A do háje! Rychle něco vymysli!
"No, já.. Ehm, já... " Koktám při snaze něco rychle vymyslet a nervózně si mnu prsty." No víš, já...Trochu jsme včera pili.. " Kruci! Bolest hlavy se vrátila.
"To je hezké že jste včera TROCHU pili! Ale co jsi vyváděla ty, že tě ve tři ráno přinesl přiopilý Dylan naprosto mimo a on sám vytuhnul na tvé podlaze?!"
Tak to je ještě horší, než jsem čekala.
"Promiňte! To je moje chyba.." Zazněl za mnou hluboký hlas. "Slíbil jsem, že na Chris dohlédnu, ale sám jsem se nedokázal postarat o sebe samého. Ale... Alespoň se dostala bezpečně domů, ne?" Usmál se nervózně a mnul si zátylek. On to asi také trochu přehnal.
"No, za to ti sice děkuji, Dylane, ale to nic nemění na tom, že ty," Ukázala na mě prstem,"jsi byla zpitá do němoty a vsadím se, že ještě teď tě bolí hlava. A ty," ukáže pro změnu na Dylana, "ty jsi ji v tom nezabránil, i když je už dost stará na to se sama ohlídat, a že ti bylo taky pěkně špatně! Takže, milé děti, teď odjedu na chvíli do práce, máte tak 4 hodiny tady uklidit a za bonusové body něco uvařit, jinak tě, Dylane, napráším vedle a tebe, zlato, tebe zavřu do pokoje a budeš vycházet jen tehdy, když půjdeš uklízet. Je vám to jasné? Mějte se!" Sebrala klíčky od auta, kabelku a praskla dveřmi. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a očima propalovala místo, kde ještě před chvílí stála. Najednou se ale domem rozlehl Dylanův smích. Otočila jsem na něho hlavu a doopravdy. Smál se, až mu slzy tekly.
"Co je tady vtipného?" Zatvářila jsem se nechápavě.
"Za prvé, tvůj pohled. A za druhé, to, že bychom měli začít."
Podívala jsem se po kuchyni a opravdu! Tohle bude trvat déle než čtyři hodiny!
"Víš co, začni s kuchyní, já se rychle vsprchuju, převléknu a vrhnu se na obývák." Poplácám Dylana po zádech a než stihne něco říct, už běžím nahoru s úmyslem dát si pořádnou sprchu.
. . .. . . . .. . .. . .. . . . . . .
Poslední tah mopem a celý dům je vytřený. Od sklepa až po půdu. V kuchyni skáče poklička a Dylan se snaží vymotat ze šňůry od vysavače. Vyleju vodu na trávu před domem a rychle spěchám do kuchyně, kde začnu restovat kuřecí maso a již uvařené brambory servírovat na talíř. Dylan se už vymotal a nyní překontrolovává celý dům, aby byla Claire spokojená.
"Dylane! Pojď se najíst!" Zavolám a co nevidět slyším dupot ze schodů. Jeho velké ruce mi přistanou na pasu a já se leknutím poleju horkou vodu. Syknu a rychle si na ruku pustím studenou vodu.
"Ježíši, promiň!" Bere mou ruku a sám ji oplachuje studenou vodou. Vezme ji a lehce mi mé „bebí“ pofouká a políbí. Tomu se zasměji, jelikož mi to přijde strašně vtipné. Vážně se mi podívá do očí, přesto ale vidím jiskřičky pobavení. Přitáhne si mě za pas blíž a skloní se. Rozum mi říká, že bych měla přestat, ale přesto to tak moc chci. Přiblíží se ještě víc a já mohu cítit jeho horký dech ne tvářích. A konečně přiloží své rty na ty mé a já mohu cítit motýlky v břiše, jako poprvé. Jako poprvé když jsem ho viděla, když mě poprvé políbil. Myslím, že je čas skončit s tou pitomostí, kterou jsem vymyslela. Mou důvěru má zpět a já už se nedokážu držet zpět. Miluju ho. A klidně mu to řeknu! Miluju ho!
ČTEŠ
STAY✔️
RomansaVždycky se mi zdálo, že jsem sama. Že jsem sama, neviditelná, nemilovaná. To se ale změnilo a změní. U každé pěstounské rodiny, kde jsem byla mi dávali najevo, že k nim nepatřím. Že jsem jen zbytečná část. Shazovali mě, chtěli mě vidět na dně. Teď j...
