Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•81- ,,Justin by vám asi nepoděkoval"

pohled Justina

před třemi týdny

Vypnul jsem nahrávání na mobilu a lehce ji políbil na rty, přičemž jsem to stihnul vyfotit. Lehce jsem se usmál a fotku jsem si poslal na telefon, kde později zaujmula pozici mé tapety. Zatahal jsem se za vlasy a už po třinácté se přesvědčoval, že to, co chci udělat, je pro její dobro. Taky jsem se po třinácté přesvědčoval, abych všechny věci znovu nevybalil a neusnul klidně vedle jejího těla. Po probuzení by se to nějak vyřešilo a já bych za ni bojoval na život i na smrt. Jenže já jsem jeden proti celému světu. A pak už by nebyla jen ona, ale třeba naše malá holčička a obě by byly snazší terč. To nemůžu dopustit.

Unaveně jsem se zvedl a její telefon schoval pod můj polštář. Vedle něj jsem dal jednu z mých zbraní. Opatrně jsem odkryl peřinu a vzal její drobné nahé tělo do svých rukou. Chvíli jsem jen tak stál u postele a ve svém náručí jsem si prohlížel každou její křivku i její bezchybný obličej. S domněnku, že se ráno probudí vedle mě, měla úsměv na rtech a spala tak poklidně, až mi to trhalo srdce. Úplně ji to zlomí. Já ji zlomím. Bude mě nenávidět, ale bude to tak lehčí.

Pokroutil jsem hlavou a rozešel se do Bellina pokoje. Nesmím ji vzbudit.

•••

Nemohl sem se jí podívat do očí. Sklopil jsem pohled a sednul si do auta. Sotva se dveře zavřely, pro jistotu jsem je zamknul. Bell by byla schopná mě z toho auta vytáhnout a chtě nechtě mě zamčít v koupelně do konce mého života.

,,Justine!" začala ťukat na okénko. Levou rukou jsem držel volant, pravou měl na řadící páce.

,,Notak, Justine!" snažila se otevřít dveře od auta. Snažil jsem se, ale nakonec jsem na ni stejně otočil hlavu. V mých očích se odrážela lítost, ale i síla. Mám pevnou vůli. A o to víc, když jde o bezpečí mé lásky. Musím odjet. Musím.

,,Nesmíš mě opustit, slyšíš?!" slzy jí tekly z očí a já měl co dělat, abych se udržel. Měla spát a všechno by bylo jednodušší.

Levou ruku položila na sklo. Jiné sbohem jsem jí dát nemohl, proto jsem prsty přiložil přesně na obrys její ruky. Jakmile jsem to udělal, v mých uších se rozlil její srdcervoucí vzlyk. Zaklepal jsem na okénko, aby Bell zvedla hlavu.

,,Omlouvám se. Miluju tě" naznačil jsem. Šlápl jsem na plyn a co nejrychleji odjel pryč. Kdybych tam byl o minutu dýl, jsem si jistej, že bych vystoupil z auta, abych mou princeznu utěšil.

•••

Neřeknu vám, kam jsem jel. Jediné, co zatím smíte vědět je, že jsem ty parchanty svedl ze stopy k Bell. Dokonce jsou tak hloupí, že si myslí, že spolu někam jdeme a oni nás budou moct lehce odprásknout. Chyba. Nikdy si nemyslete, že vyhrajete nad Justinem McCann Bieberem. Nikdy. Jedno ale vím jistě. Tohle není konec.

pohled Isabelly

Nahmatala jsem zbraň za opaskem na mých zádech. Je čas jednat. Vytáhla jsem ji a neskrývala ji. Kluci se lehce uchechtli. Nevyvedlo je z míry ani to, když jsem zbraň namířila přímo na Ryana.

,,Okamžitě zavolej Justinovi. A ty," na chvíli jsem střelila pohledem k Lilovi ,,si podej počítač a vystopuješ mi ho" řekla jsem rozhodným hlasem. Kluci se tvářili pobaveně.

,,Bell. Tohle není hračka. Nehraj si s něčím, s čím neumíš" řekl klidně Fredo. Všichni seděli na sedačce, jen já jediná jsem stála a mířila na Ryana.

,,Lile okamžitě se zvedni a mazej pro ten notebook" pohrozila jsem mu. Ikdyž sem se potom musela taky zasmát, protože slovo "mazej" asi nebyla úplně nejlepší volba.

,,Bell. Stačí. Stejně nevíš, jak se s tím zachází. Polož tu zbraň a nějak to vyřešíme" snažil se mě uchlácholit Ryan. Zjevně bylo všem jasné, že na ně nevystřelím. A slovní spojení "nějak to vyřešíme" rozhodně neznamenalo, že se něco bude řešit. Nejspíš mi chtěli vzít tu zbraň, a pak zavolat mým rodičům a nějak se mě zbavit.

Stále jsem všem byla pro smích. Zbraň jsem nabila a střelila do země asi metr ode mě.

,,Vidíte, je nabitá" zavrčela jsem. Všichni se stále vesele bavili. Khalil dokonce chvíli vypadal, že by mi nejradši řekl, ať uhnu a pustil si fotbal.

,,Zřejmě na vás nezabírá, když ohrozím někoho z vás. Fajn," zbraň jsem otočila k sobě a přiložila si ji ke spánku ,,takže, co když ohrozím sebe? Justin by vám asi nepoděkoval"

Najednou všichni zpozorněli. Ryan vyskočil na nohy.

,,Bell, polož tu zbraň. Hned!" pomalu se ke mě přibližoval.

,,Už ani krok" křikla jsem na něj a ustoupila. Všichni na mě vyděšeně upírali zrak.

,,Lile, okamžitě běž pro ten notebook! Justina zřejmě nenapadlo, že bych si s jeho zbraní mohla i ublížit, co?" vyjekla jsem. Fredo se podíval na Lila, ale ten pokroutil nesouhlasně hlavou. Nepomůže mi.

Votes prosím <3