Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•77- ,,Každý máme oblíbené auto"

,,Nebudu Vás nutit, pokud již studovat nechcete. Ale měla jste skvělou příležitost a musím se přiznat, že jsem byla doslova šokována Vašimi výsledky. Viděla jsem ve Vás velkou budoucnost. Takže mě bude osobně mrzet, pokud odejdete, ale rozhodnutí je vcela na Vás" pokusila se o malý úsměv a já začla přemýšlet. Má pravdu. Má to vůbec cenu?

,,Víte. Různé věci se změnily. A popravdě, kdybych opravdu nepotkala ho, tak bych jistě studium dokončila, protože mí rodiče ve mě taky viděli velkou budoucnost. Jenže já se již na studium vůbec nedokážu soustředit. Mám špatné známky a ztratila jsem chuť se to vůbec učit. Je mi líto. Byla to obrovská příležitost, ale udělám místo někomu jinému" usmála jsem se a ředitelka lehce přikývla.

Za patnáct minut bylo všechno vyřešeno a já jsem byla "volná".

Zrovna jsem vycházela z hlavní budovy s kopií podepsaných papírů a hledala na internetu potřebné telefonní číslo.

,,Haló. Půjčovna aut, Boston. Kdo je u telefonu?"

,,Dobrý den. Tady Isabella Strewdownová. Chtěla bych si půjčit auto. Je možný i dovoz na nějaké určité místo?" řekla sem nejistě do telefonu.

,,U telefonu Dan Molen. Dovoz je určitě možný, slečno Strewdownová. Jaké auto byste potřebovala? Počítám s tím, že řidičský průkaz máte" řekla jsem a v mysli se ujistila, že můj řidičák byl ještě dnes ráno v peněžence a já ho tam opravdu viděla.

,,Ano, mám, samozřejmě. Chtěla bych nějaké rychlé. O peníze nejde, jestli mě chápete"

,,Jistě. Takže. Preferujete nějakou speciální značku? Pokud bude auto jen půjčené, můžete si půjčit nějaké, které jste vždy obdivovala. Každý máme oblíbené auto" po zaznění této věty se mi v hlavě okamžitě objevil obraz mého vždy vysněného auta.

,,Pokud mi zařídíte žluté Camaro, budu vás milovat"

,,Naprosto chápu Vaše sympatie. Chevrolet má kvalitní auta. Ovšem se Vás musím zeptat, jestli si přejete Camaro z roku 2012 nebo 2016" řekl a já se zamyslela.

,,Rozhodně 2012" ujistila jsem ho.

,,Výborně slečno. Vím přesně, které auto myslíte a ujišťuji Vás, že dostanete to, co chcete. Auto Vám dovezu osobně. Na toto telefonní číslo Vám pošlu do zprávy číslo účtu a výpis. Cena zapůjčení zahrnuje zapůjčené vyčištěné auto, plnou nádrž a pojištění. Kdybyste měla jiné otázky, zodpovím je rád na místě. Obratem mi prosím pošlete adresu, kam má být auto přistaveno" Dan byl vstřícný a to se mi líbilo.

,,Děkuju moc. Nashledanou"

,,Nashle" hovor ukončil zrovna, když jsem vcházela na koleje.

Do esemesky přišlo přesně to, co Dan řekl. Zavolala jsem do banky a převedla peníze. Poslala jsem Danovi adresu a zamkla telefon. Je čas na balení. Nemám moc času.

•••

Odhodlaně jsem otevřela dveře od našeho bytu a telefon položila vedle klíčů na botník. Udělala jsem si culík a z místnosti naproti koupelně jsem vytáhla všechny své kufry a tašky. Všechny své věci jsem postupně donesla na kuchyňský stůl, na kuchyňský ostrůvek, na sedačku, na konferenční stolek. Prostě všude, kde se dalo. Tak, aby oba pokoje byly úplně prázdné. Mé oblečení a věci z pokoje se opět vlezly do dvou kufrů. Bohužel jsem málem myslela, že druhý kufr už nezapnu. Kufry jsem dala na chodbu a oba úplně prázdné pokoje jsem zavřela. Dále jsem podala tašky, které zbyly a na řadu přišla koupelna, kuchyň a zbytek bytu, jako různé maličkosti na konferenčním stole nebo věci, které jsem průběžně nechávala na jídelním stole u velkého okna. Všechno jsem sbalila a byt zůstal prázdný. Uprostřed kuchyňo - obýváku stály dva kufry a dvě plné tašky věcí. Na sedačce jsem seděla já, vedle mě malá kabelka, ve které byla má peněženka a doklady. Hrála jsem si s telefonem a čekala na zvonění. Po nekonečném čekání se konečně můj mobil rozezněl.

,,Haló? Isabello? Dobrý den. Kde přesně mám zaparkovat"

,,Dobrý den, Dane. Prosím u právnických koleji. Už vycházím ven, zamavám na Vás" řekla jsem do telefonu a vyšla ven. Viděla jsem pomalu přijíždět krásné úžasné nejlepší a prozatím moje vysněné žluté camaro.

Zamávala jsem, protože jsem si byla jistá, že Camaro je pro mě. Řidič bliknul světly a já pochopila, že mě poznal. Zastavil na štěrkové cestě přímo přede mnou a vypnul motor. Z auta vystoupil pohledný blonďák s modrýma očima. Profesionálně se usmál a podal mi ruku.

,,Dobrý den, rád Vás poznávám"

,,Dobrý den" řekla jsem a on si stoupnul vedle mě a pohlédla na auto. Pár studentů se pozastavilo a s úžasem si prohlíželi auto.

,,Tak kam to zaparkujeme?" usmál se.

,,Vlatsně. Nechte mi ho tady. Já rovnou pojedu. Jen musím vzít věci" otočila jsem se ke dveřím.

,,Tak já Vám s nimi pomůžu. Jen ho zamkneme a vezmete si klíčky" Dan přešel ke dveřím řidiče a vytáhnul klíčky. Auto zamknul a já mu teda ukázala na dveře. Zavedla jsem ho k nám do bytu. Vzal dva kufry a já se na něj děkovně usmála. Vzala jsem zbytek tašek a zkontrolovala byt, abych ho opouštěla v pořádku. Po úspěšné kontrole jsem nechala klíčky v zámku a odešla dolů za Danem.

,,Kufry jsem dal do kufru" zasmál se a já jsem přikývla. Tašky jsem dala na zadní sedadla a vrátila se k Danovi.

,,Takže, co je ještě potřeba" lehce jsem se usmála.

,,Vlastně nic. Jen abys věděla, že papíry jsou ve předu ve dveřích. Nádrž je teda plná a kdyžtak se tankuje Natural 95"

,,Dobře. A máte nějaký odvoz?" zeptala jsem se nejistě.

,,Jistěže mám. Klidně už jeďte kam potřebujete. Neztrácejte čas" usmál se Dan. Potřásla jsem si s ním rukou a nastoupila do auta. Nastartovala jsem a promnula volant v rukou. Projelo mnou příjemné mrazení na zádech. Naposledy jsem zamávala na Dana a vyjela. Všechno bylo zařízené. Můj cíl je jasný.

Nějaké pěkné komentáře <3