Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•73- ,,Nějak zařídím, abys umřela"

*Amber Run- I Found. Pouštějte pořád dokola*

,,Musíme si promluvit" zašeptala jsem.

,,Jo to musíme. Počkej. Ty o tom víš? Já. Já ti to vysvětlím. Kluci se snažili... " skočila jsem mu do řeči.

,,Justine. Právě ses přiznal sám. Takže ven s tím" posadila jsem se na posteli a čekala, kdy Justin provinile sklopí pohled a začne si hrát se svými prsty, jako to dělám já, když někomu něco zatajím. Jenže Justin pohled nesklopil. Díval se přímo na mě. Na chvíli se v jeho očích mihla černá, tentokrát si však troufám říct, že nezastupovala hněv, ale obavy a strach. Justin však zamrkal, barva jeho očí opět nabrala povzbudivě karamelovou barvu. Narovnal se a byl opět vyšší.

,,Nemůžeš se mnou zůstat. Je to moc nebezpečný. Už tak tě málem zabili"

Nemůžeš se mnou zůstat. Nemůžeš se mnou zůstat. Nemůžeš se mnou zůstat. Nemůžeš se mnou zůstat. Pořád dokola jsem si opakovala jednu a tu samou větu. Jak jako nemůžu?

,,Jak jakože nemůžu?" vyhrkla jsem a Justin si povzdechl.

,,Nemůžu riskovat tvůj život kvůli tomu mému. Byla to chyba. Nikdy jsem tě neměl potkat" řekl naprosto s klidem a mě se nahrnuly slzy do očí. Mé srdce začalo bít rychleji.

Chyba.

Byla to chyba.

Jsem jen chyba v jeho životě.

,,Jak něco takového můžeš říct?! Kdyby k vám do domu nevpadli ti muži, nikdy bys tohle neřekl" vykřikla jsem na něj. Justin se ovšem stále choval klidně.

,,Máš pravdu. Neřekl bych to, ale okolnosti se změnily. Budoucnost, kterou jsem si naplánoval, se změnila a já musím jednat. Teď už je pozdě na jiná rozhodnutí. Je pozdě, na záchranu. Kde žije tvoje rodina?" jeho hlas byl vážně klidný. Nechtěl se hádat.

,,Dodson street, blízko Napervillu. V Chicagu" zašeptala jsem.

,,Výborně. Musíš se tam vrátit. Nevím, na jak dlouhou dobu. Ale nějak zařídím, abys umřela" řekl a ve mě hrklo. Vyskočila jsem z postele a běžela ke dveřím.

,,Zastav, Bello" přikázal mi a mé nohy se samy od sebe zastavily.

,,Nemyslím to tak, že tě zabiju. Ale aby si celý můj svět myslel, že už nežiješ a že se mnou nemáš nic společného. Udělám jim nějakou návnadu, kterou zabijou a pak rozšíří, že mě srazili na kolena, přitom... " skočila jsem mu do řeči.

,,To ne, Justine! Žádnou návnadu! Kvůli mě nikdo umírat nebude. Vždyť bys musel zabít nějakou dívku. Dívku v mém věku! Někoho, kdo má před sebou celý život. Zbláznil ses?!" vyjekla jsem a prohrábla si rukama vlasy. Celé tohle je špatné. Justin má pravdu. Nikdo o mě neměl vědět. Nikdy jsem ho neměla potkat.

,,Máš pravdu" sklopila jsem pohled. Justin si povzdechl.

,,Jo mám" zvedl se z postele a začal z nočního stolku vytahovat věci. Peřinu odhodil na zem a své věci začal dávat na postel.

,,Co to děláš?" polilo mě horko, když vyměnil náboje ve zbrani a nabil ji.

,,Co myslíš? Balím" zeptal se a ze skříně začal vytahovat oblečení. To také skončilo na posteli. Postavil se a přešel ke mě. Zatnul ruce v pěst a podíval se na mě. Zatnul i čelist a tím vystouply jeho lícní kosti. Nic neřekl a jen kolem mě mlčky prošel ven z pokoje. Otočila jsem se a viděla ho mizet v koupelně. Po chvíli se vrátil se svým kartáčkem. No to ne. Tak to ne. Stoupla jsem si do dveří a zatarasila mu cestu.

,,Co si myslíš, že děláš! Nemůžeš mě tu nechat. Nemůžeš mě opustit" Justin se zastavil těsně přede mnou a dýchal mi do tváře.

,,Jenže já musím. Byla to moje chyba, že jsem se do tebe zamiloval a že jsem tě nechal, aby ses do mě zamilovala. Nemyslel jsem na důsledky. Myslel jsem jen na tebe"

,,Však to je správné, Justine," chytla jsem jeho tvář do svých dlaní, ale on je svýma rukama dal znovu pryč ,,být zamilovaný"

On však jen pokroutil hlavu.

,,Pro mě to není spravné. Když tě svou existencí ohrožuju" lehce mě odstrčil na stranu a prošel zpět ke své posteli. Věci začal dávat do jedné z tašek. Plnou tašku zapnul a nesl ji ke dveřím. Jen jsem tam tak stála a nečinně přihlížela katastrofě, domečku z karet, který se mi bortil před očima. Náš vztah s Justinem, celé to jde do kytek. Tak něco udělej, ty hloupá.

Justin tašku položil na zem v předsíni a otáčel se na odchod. Otočil se a na druhém konci chodby se jeho oči setkaly s těmi mými.

,,Nedovolím ti, mě zranit" přešla jsem k němu a zatlačila mu do ramen. Justin ucouvnul a narazil do dveří za ním. Dala jsem mu ruce kolem krku a přitiskla jsem se mu na rty. Justin byl chvilku zmatený, ale ihned se vzpamatoval a začal spolupracovat. Hluboce se nadechl a pevně omotal své paže kolem mého úzkého pasu. Strčila jsem mu jazyk do pusy, jenže to se mu nelíbilo. Kousl mě do rtu a vzal si převahu. Zkoumal má ústa a já mu musela vjet rukama do vlasů a popotáhnout ho za konečky. Justin zavrčel a zvedl mě do náručí. Omotala jsem si nohy kolem jeho pasu. Justin mírně zaklonil hlavu a stále mě líbal. Přešel ke kuchyňskému ostrůvku a položil mě na něj. Vyhoupl se nade mě a znovu mě začal líbat.

Votes prosím <3