Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•46- ,,On neumí milovat."

Natahovala jsem ruku ke klice.

,,Bello," ve dveřích, asi tři metry ode mě, se zjevil Justin ,,nechoď tam."

,,Co přede mnou skrýváš?! Může to být ještě horší? Horší než to, co už vím?" zrychleně jsem dýchala. Justin se najednou rozešel přímo ke mně a já zpanikařila.

,,Nic před tebou neskrývám." otevřel dveře a já otočila hlavu na druhou stranu. Nevím, jestli to chci vidět.

,,Notak, chtěla jsi tam jít, tak se podívej."

Co mě tam čeká? To nikdy nezjistíš, pokud se tam nepodíváš. Zhluboka jsem se nadechla a otočila hlavu ke dveřím. Vstoupila jsem dovnitř a rozsvítila světlo.

,,Ježíši." svezla jsem se na zem. Prostě jsem tam klečela uprostřed místnosti. Justin se od dveří ani nehnul. Kolem mě byly všude zbraně, bankovky, tašky plné bankovek, na stole jsem si všimla různých spisů. Drogy, v papírových krabicích v rohu místnosti byly i drogy. Koks, heroin, tráva, pervitin. Chtělo se mi zvracet. Na stolech byly zásobníky, nože a spousta kožených rukavic.

,,Spokojená?" ozval se ode dveří Justinův temný hlas. Najednou jsem ho viděla úplně v jiném světle.

Všechno to byla pravda.

Pomalu jsem se zvedla a začala si pokoj prohlížet. Byla tu v celku tma, jen to jediné světlo uprostřed to tu zachránilo. Otočila jsem se k Justinovi. Najednou jsem neviděla jen toho roztomilého a božího kluka, který studuje na Hravardu. Dokázala jsem si ho představit jako někoho bez citů. Někoho, kdo tohle všechno prodává a kdo zabíjí. V pokoji, ve kterém jsem stála, bylo docela šero, ale na chodbě, kde stál Justin, bylo světla víc.

,,Neřekla jsem, že potřebuju být spokojená." vyjela jsem na něj.

,,Nezvyšuj na mě hlas." řekl s klidem Justin.

,,Nevím, kdo tam na mě dole málem zařval, jako na kus majetku!" zařvala jsem na něj.

,,Řekl jsem ti, abys na mě neřvala." rozešel se ke mně a zabouchl dveře od pokoje.

,,Nepřibližuj se! Už ani krok." ucouvla jsem a narazila do jednoho ze stolů. Byl už ode mě jenom metr.

,,Justine, říkám stůj!" dala jsem před sebe ruce. Justin okamžitě zamrzl.

,,Jak... jak to myslíš?"

,,Jsem zmatená. Já... já potřebuju trochu času." prohrábla jsem si nervózně vlasy.

,,Bell," natáhl se ke mně a chtěl mě chytit za ruku.

,,Nesahej na mě." začla jsem být hysterická.

,,Proč bych na tebe nemohl sahat. Bello, ty jsi to chtěla vidět!"

,,No vždyť jo, ale já nevím, prostě..."

,,Prostě co?!"

,,Přestaň, Justine. Nevím, kdo mě dneska nenechal si ani povídat dole s klukama!"

,,Já! Já tě nenechal, protože ty je neznáš! Oni se neumí chovat k holce!"

,,Bože, ty snad žárlíš." přitiskl mě na stůl.

,,Proč bych nemohl!"

,,Protože nemáš důvod! Nejsem tvoje!"

,,Ale já chci, aby jsi byla moje, kurva!" zařval najednou tak hlasitě, až jsem se lekla.

,,Nech mě jít." zašeptala jsem a mírně zatlačila do jeho hrudě. Nakonec jsem nemusela vyvinout sebemenší tlak a Justin ihned ustoupil. Sklonil hlavu a popotáhl se za vlasy.

Totálně vykolejená jsem se kolem něj protáhla a otevřela dveře od pokoje.

,,Doprdele!" zeď se otřásla a já přitiskla víčka k sobě. Sešla jsem schody dolů a uviděla velké prosklené dveře a za nimi obrovskou zahradu. Víc, než ta zahrada, mě zaujala pergola úplně vzadu. Odlehlé místo, kde mě doufám nebude nikdo hledat, i když jsem asi momentálně nejzajímavější člověk na tomto pozemku.

Pomalu jsem zatáhla za kliku a ovanul mě čerstvý vzduch. Došla jsem až k pergole a lehla si na koženou sedačku, kterou tu kluci měli. Byl tu i gril. Jen tak jsem tam ležela a přemýšlela nad vším. Co to kecám? Přemýšlela jsem nad Justinem. Takže jsi vlastně přemýšlela nad tvým vším, zachichotalo se podvědomí. Nějak jsem z toho všeho usnula.

•••

,,Ehm, Bello?" uslyšela jsem hlas.

,,Bello, žiješ?" pomalu jsem otevřela oči a spatřila Freda. V ruce měl nějaký tác.

,,Ehm no, všiml jsem si, že jsi odešla a tak jsem donesl limonádu, nedáš si?" usmál se na mě.

,,Moc ráda, děkuju, Fredo." posadila jsem se a Fredo si sedl vedle mě. Nalil nám ze džbánu limonádu a napil se.

,,Co se to tam nahoře dělo?" zeptal se Fredo.

,,Já nevím, pohádali jsme se. Já jsem prostě zmatená. A mám strach." totálně jsem se mu otevřela.

,,Tak nějak mi o sobě všechno řekl. A měli jsme takový situace... A máme mezi sebou takovej vztah... Já se jen bojím, že... že si to neuvědomí... A ublíží mi. Protože si s holkama jen užívá."

,,Víš, Bell. On neumí milovat. Nikdy jsme ho to nenaučili. Utekl z domu a tak nějak jsme se spojili. S holkama si jen užije, jak jsi řekla. Jenže on se snaží. Už jen to, jak se před tebe postavil. Má tě určitě rád." povzbudivě se na mě usmál.