Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•45- ,,Unavuješ mě!"

*při psaní jsem poslouchala <3 :)*

Odemkla jsem dveře a vstoupila dovnitř. Klíče jsem položila na poličku u dveří a zula si boty. Najednou se ze dveří vynořil černoch a  mířil na mě zbraní.

,,Ryane! B27, B27!!!" zařval a vystřelil. Polil mě studený pot a před očima mi proběhl celý život. Čekala jsem, za jak dlouho se proberu z transu a dopadnu na zem, kde pomalu zemřu na vykrvácení po střele.

Nestalo se.

Oči, které jsem měla přikryté dlaněmi, jsem odkryla a polekaně se podívala na své boty. Většinou tipuji, ale tohle bylo opravdu jen 5 centimetrů. Těsně 5 centimetrů od mé pravé boty byla v zemi díra po kulce. Pomalu jsem zvedla pohled a spatřila zbraň. Hodně, hodně blízko u mě. Za zbraní jsem spatřila toho černocha a vedle něj stál běloch, který na mě taky mířil zbraní.

,,Co blbnete, já..."

,,Zavři hubu!" štěkl na mě černoch.

,,Kdo tě poslal." zavrčel ten druhý. Už zas ta věta. Jen jsem se uchechtla a dala si ruce v bok.

,,Hele, letěla jsem čtyři hodiny letadlem. Připadá vám, že se pohybuju v těch vašich sračkách nebo..."

,,Unavuješ mě! Budu počítat do tří." zavrčel.

,,Ne, počkej. Vysvětlím to! Já jsem Bella..."

,,Nezajímá mě, kdo jsi. Jsi bez dovolení v našem domě!"

,,Ježiš, vždyť jsem měla klíč..."

,,Drž hubu! Tři..."

,,Dva..."

,,Justin ti moc nepoděkuje." jestli mě střelíš, dořekla jsem si v hlavě.

,,Jedna..." vyrušilo ho dopadnutí tašky na zem.

,,Co se tady kurva děje?" ozval se od dveří Justin.

,,Justine! Zbraň! Někdo ji poslal!" oba najednou nabili zbraně a ve mně hrklo. Najednou jsem ovšem před sebou měla široká ramena mého chrabrého prince. Chrání tě svým tělem, aww, rozplývalo se mé podvědomí.

,,Jste kreténi! Okamžitě dejte ty zbraně dolů! To je Bell a přijela s dovolením se mnou. Komu jsem včera volal, že se vracím a vezu si návštěvu, hm?!" začal po nich řvát Justin.

,,Mně." vyšel ze dveří poslední černoch. Všichni jsme se otočili za hlasem. No výborně. Čtyři kluci a já.

,,Fredo, proč si jim to neřekl? Málem mi ji... málem ji zabili na místě!" vyjel na něj Justin a já ho otočila k sobě. Opravil se a neřekl to 'mi'. Nechce, abych byla jeho. Je to jasný.

,,Hej," dala jsem mu ruce na tváře ,,jsem tady, ano? Nic se mi nestalo. Byla to jen obrana. Asi tady máte takový návštěvy často." pomalu jsem Justina uklidňovala a on svěsil ramena a přestal být tak napjatý.

,,Ty vole, bro, ta tě má omotanýho kolem prstu." zasmál se jistý Fredo.

,,Nemám! Jsme kamarádi." řekla jsem a Justin se na mě koukl tak divně, jako by si nebyl jistý tím, co říkám, ale pak se otočil zpět na kluky.

,,Jo," odmlčel se ,,jsme kamarádi. Nicméně. Tamto je Fredo. Alfredo Flores." ukázal na černocha, který přišel jako poslední a údajně jako jediný věděl o mé návštěvě.

,,Tohle je Ryan. Ryan Butler." ukázal na bělocha.

,,A tohle je Lil. Lil Za." ukázal na černocha, který mě málem zastřelil.

,,Kluci, tohle je moje spolubydlící z Harvardu. Není zlá, nikdy nikomu neublížila, není to žádná děvka, opakuju, žádná děvka. Isabella Strewdownová." představil mě.

,,Takže spolu nic nemáte?" promluvil Ryan.

,,Ne."

,,Nic?" řekl Fredo.

,,Ne."

,,Ani...?"

,,Ne!"

,,Takže ani."

,,Ne, Fredo, a už sklapni."

,,V tom případě vítej, Bello!" vyjekl šťastně a všichni tři se na mě vrhli a začali mě objímat.

,,Kluci," Lil si mě přehodil přes rameno a šťastně vyjekl ,,máme kamarádku. My máme kamarádku. Konečně někoho normálního." šel, až skoro utíkal, se mnou někam do domu. Jen jsem viděla, jak Fredo a Ryan poskakujou za náma a pořád radostně opakujou.

,,Kamarádku, kamarádku. My máme kamarádku. Jupí."

,,Tak jo, kluci, stačí. Bell teď půjde zase se mnou." přišel do obýváku Justin a majetnicky si mě přitáhl k sobě.

,,Kam? Já chci být tady." zakňučela jsem.

,,Prostě jdeme." zavrčel Justin, až jsem ho nepoznávala. Když jsme odcházeli někam ke schodům, otočila jsem se na kluky, kteří seděli na sedačce. Mlčeli a jen mě lítostivě sledovali. Co se to tu sakra děje? Justin mě táhl po schodech nahoru a jeho stisk nepovoloval.

,,Au," sykla jsem ,,můžeš mě sakra pustit?" vyjela jsem po něm. Jen si odfrkl a hrubě pustil mé zápěstí. Došli jsme na dlouhou chodbu.

,,Pokoje Ryana, Freda a Lila." ukázal na troje dveře na jedné straně.

,,Koupelna, můj a teď i tvůj pokoj a pokoj, do kterého nikdy nevstoupíš, rozumíš?" ukázal postupně na další troje dveře na druhé straně.

,,Proč? Co je za těmi posledními dveřmi?" byla jsem zvědavá.

,,NIC!" málem na mě zařval. Byl dost vytočený a já pořád nechápala proč. Otevřel druhé dveře a pokynul, abych vešla. Vstoupila jsem a spatřila jsem obrovský pokoj. Uprostřed ta největší postel, kterou jsem kdy viděla. Šedé stěny. Pár obrazů Jazzy, Jaxona i Pattie. Staré medaile a poháry ze školy. Velká skříň a jinak nic. Bylo to tu takové... nijaké, smutné.

,,Spíš zase vpravo?" zeptal se a já jen přikývla.

Položila jsem tašku na zem vedle mé strany postele a podívala se na Justina, který byl na druhé straně postele. Naše oči se střetly. Těkala jsem mezi dveřmi a mezi Justinovými karamelkami.

,,Bello, ne!" řekl. Stále jsem se ani nehla a dívala se střídavě na dveře a na Justina. Bylo rozhodnuto.

,,Isabello!" rozběhla jsem se ze dveří, ale měla jsem náskok, protože Justin mě chtěl zastavit a tak skočil na postel, ale nestihl mě zachytit a já utekla.

,,Bello! Nechoď tam! Kurva!" slyšela jsem křik, ale to už jsem stála před dveřmi a váhala.