STAY✔️

TWENTY-FOUR

Celý včerejší večer jsem proležela v posteli, zabalená v dece s motivem Ledového Království, kbelíkem zmrzliny v ruce a se Zápisníkem jedné lásky v notebooku. Miluju Zápisník jedné lásky. Je to taková ta romantická slaďárna, která z vás odplaví všechny emoce tak, že pak přemýšlíte, proč se něco podobného nestane i vám. Nyní se ale připravuji na provedení Jasona městem. Bílé šaty s květovaným motivem a vlasy volně pohozené na zádech. Povzdechnu si. Stále přemýšlím nad tím, co jsem mohla udělat Dylanovi. Nic mě ale nenapadá. Známe se jen chvíli a už se mi tak moc dostal pod kůži. Nikdy se mi nic takového nestalo. Vždy jsem si vystačila sama s Ann a pár známými. Nepotřebovala jsem moc přátel, pozornosti, nebo kluka. Prostě jsem si žila po svém. Pak se tu ale objeví on.

Zavrtím hlavou abych zahnala takové myšlenky. Prostě se stalo něco, co nemělo a nic to neznamenalo. Rozhodla jsem se, že mobil nechám doma a ani peníze jsem si nebrala. Seběhla jsem dolů, protože už asi za deset minut jsme se měli sejít na náměstí. Vzala jsem si baleríny a vyběhla z domu. Claire i Philip byli doma, takže ani zamykat jsem nemusela.

Za necelých asi osm minut jsem byla u fontánky, kde jsme se měli sejít. Byla jsem tu první, ale jen o dvě minuty, takže jsem se posadila na jednu z laviček, které byly postavené okolo. Nervózně jsem těkala po okolí a vyčkávala, než přijde.

Sedím tu možná patnáct minut a on nikde. Už jsem to chtěla vzdát. Pomalu jsem se zvedala z lavičky a už si to mířila zpátky domů, ale vyrušil mě jeho hlas.

"Chris! Počkej!" Zakřičel zadýchaně. Otočila jsem se s velkým úsměvem. Ani nevím, proč jsem se usmívala, ale to je jedno. Přiběhl ke mně, rukama se zapřel o kolena a těžce oddychoval.

"Pro-promiň, že jsem přišel pozdě, ale-ale." Řekl a snažil se popadnout dech. "Minutku." Zvedl jeden prst do vzduchu. Musela jsem se nad tím lehce zasmát. Konečně se narovnal a těžce vydechl. Zářivě se usmál a začal vysvětlovat.

"Promiň, že jsem se tak opozdil, ale táta potřeboval ještě s něčím pomoct a než jsem se od tamtud dostal bylo pozdě." Řekl s nevinným úsměvem a tančícími plamínky v očích.

"V pohodě." Usmála jsem se. "Tak půjdem?" Optám se ho a ukážu na cestu, kudy půjdeme. Jen lehce přikývne a rozejdeme se. Prošli jsme parkem, potom okolo řeky, která tudy protéká a teď jdeme už směrem ke mně domů.

"Jsi už druhej, koho provádím po městě." Zasmála jsem.

"Vážně? A kdo byl první?" Usmál se na mě.

"Debbie."

"Debbie?" Usměje se. Jen pokývu hlavou.

"Moje kamarádka. Taky se sem přistěhovali nedávno."

"Aha." Pokračujeme v trapném tichu, až zahlédnu svůj dům.

"No, já už jsem doma." Usměju se na něj a zastavím se před brankou.

"Máte krásný dům."

"Ehm, no, díky."

"Heh...uvidím se ještě někdy?" Zazubí se na mě, ale já upřímně nevím, co mu mám odpovědět.

"Asi-asi-snad-asi ano." Vydechnu s úsměvem.

"Tak fajn. Tvoje číslo mám a ty...no, už jsem ti volal, takže si ho můžeš uložit." Řekne a tváře mu lehce zčervenají.

"Jo, jasně." Usměju se. Pak se ale ohlédnu na dům a koho to nevidím špehovat za záclonou? To si snad dělá srandu!

"Už budu muset jít." Ukážu na dveře.

"Jo jo, jasně. Takže, zase někdy." usměje se a zamává mi rukou, protože už jsem tak dva kroky od něj.

"Jo, určitě. Měj se." Zamávám mu nazpět a rozejdu se do domu. Otevřu je a vydám se do obýváku. Claire dělá, jako by právě nic nedělala a četla si časopis, ale víte co? Aspoň v něčem filmy nelhaly.

"Ahoj, ty už jsi doma? Jak bylo?"

"No, bylo celkem dobře. Vyspala jsem se s ním a hádej co. Dostala jsem práci v tom stripbaru na náměstí." Usmála jsem se na ní a ona málem spadla z gauče, nad čímž jsem se musela zasmát.

"Je blbý někoho špehovat co?" Usměju se na ní ďábelsky a rozcházím se pryč.

"Jo a pro příště, máš ten časopis obráceně." Houknu na ní ze schodů a se smíchem se vydám do svého pokoje.

"Haha, fakt vtipný!" Slyším jak křičí ze zdola a já se smíchem svalím na postel.

- - - - - - - -