"Uvidíme se ještě?" Otočila jsem se a usmála se.

"Chceš moje číslo?" Usmála jsem se a on přikývl. Nadiktovala jsem mu ho a už se s ním rozloučila a vydala se směr třídní sraz pro vysvědčení.