Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•3- ,,Co tu děláš?"

,,Chceš pomoct, krásko?" otočila jsem se a přes tašku a kufr jsem zahlédla slizkého dlouhána v triku, které rozhodně nebylo jeho velikost. Tohle by mohla být velikost jeho mladšího bratra. Nejdřív jsem svůj kufr nechtěla dát z ruky, ale když se nabízí, tak proč ho nevyužít.

,,Budeš hodný." ověsila jsem ho taškou a velkým kufrem.

,,Mám pokoj 24. Tady máš klíče a ty věci tam nech. Já se ještě vrátím pro zbytek, díky." nepodívala jsem se na něj a odešla pro další kamion věcí. Doufám, že je mezitím nikdo nevzal.

•••

Poslední kufr a taška byl naštěstí na svém místě, a tak jsem se bez problémů dostala opět až ke koleji. Problém a fitko zdarma ovšem tvořilo až schodiště, které vedlo do prvního patra. Nezdá se to, ale jsou tu vysoké stropy a tudíž moc a moc schodů.

Nějak se mi podařilo dostat se až na chodbu B a najít klíče v zámku dveří s číslem 24. Tak jo, teď otevřu ty dveře.

Dveře od apartmánu, ve kt...Víte co? Nebudeme tomu říkat apartmán. Prostě byt, ano? Takže.

Dveře od bytu, ve kterém budu bydlet další 4 roky. To bude v pohodě, Bello. Bude to tam pěkné. Zařídíš si to, jak budeš chtít, dodávala jsem si sebevědomí a pomalu natahovala ruku ke klice. Nevíte, proč z toho dělám takové divadlo?

Rychle jsem vydechla a prostě dveře otevřela. Naskytl se mi pohled na velké okno na konci bytu. Kufr a tašku nechal ten kluk tady v chodbě. Jedny dveře vedly do koupelny a druhé do prázdné místnosti. Tam budu dávat kufry a věci, které se nevlezou do skříně. Koupelna byla moc pěkná a útulná. Byl tu sprchový kout, velké zrcadlo a dvě umyvadla. Stěny byly pokryté dlaždičkami meruňkové barvy.

Vrátila jsem se na chodbu a pokračovala dál do bytu. Přímo naproti mně bylo již zmiňované okno, kterým bylo vidět na park za kolejemi. Vlevo na stěně visela televize a naproti ní sedačka. Také tam byly jedny dveře. Otevřela jsem je a naskytl se mi pohled na krásný prosvětlený pokoj. Na pravé straně od dveří byla studentská postel pro jednoho a noční stolek. Na levé zdi od dveří byla připevněná polička a pod poličkou jednoduchý stůl a židle. Na druhé straně byla komoda na oblečení. Pousmála jsem se a vrátila se do obýváku.

Vpravo byla kuchyň a kuchyňský ostrůvek. No jo, úspora místa.

Čekaly mě poslední dveře. Tento pokoj byl samozřejmě stejně vybaven jako ten první, ale byla v něm velká manželská postel uprostřed pokoje a byl na jižní straně, takže se mu světlo vyhýbalo. I když to taky mělo své kouzlo.

Nakonec jsem se rozhodla pro tento druhý pokoj, protože tu byla velká postel a začla tam tahat všechny kufry.

Oblečení skončilo v komodě, kosmetika v koupelně, psací potřeby na poličce a na stole. Nějaké suroviny, jako třeba moje oblíbené cereálie, které snídám, jsem dala do kuchyně. Něco ze základů do kuchyně jsem si dovezla, ale jinak budu muset jít nakoupit, jak jinak.

Po nějaké době zkoumání nového bydlení mě to přestalo bavit a usadila jsem se s mobilem na sedačce. Byla ve tvaru L, takže jsem si mohla natáhnout nohy.

Zavolala jsem mamce a taťkovi, že už jsem tu a jaké jsou mé první dojmy. Ptali ještě na věci ohledně školy, ale to by bylo na dlouhý vyprávění, takže to přeskočíme.

Nakonec jsem vytočila číslo své nejlepší kamarádky.

,,No ahój." uslyšela jsem Camillyn hlas a hned mi bylo lépe. S Cam jsme se potkaly v první třídě. Seděly jsme spolu devět let a staly se nejlepšími kamarádkami. Ona šla nakonec na zdravku, protože chce být doktorka a já šla na gympl. Doufám, že se jí její sen vyplní tak, jako mně.

,,Ahoj Cami. Tak jak se máš?"

,,Co já, ale jak se máš ty? Povídej, přeháněj. Co ředitelka. O můj bože! Vždyť moje nejlepší kamarádka je na Harvardu!" zasmála jsem se.

,,Mám se fajn. Škola začíná až v pondělí, takže mám volno. Projdu si to tady a budu asi odpočívat."

,,To je fajn a co kolej? Nejsi doufám na pokoji s nějakou barbínou, že ne?" slyšela jsem pobavení v jejím hlase.

,,Jo, je to tu moc pěkný. Ne, mám celý byt pro sebe. Přesunuli mě na koleje právníků, protože na mé původní koleji bylo plno, ale nestěžuju si, je to tu prostorný a ..." zmlkla jsem, protože jsem za dveřmi uslyšela hlas ,,vydrž chvilku. Kdyžtak ti zavolám." típla jsem to a hypnotizovala dveře.

,,Brácho, teď nemůžu. No, je to tak rychle. Kurva, kam jsem dal ty klíče. Sorry, sorry, jo, poslouchám. Buď Glock 17-ku nebo CZ 100. Debile, ta má 9mm ráž. Volal jsem Bryceovi. Ne, tu mám u sebe. Tak si vem jinou. Fajn a ..." do dveří vpadly dva velké kufry. Za nimi vešel kluk s dalšími dvěma taškami v rukou. Jakmile mě spatřil, mobil, který si držel ramenem u ucha, mu vypadl.

,,Kurva." podíval se na mě a rychle mobil zvedl.

,,Jsi tam? Ne. Drž hubu, okolnosti se změnily." znovu si mě přeměřil pohledem.

,,Teď nemůžu mluvit. Debile, je tu nějaká holka. Jo, jo je." ušklíbl se. To mluví o mně?

,,Seš kokot, já takovej už nejsem. No dobře, možná jsem. Fajn. Napiš mi. Ne, kdyby něco, tak radši tu 17-ku." Baví se o zbrani? Baví, že jo?

,,Uhm," ten kluk pomalu zavřel dveře od mého bytu, přešel k židli, který byla u kychyňského ostrůvku, si sundal bundu a hodil ji na ni. Poškrábal se na zátylku. Stydí se, nebo to je jen maska?

,,co tu děláš?" páni, šel rovnou k věci.