Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•18- ,,Kdybych chtěl, už dávno tady nejsi."

Probudila jsem se na budík. Zvonil mi těsně u ucha. Lekla jsem se a rychle se posadila. Měla jsem na sobě oblečení ze včerejška. Musela jsem usnout při čtení. Pomalu jsem se zvedla a protáhla se po spánku v nepohodlné pozici.

Pomalu jsem přešla ke dveřím a odemkla je. Vyšla jsem na chodbu a nakoukla do místnosti. Ticho. Nikde nikdo. Přešla jsem do koupelny a opláchla si obličej. Vyčistila jsem si zuby a rozhodla se trochu namalovat. Po včerejších slzách a stresu mám červené oči a kruhy pod očima. Nanesla jsem si na obličej make-up, korektor a vše jsem zapudrovala. Nakonec jsem si udělala i černé linky přes oči a použila červenou rtěnku. Vlasy jsem stáhla do drdolu a pramínky nad uchem jsem nechala volně.

Po cestě jsem hodila tašku do chodby a odešla se oblíknout. Dneska nemám vůbec na nic náladu. Hodila jsem na sebe černou mikinu s kapucí přes hlavu a tmavě modré rifle. V kuchni jsem se musela pousmát. Na kuchyňském ostrůvku byl hnědý obědový pytlík. Na něm bylo fixou napsáno 'Isabella'.

Jak ho můžu nenávidět, když dělá tohle? Nenechala sis to ani vysvětlit, ty pako. Jasně, že ne. Vždyť on zabil 12 lidí. DVANÁCT! I když říká, že ne. Kdo by sakra zabil dvanáct lidí?

Nedalo mi to. Musela jsem tam jít. Pomalu jsem otevřela dveře od temného pokoje a vešla dovnitř. Taška ležela pořád na stejném místě. Vytáhla jsem ji na postel a sedla si k ní. Rozepla jsem ji a s rozklepanýma rukama jsem začala vytahovat černé kousky oblečení. Kalhoty, bundy, kožené rukavice. Odepla jsem knoflík v tašce a vytáhla z ní průzračnou zkumavku. Uspávadlo. Začala jsem šmejdit po bocích tašky. Rozepla jsem zip a zatajila dech. Vzala jsem do rukou zbraň. Celá černá, taková, jako ze všech kriminálních filmů a seriálů. Byla docela těžká. Na hlavni bylo tmavým písmem napsano Revenge. Pomsta? Koho by chtěl Ju...

Vzhlédla jsem na komodu.

,,Zabili ji."

Jazmyn. Má to něco společného s ní.

Vrátila jsem zbraň do tašky a všechno uklidila na své místo. No tak první hodinu už nestihnu. Radši jsem si sbalila věci a vklouzla do tenisek. Zamkla jsem byt a odešla na druhou hodinu.

•••

Usedla jsem do lavice a vytáhla oběd. Mám hlad, jako vlk. Uvnitř jsem našla jablko, čokoládovou tyčinku, nějaký sendvič, pet láhev s vodou a lísteček.

'I'm sorry. Wanna talk to you -The biggest idiot, J'

•••

Vyčerpaně jsem stoupala po schodech a vyhýbala se ostatním studentům. Strčila jsem klíč do zámku a odemkla dveře.

,,A jak se má, mami? Nemohl jsem přijet, promiň." Justin seděl na sedačce a telefonoval. Doprdele, co teď? Skopla jsem boty a se sklopenou hlavou jsem se snažila přejít co nejrychleji do pokoje.

Sedačka je prázdna. Kurva, kurva, kurva. Justin stál přímo před mými dveřmi a stále telefonoval. Založila jsem si ruce na hrudi a frustrovaně vydechla.

,,Jo, mami, dobře. Hele, musím už jít. Pozdravuj Jaxona. Ahoj, taky tě mám rád." típl hovor a schoval mobil do kapsy.

,,Justine, pusť mě dovnitř." řekla jsem. Začínám mít zase strach. Hlas se mi klepal při vyslovení jeho jména.

,,Bell, prosím, promluvme si. Potřebuju to urovnat. Tohle je strašný. Nedělá to dobře ani jednomu z nás." vjel si rukama do vlasů.

,,Ale já s tebou nechci mluvit!" zvýšila jsem hlas.

,,Jistě, že nechceš. Bojíš se mě! Ale ne, to je v pohodě! Vlastně normálně bys měla důvod! Ale já ti neublížím." vykřikl.

,,Nemůžu ti věřit."

,,Ne, nemůžeš. Ale musíš někde začít, nějak mi začít veřit. Neublížím ti, chápeš. Kdybych musel, nebo chtěl, už tady dávno nejsi." řekl a já trhaně vydechla. Začaly mi slzet oči.

,,Jak něco takovýho můžeš říct!"

,,Protože je to sakra pravda, nechápeš?! Ale já se takhle k tobě chovat nechci! Sakra, ani nebudu!" začali jsme po sobě křičet.

,,Jak to, že ti dovolili tady držet zbraň?"

,,Neví o ní." uchechtl se.

,,Kdo sis myslel, že jsem, když si na mě mířil tou zbraní?!"

,,Nikdo."

,,Hlavně mi po tom všem doprdele nelži." rozběhla jsem se k němu a strčila jsem do něj vší silou. Zapotácel se a narazil do dveří od mého pokoje, které se otevřely.

,,Jsi tak zlej. Nechápu, žes mi nic neřekl! Nebo si ty věci někam neschoval! Proč," vzlykla jsem a začala do něj bušit pěstmi ,,proč mi to děláš?!" omotal své paže kolem mě.

,,Pusť mě!" cukala jsem sebou a snažila se dostat z jeho sevření.

,,Ublížíš si." řekl klidně. Vytáčel mě. Vytáčela mě jeho síla, jeho paličatost.

,,Ne, ty mi ublížíš." povolil sevření a já se od něj odtrhla. Možná až moc prudce, protože jsem ztratila rovnováhu a padala. Ovšem kdyby mě chrabrý princ kriminálník Justin idiot McCann Bieber nechytil. Položil mě na mou postel. Chtěla jsem se zvednout a znovu ho zmlátit. Umlátit ho k smrti!

,,Nech toho! Chci si vybít tu strašnou zlost! Nic jsi mi neřekl, ani ses neodstěhoval. Nechals mě tady bydlet, i když jsi věděl, co jsi zač!" vzlykla jsem a on si lehl nade mě. Chytl mi ruce, abych sebou furt nešila.

,,Věděl si, že to zjistím!" snažila jsem se mu nějak ublížit.

,,Notak, uklidni se." lehl si vedle mě a uvěznil mě ve svých pažích.

,,Okamžitě mě pusť!" protestovala jsem.

,,Pusť mě!" unavovala jsem se čím dál víc.

,,Pusť mě." docházely mi síly.

,,Pusť... " už na to nemám.

,,Promiň mi to." tiskl mě k sobě a já pomalu usínala.

,,Promiň." zašeptal.