Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•84- ,,Miluju tě"

,,Miláčku, pojď dolů" ozval se z kuchyně tenký hlas a já se usmál.

,,Proč?" zavolal jsem nazpět a hypnotizoval jednu ze svých zbraní.

,,Justine! Okamžitě se pojď najíst" zasmála se. Pokroutil jsem se smíchem hlavou a zapnul černou tašku. Schoval jsem ji pod postel a vyběhl ze dveří. Seběhl jsem schody a slastně přivřel oči. Do mého nosu udeřila neodolatelná vůně a já se jí nechal nést až do jídelny.

,,No konečně. Vrátím se z práce a ty ani nevylezeš z ložnice a nepozdravíš mě. Kdybych neviděla tvoje boty u botníku v předsíni a tvé věci roztahané po celém domě, nevěděla bych, že jsi tady" zasmála se a vběhla mi do náruče.

,,Promiň, uklidím to" políbil jsem ji na čelo a ona se ode mě odtáhla. S utěrkou přes rameno se vrátila k troubě a vytáhla z ní čerstvě zapečené těstoviny. Rozšířily se mi zorničky a začaly se mi sbíhat sliny. Stoupl jsem si za ni a nakukoval jí přes rameno.

,,Justine, ustup nebo o tebe zakopnu a ty výborné těstoviny budeš jíst ze země" zasmála se a já taky. Ustoupil jsem, ale stále ji pozoroval, jak nabírá na talíř každému porci.

,,Proč jsi přijel?" řekla, když mi podala jeden talíř a šla po mém boku do jídelny. Otázku jsem nechal upadnout do zapomnění a usadil se naproti ní. Nechci to s ní řešit.

•••

,,Bylo to výborné" usmál jsem se a zvedl se od stolu.

,,Co si zasloužím?" uculila se s tím nejkrásnějším úsměvem.

,,Tu nejsladší pusu na světě" sehnul jsem se k ní a vlepil jí dlouhou pusu na tvář.

,,Stačí, Justine," zasmála se ,,ukliď, nebo si aspoň své věci odnes do ložnice a běž brzy spát," zamračila se na hodinky ,,protože za chvíli bude deset" pokárala mě a mě zahřálo u srdce. Dlouho mi nikdo nerozkazoval. Teda až na Bell.

,,Ano, už běžím. Dobrou, miluju tě" usmál jsem se na ni a vyběhl z jídelny.

,,Dobrou, Justine. A neběhej mi tady. A nebuď dlouho na tom telefonu" křičela za mnou.

,,Ano, mami, dobře. Ale víš, že už mi není šestnáct, že jo? Jinak ještě něco?" zastavil jsem se pod schody a vyčkával na odpověď.

,,Ano. Dones mi špinavé prádlo. Prober si to ještě teď, nebo zase usneš a já na tebe nebudu čekat do oběda s praním. Peru ráno. Takže do deseti minut ať to je dole v prádelně. Děkuji" řekla se smíchem.

,,Fajn" zavolal jsem na ni a vyběhl schody.

,,A říkala jsem ti ať mi tu kruci neběháš! Ještě spadneš!" zavolala na mě. Zasmál jsem se a zpomalil. Odnesl jsem dolů všechno špinavé oblečení a po cestě do pokoje posbíral všechno ostatní, co se válelo po domě. Unavený jsem padl do postele a připojil telefon na nabíječku. Bodlo mě u srdce, když jsem na uzamykací obrazovce spatřil mou tapetu. Bell spící na mé posteli a já sklánějící se nad ní, líbajíc ji na rty. Poslední polibek, který jsem si od ní vzal. Přejel jsem si prstem přes rty a usmál se jako nějaký puberťák.

pohled Isabelly

Tak jak Alic řekla, tak taky udělala. 18:05 se dveře od kanceláře znovu otevřely a v nich stála Alic.

,,Tak půjdeme. Měla jsi jen tuto tašku?" zeptala se a já přikývla. Následovala jsem ji ze dveří až ven k letadlu. Všude byl hluk a foukal vítr. Držela jsem se Alice jako klíště, protože jsem rozhodně nehodlala riskovat to, že bych ji tu někde ztratila a musela bych tu být sama. Určitě by mě pohltila panika.

Alice přišla k letuškám a něco s nimi řešila. Postávala jsem opodál a pozorovala ji. Otáčeli se k letadlu a něco gestikulovaly. Po chvíli se Alic něčemu zasmála a přikývla. Dala bych cokoliv za to, abych věděla o čem se teď baví.

,,Bell!" zavolala na mě a já přišla k nim.

,,Tak v letadle zbylo šest míst. Máš místo v první třídě a nechci slyšet žádne protesty" usmála se na mě, když jsem se nadechovala na očividný protest.

,,Děkuju" vydechla jsem nakonec. Alic se vítězně usmála a pokynula mi k letuškám.

,,Ony už ti všechno ukážou. Šťastný let a pozdravuj Justina. S penězmi se potom vyrovnáme" zamávala mi a to už jsem vycházela po schodech do letadla. Alic je vážně ochotný poklad, bez kterého bych byla ztracená. Letušky mi ukázaly mé sedadlo a já se vyčerpaně usadila do sedačky. Mám tři hodiny na spánek. Konečně.

•••

,,Prosíme cestující, aby vrátili sedadla do původní polohy a připoutali se. Za deset minut budeme přistávat" probudil mě hlas pilota z reproduktoru. Nesouhlasně jsem zavrčela a nuceně se posadila. Vrátila jsem sedačku do původní polohy a dopila zbytek balené limonády, kterou jsem dostala. Připoutala jsem se, zkontrolovala všechny své věci a čekala na přistání.

Za další půlhodinu jsem již byla venku z letadla a procházela jsem letištní halou. Sklopila jsem pohled, když si mě prohlížel nepříjemně vzhlížející muž v černém a radši jsem zrychlila krok. Před terminálem jsem zvedla ruku a přešla k cestě po které projížděly taxíky. Venku už pofukoval studený vítr a noc byla černá. Na mém mobilu svítilo 21:48. Po pěti minutách u mě konečně zastavil jeden z taxíků. Vděčně jsem si sedla na zadní sedadlo a nadiktovala mu adresu z lístečku, kterou mi dal Lil. Jen teď doufám, že mě schválně nesvedl z cesty a nevaroval Justina, že jedu do Kanady.

Votes prosím <3